Oblečené k tanci na sněhu

Devět příběhů, díky kterým můžeme nahlédnout do stalinských let plných šikany, gulagů a zlovůle. Doporučuji jednotlivé kapitoly číst s odstupem a moci tak lépe rozlišit charaktery jednotlivých hrdinek. Autorka každou z dam navštívila a probíhal rozhovor, který posléze přešel v souvislé vyprávění hrdinky jen minimálně korigovaný autorkou. Plno literárních a kulturních odkazů.

Zajímavé je sledovat, jak ženy, které přežily gulag, vnímají současné Rusko. Velmi doporučuji.

Knihu jsem nedočetla, a to zejména pro absolutně nezvládnuté zpracování jednotlivých vyprávění - zmatené, časté zabíhání k úplně jiným osobám, než je vypravěčka (rušivé, bez zjevného důvodu!). Styl psaní neodpovídá obsahu, je to prostě obyčejné, bez emocí... kniha by si zasloužila více propracovat, vyšperkovat styl.

Pokud patříte mezi ten typ lidi jako já, že si nikdy nečte anotaci za účelem překvapení (nebo zhnuseni jak chcete) pak vás mohl děj lehce zaskočit. Při pohledu na obálku se vám vybaví nějaký hodně dobrý thriller. Není to tak, i když to může něco takového hodně připomínat a není to smyšlené.

Ke knize : Připomíná mi knihu Válka nemá ženskou tvář, kde autorka zpovídala bývalé vojačky- ženy nasazené do války v tehdejším SSSR. Druhý holocaust - tak se přezdívá režimu stalinovy vlády trvající 24 let. V tomhle případě spisovatelka vyráží do tehdejší bojové zóny za vzpomínkami. Přeživší gulagů a táborů na samotě v pustině se znova ponořují do dnů a let, na které by nejraději zapomněly. Kniha je také doplněna grafickými snímky se svolením poskytovatelek.

Těžko hodnotit knihu, když obsah se člověk zdráhá kritizovat s úctou k nesdělitelnému utrpení hrdinek. Přesto si troufám říct, že po literární stránce jsem četla lepší zpracování tématu.

První polovina knihy pro mě byla hodně náročná. Nemohla jsem se začíst, hrozně jsem se ztrácela v ději a celé to bylo hrozně chaotické a neuspořádané. Druhá část byla lepší a vcelku jsem se začetla. Původně jsem myslela, že to bude jeden příběh popsaný do podrobna, ale zklamalo mě, že z těch 9 příběhů jsme slyšeli jen pár historek, které občas ani nepojednávali o osobě, která je vypráví. Kniha by to mohla být hezká, kdyby se věnovala detailnímu popisu jednoho příběhu, tak jako jsem zvyklá u knih s tématikou holocaustu.