Ledový muž
Profil knihy je v inom jazyku
Všetky obaly
O čom je kniha Ledový muž?
Jediná autorizovaná kniha Wima Hofa o převratné metodě, díky které se můžeme naučit využít svůj fyzický i duševní potenciál.„Zastavte se, dýchejte a udělejte z chladu svého přítele a učitele!" Wim Hof
Wim Hof, přezdívaný Ledový muž, je známý svými fyzickými kousky, kterými ohromuje celý svět a posouvá hranice vědy. Je schopen strávit téměř dvě hodiny v ledové vodě, běžel naboso maraton napříč pouští bez kapy vody nebo maraton v kraťasech za polárním kruhem, v letním oblečení také vylezl na Mount Everest do výšky 7 000 metrů nad mořem, a to bez kyslíkové bomby, a na jeden nádech uplaval více než 60 metrů pod ledem… To je jen malý výčet jeho rekordů, které jsou pro běžného člověka naprosto nepochopitelné. A co je na tom všem ještě úchvatnější, je fakt, že něčeho takového je schopen každý z nás. Opravdu. Wim na základě vlastních zkušeností vytvořil metodu, která je naprosto přelomová, pokud jde o pohled na lidské možnosti a na náš potenciál. Díky ní můžeme aktivovat schopnosti, které jsou u nás běžně nevyužité, a to bez ohledu na věk a zdravotní stav. O tom se přesvědčily již tisíce lidí po celém světě, kterým Wim Hof změnil život.
O Wimu Hofovi toho bylo napsáno hodně. V této knize ale najdete vše vyprávěné samotným Wimem. Nahlédneme jak do jeho soukromého života, tak do zákulisí jeho převratných rekordů. Vysvětlí nám základní principy své metody, bude mluvit o dechu, chladu, nastavení mysli a také o vědě, zdraví, výkonnosti a spirituální cestě. Ukáže nám, že vše je možné. Limitováni jsme jen hloubkou své představivosti a silou svého přesvědčení.
Pokud jste připraveni objevovat svůj potenciál a překračovat hranice svých fyzických možností, pak je tato kniha přesně pro vás.
„Tato metoda je velmi jednoduchá, přístupná a také podložená vědou. Může ji praktikovat kdokoli, nemá v sobě žádné dogma, jen přijetí. A svobodu.“
Wim Hof (Založil/a: icekafe)
(Zobraziť viac
)
)
Štatistiky
Vydanie
Komentáre
Za formu bych dal asi 4****, ale s tou myšlenkou zatím natolik rezonuju, že knihu doporučuji a dávám plnou palbu.
Wim Hofovy stavební pilíře jsou vlastně tři. Dechová cvičení, chlad a správné nastavení mysli. Samozřejmě, že se v knize o každém z nich dozvíte více, na druhou stranu, jak už zde zmínil Jaroslav Soldán1, tak se zde některé věci opakují nebo tvoří zbytečnou vatu a nějaký ten marketing se tady taky najde. Nicméně poselství je jasné a každý, koho toto téma zajímá, si určitě přijde na své.
No nic, psali, že mám postavit mysl nad hmotu. Konec teorie. Jdu na to. Níže zápis z mého 10 denního testování sprchování studenou vodou. Podotýkám, že nejsem žádný otužilec, co se chodí v zimě rochnit do rybníka či řeky a studenou sprchu jsem si vědomě nikdy nedal. Nejsem blázen.
Den 1: Po teplé sprše jsem otočil pákou doprava. Dneska všichni doma věděli, že jsem byl ve sprše. Koule se mi smrskly do velikosti hrozinek. Třicet vteřin je FAKT věčnost. Ale....žiju. Zítra to nemůže být horší.
Den 2: Může. Víte, co po teplé sprše bude následovat a otočit VĚDOMĚ pákou doprava dalo dost přemáhání. Dál se vše odvíjelo jako včera.
Den 3: Pokrok! Zbytek rodiny mě neslyšel ve sprše řvát. Každý úspěch se počítá. Jinak to je stále očistec na zemi. Ale nevzdávám to. Klíčem je dýchání (nebo jaks to říkal, předsedo).
Den 4: Měním strategii, začínat teplou a končit studenou je jako jít z nuly na sto za jednu vteřinu. Už ne, díky. Dnes jsem se osprchoval vlažnou vodou a pak otočil na studenou. Je to pořád peklo, ale menší (existuje menší peklo?).
Den 5: Začít se otužovat v zimě mohlo napadnout jen vola, tím jsem si každým dnem jistější. Vřele nedoporučuju.
Den 6: Dnes se mi to půlí (muhehe), peklo se stává snesitelnější, pokud se počítá i jedno promile zlepšení.
Den 7: Jsem masochista. Jinak si neumím vysvětlit, že v tom dobrovolně pokračuju.
Den 8: Pavlovův reflex při slovech "ledová sprcha" se stále nedostavuje, ale třeba to ještě přijde (já vím, špatný mind set, musím myslet pozitivně). Tuším, že se to brzy zlomí.
Den 9: Dneska jsem si dal o deset sekund delší studenou sprchu. Přepadají mě myšlenky, jestli by to zvládl i Chuck Norris. Určitě ne.
Den 10: Desátý den jsem si to ve sprše užíval! Úplná balada. Kecám, škoda, že není 1.4. Na druhou stranu cítím určitý posun (čestně předsedo), takže s experimentem prozatím (!) nekončím a dál se uvidí.
P. S. Když jsem to zvládl já, tak to dají všichni.
No nic, psali, že mám postavit mysl nad hmotu. Konec teorie. Jdu na to. Níže zápis z mého 10 denního testování sprchování studenou vodou. Podotýkám, že nejsem žádný otužilec, co se chodí v zimě rochnit do rybníka či řeky a studenou sprchu jsem si vědomě nikdy nedal. Nejsem blázen.
Den 1: Po teplé sprše jsem otočil pákou doprava. Dneska všichni doma věděli, že jsem byl ve sprše. Koule se mi smrskly do velikosti hrozinek. Třicet vteřin je FAKT věčnost. Ale....žiju. Zítra to nemůže být horší.
Den 2: Může. Víte, co po teplé sprše bude následovat a otočit VĚDOMĚ pákou doprava dalo dost přemáhání. Dál se vše odvíjelo jako včera.
Den 3: Pokrok! Zbytek rodiny mě neslyšel ve sprše řvát. Každý úspěch se počítá. Jinak to je stále očistec na zemi. Ale nevzdávám to. Klíčem je dýchání (nebo jaks to říkal, předsedo).
Den 4: Měním strategii, začínat teplou a končit studenou je jako jít z nuly na sto za jednu vteřinu. Už ne, díky. Dnes jsem se osprchoval vlažnou vodou a pak otočil na studenou. Je to pořád peklo, ale menší (existuje menší peklo?).
Den 5: Začít se otužovat v zimě mohlo napadnout jen vola, tím jsem si každým dnem jistější. Vřele nedoporučuju.
Den 6: Dnes se mi to půlí (muhehe), peklo se stává snesitelnější, pokud se počítá i jedno promile zlepšení.
Den 7: Jsem masochista. Jinak si neumím vysvětlit, že v tom dobrovolně pokračuju.
Den 8: Pavlovův reflex při slovech "ledová sprcha" se stále nedostavuje, ale třeba to ještě přijde (já vím, špatný mind set, musím myslet pozitivně). Tuším, že se to brzy zlomí.
Den 9: Dneska jsem si dal o deset sekund delší studenou sprchu. Přepadají mě myšlenky, jestli by to zvládl i Chuck Norris. Určitě ne.
Den 10: Desátý den jsem si to ve sprše užíval! Úplná balada. Kecám, škoda, že není 1.4. Na druhou stranu cítím určitý posun (čestně předsedo), takže s experimentem prozatím (!) nekončím a dál se uvidí.
P. S. Když jsem to zvládl já, tak to dají všichni.
Přínos knihy vidím v receptu na otužování. První týden se sprchovat 30 sekund ve studené vodě, druhý týden minutu, třetí týden jeden a půl minuty a čtvrtý týden dvě minuty. A to vše po teplé vodě, aby se kůže rozestoupila. S tím dýcháním, tedy WHM metodou se tolik nestotožňuji, protože kdo si to má hlídat. Ovšem tohle se dá popsat na nějakých dvacet stran, s Wim Hofovým životopisem tak cca dalších dvacet stran, takže dohromady tak 40 stran. A upřímně mě ta kniha nějak po padesáté straně přestala bavit. Neustále se opakující to, co jsem už četl, bylo jen jinak formulováno. A k tomu ještě proloženo hromadou odborných termínů z medicíny a biologie, kterým porozumí tak leda doktor, biolog nebo terapeut.
[307. přečtení, 150. hodnocení, 21. komentář, 79%]
[307. přečtení, 150. hodnocení, 21. komentář, 79%]
Wima sleduju už tak 10 let, praktikuju tak 2 roky a kniha byla pro mě spíš pohled do jeho hlavy a příjemné zjištění, že to pojímá i z pohledů starých nauk + kolik toho musel projít / pročíst / praktikovat, než na tyhle věci přišel. Skvělý je přístup vědy, kde se vlastně jedná o takový vyladěný biohacking moderní doby.
Kolem a kolem je kniha hlavně motivační, znám několik lidí, kteří Wima osobně znají a jeho způsob motivace osobně přesně odpovídá popisu v knize :) (a jak tu někteří píšou, ano, hlavní info by se vešlo do 30 stran, ale ta motivační omáčka okolo způsobí, že to hodně lidí začne opravdu praktikovat)
Kolem a kolem je kniha hlavně motivační, znám několik lidí, kteří Wima osobně znají a jeho způsob motivace osobně přesně odpovídá popisu v knize :) (a jak tu někteří píšou, ano, hlavní info by se vešlo do 30 stran, ale ta motivační omáčka okolo způsobí, že to hodně lidí začne opravdu praktikovat)





)

