Húrinovy děti

Pokud jste již četli Silmarillion nebo Nedokončené příběhy, pak pro vás pověst o Húrinových dětech nebude novinkou. Zatímco v těchto knihách se dříve objevily spíše zkrácené či lehce odlišné verze, v tomto svazku však Tolkienův syn Christopher dal dohromady co nejkompletnější a nejsouvislejší vyprávění první ze tří "Velkých pověstí", mezi něž se řadí také Beren a Lúthien a Pád Gondolinu.
Húrinovy děti je jeden z nejtemnějších a nejtragičtějších příběhů z dějin celé Středozemě. Temný pán Morgoth prokleje Húrina a celé jeho pokolení. Syn Túrin a dcera Niënor se snaží proti této Sudbě bojovat, ale beznadějně... Pokud už nástin příběhu znáte z výše zmíněných knih, hlavní kostra tohoto díla vás nijak nepřekvapí, ale tento příběh je tak mistrně vyprávěný, že stojí za to si ho přečíst i vícekrát. Obsahuje vše, co má mít správné epické fantasy: přátelství, láska, zrada, kouzla i temná magie, rodinná tragédie i drak. Do děje vás opět vtáhnou barvité popisy a propracované detaily včetně nádherných ilustrací Alana Leea. Húrinovy děti prostě naprosto dokonale ukazují, že Tolkien nepsal jen fantasy či pohádky, ale uměl vystavět i pořádně temný a tragický příběh. A jak už je zvykem, díky pečlivé editorské práci syna Christophera vše doplňují rodokmeny, dodatky o vývoji příběhu nebo jmenný rejstřík.
Doporučuji všem Tolkienofilům i těm, kteří ocení temné fantasy příběhy!
Hodnocení: 4,5*

Tento komentář také najdete na mém bookstagramu @knihy_a_kava :)

Druhou knihou v rámci výzvy S Tolkienem rokem 2025, kterou jsem přečetla, byly právě Húrinovy děti. Kniha vychází z několika kapitol v Silmarillionu, jež pojednávají o Túrinovi a jeho osudu. Určité pasáže jsou shodné, ale většina textu je pro čtenáře novinkou. Tolkienův jazyk je opět barvitý, čtivý a vybroušený. Četba jeho textů je pohlazením po duši. Příběh je doplněn několika ilustracemi, o něž se postaral Alan Lee. Najdete je na začátku a na konci každé kapitoly a jsou vyvedeny černobíle. Bonusem jsou pak barevné ilustrace, jež jsou vloženy na křídovém papíru a dokreslují vyprávění. Přečtení knihy doporučuji všem milovníkům fantasy žánru a příznivcům Johna Ronalda Reuela Tolkiena.

Obsahuje spoiler J.R.R. Tolkien v Húrinových dětech ukazuje svou mistrovskou schopnost tvořit tragické příběhy, které rezonují čtenářem hluboko po dočtení. Tato temná kapitola ze světa Středozemě vypráví o osudu Túrina Turambara a jeho sestry Níniel Niënor, kteří se snaží vzepřít krutému prokletí, jež na jejich rodinu uvalil Morgoth.

Příběh je drsný, bez příkras, a připomíná staré severské ságy, kde osudu nelze uniknout. Túrinova snaha o hrdinství se často obrací proti němu samotnému a tragédie se vrší jedna za druhou, což dodává příběhu epickou hloubku. Přesto je v textu cítit i naděje, odvaha a touha po svobodě.

Tolkienova poetika je nádherně přítomná v každém popisu krajiny, v mýtech a v dialozích postav. Díky úpravám Christophera Tolkiena je text přístupnější, aniž by ztratil autentičnost. Húrinovy děti jsou náročným, ale neuvěřitelně bohatým čtením, které doporučuji každému, kdo se chce ponořit do Středozemě hlouběji a objevit její méně idealizovanou stránku. Je to příběh, který vás nenechá lhostejnými.

Teď mě tu asi ukamenujete, ale...
Tohle mě celkem nebavilo.
Co je naprosto očividné, je epický styl, jako by šlo o příběh ze středověku a Túrin byl rytíř. Možná to i byla ta myšlenka. Ale na rozdíl od jiných autorů, kteří své dílo takhle zasazují do jiných dob, mi tohle prostě nesedlo.
Příběh sám o sobě je jednoduchý, není na něm nic zvláštního. Byly tam asi dvě tři myšlenky, které se mi neskutečně zalíbily. Ale neměla jsem šanci vytvořit si k postavám jakýkoliv vztah. Je fajn, že Túrin neznázorňuje jen ty dobré povahové vlastnosti, ale to je asi tak všechno, v čem mi ten příběh přišel zvláštní...

Húrinovy děti jsem někdy dávno četl ve slovenštině, několik krát i v Silmarillionu, tato rozpracovaná verze je určitě nejlepší.
Tím, že ten příběh je obsáhlejší než třeba Pád Gondolinu, tady schází takové to klasické lingvistické, historické, etymologické a geografické pojednání ve formě dodatků. Ty jsou na těchhle knihách pro mne to nejzajímavější, jelikož příběhy jako Tolkienův fanda dobře znám.
Túrin se počas čtení jeví jako postava, která jako jedna z mála v Tolkienově tvorbě, není černobílá. Jeho přesvědčení by i dle pravidel D&D fluktuovalo na všech hranicích a právě to dělá Húrinovy děti jeden z nejzajímavějších příběhů. V třetím věku a v Pánovi Prstenů je přesvědčení postav docela učesané, čest výjimkám, ale ve věku prvním bylo nejspíš opravdu těžší rozeznat dobro od zla. A to se mi hodně líbí.

Bylo skvělé se opět vrátit do Středozemě, i když to nebylo zrovna veselé čtení. No, ale pro toho, kdo má Tolkiena v lásce je to povinnost. Húrinovy děti jsou eposem o lásce a rodinném prokletí a o tom, že Sauron rozhodně nebyl nejmocnějším padouchem ve Středozemi....jo a taky tu je velikej drak. :)))

Příběh, jehož zkrácenou verzi jsem četl už v rámci Silmarillionu. K Silmarillionu tuhle knihu váže i samotný styl vyprávění, který je velice podobný. Příběh je vyprávěn jakoby s velkým odstupem. Obrovskou pozornost autor věnuje jménům postav, kde spousta z nich má jmen hned několik. Stejně tak se staví k zeměpisným lokacím, kterých je pojmenováno zbytečně mnoho. Co mi asi vadilo asi úplně nejvíc je, že právě jménům a rodinným vztahům kdejaké zcela nedůležité postavy je věnován větší prostor, než popisu, jak daná postava vypadá nebo působí. Tenhle fakt mi jako čtenáři vepmi brání si v mysli jednotlivé scény vizualizovat. Např. drak Glaurung má ohromný potenciál, který zůstává dost nevyužit.

Samotný příběh je fantastický. Nádherně temný a tragický a za něj má pan Tolkien jednoznačně můj obdiv. Bohužel ale vzhledem k formě vyprávění a lingvistickým orgiím (ač ne tak strašných jako v Silmarillionu) nemohu hodnotit lépe. Bohužel Tolkienovy příběhy z Prvního věku mi moc nesedí.

Epické dílo kultovního spisovatele. Fanoušci mají možnost se vrátit do Středozemě, ale jiné, než jak ji znají ze stěžejních děl J. R. R. Tolkiena. Ponurý a temný příběh Húrinových dětí i dalších postav z období Prvního věku, kdy se rozlézalo zlo a temnota po krajině.

Húronovy děti jsou napsány jistým stylem, na který si musím nějakou dobu zvykat, než ho zpracuji a mohu se soustředit na děj. Jelikož jsem v tomto světě mírně pokročilým znalcem, souvislosti jsem si k sobě neuměla moc pospojovat nebo jsem o nich dokonce ani nevěděla. Příběh se hemží mnoha jmény a názvy, ve kterých se mnoho čtenářů může ztratit a být možná i znechuceni jejich (doslova) zahlcením. Pokud si však odmyslíme tyto složitosti, příběh je sám o sobě velmi jednoduchý a nijak napínavý. Trochu mě mrzelo, že v podstatě nadpisy čtenáři okamžitě prozradí, co skrývá další kapitola a dočkat se tak nějakých překvapení je snad i nemožné.

Příběh pojednává o velmi smutném údělu Húrinových dětí, který sledujeme hlavně očima Túrina, který si prošel mnohým. Ačkoliv ho na bedrech tížila temná sudba, sám se mnohokrát zachoval pyšně, což jsem mu nedokázala odpustit. Jako malého jsem ho měla ráda, ale jako dospělý muž měl potřebu si masírovat svoje ego. Neříkám, že vždy se zachoval špatně. Však se proslavil mnoha hrdinskými činy! Ale jeho rozhodnutí ho dovedly, tak kam ho dovedly.

Závěrem bych tuto knížku snad ani tolik nedoporučovala. Raději sáhněte po Hobitovi, který je mnohem lepším a pozitivnějším čtivem. :)

Obsahuje spoiler Po náročném a ne tak záživném (alespoň na 1. pokus) Silmarillionu jsem se pustil do Húrinových dětí. Ačkoliv jsem děj četl v Silmarillionu, nepamatoval jsem si nic :-D Respektive, vzpomínal jsem, až jak jsem na děj narážel. Zde je příběh samozřejmě rozsáhlejší a košatější než v Silmarillionu, ale hlavně je i přístupnější! Je psán s láskou a jeho romantické a tragické linky jsou zde vykresleny s citem! Oproti Quenta Silmarillion je to čtivé, záživné a vynikne perfektní osudový příběh týkající se převážně Túrina! Incestní linka je na poměry doby opravdu odvážná, nicméně zde funguje skvěle a nevzbuzuje nechutenství, spíše podkresluje celý tragický osud postav. Brilantní kniha, určitě by fungovala i sama o sobě, ale i v rámci celého Tolkienversa je to parádní! Skládám poklonu Christopheru Tolkienovi, který měl opravdu nelehký úkol, editovat něco takového! Bravo

Bájný příběh o Húrinovi a především životě a strastech jeho dětí. Protože jsem již četla Silmarillion, trochu jsem se v některých jménech orientovala. Další propracovaná báje z raných dob Středozemě.

Kniha se mi zdála na četbu náročnější než Pán Prstenů, což ale bylo pravděpodobně do velké míry způsobeno tím, že jsem na četbu neměla moc času a četla jsem ji asi 2 týdny.
Rozhodně je však zajímavá a svého čtenáře ohromí, ostatně jako i ostatní Tolkienovy knihy, svými detaily.

Název díla: Húrinovy děti
Autor: J. R. R. Tolkien
Editor: Christopher Tolkien
Počet stran: 194
Nakladatelství: @argo.cz
Hodnocení: 5⭐/5⭐
Božská tragédie! Musím přiznat, že prvních pár stránek jsem měla poněkud smíšené pocity. Mnoho jmen a mnoho míst mě pletlo a těžce se mi to četlo. Začátek knihy mi trval strašně dlouho (cca měsíc), potom ovšem nastal zlom. Příběh mě tolik vtáhl do děje, že jsem nemohla knihu dát z ruky. (dočteno za necelé dva dny). Střídal se ve mě pocit překvapení, zoufalství a nakonec smutek. Túrin se nedokáže vzepřít svému osudu, ať se snaží jak chce. Kniha je plná emocí, trpkých zvratů kdy jako čtenář jsem zůstala jen zaražená. Tak moc se sžijete s postavami, že jsem je občas doslova nenáviděla a na druhou stranu je litovala a chápala. Je to opravdu silný příběh.

Anotace:
Margot, první Temný pán sídlil v pevnosti Angband na severu. Tragédie Túrina a jeho sestry Niënor se odehrávala ve stínu strachu z Angbandu, za války, kterou Morgoth vedl proti elfům.
Krátký a strastiplný život sourozenců ovládá živelná nenávist, kterou k nim choval Morgoth jako k dětem Húrina. Muže, který se mu odvážil vzdorovat a vysmát se mu do obličeje.
Do tohoto příběhu plného dobývání, útěků, lesních skrýší, pronásledování a vytrvalého odporu tváří v tvář stále menší naději vstupují Temný pán a drak Glaurung v děsivě hmatatelné podobě. Zlovolně Glaurung manipuluje osudy Túrina a Niënor pomocí ďábelský vychytralých lží a úkladů, dokud se Morgothovy kletba nenaplní.

Tuto knihu určitě doporučuji!!!

Húrinovy děti už jsem znal ze Silmarillionu, takže jsem věděl do čeho jdu. Ale nemůžu si pomoct, tohle je asi Tolkienův nejsmutnější příběh, jsem naprosto spokojený, i když oproti jeho nejznámějším příběhům (hobit a pan prstenů) se čte podstatně hůře.

Bájný svět Středozemě s jeho fiktivními dějinami, věky a postavami, se kterými jsem se mohl tu více, tu méně seznámit v Silmarillionu, Hobitovi a Pánovi prstenu, je jediný svět fantazie, který si chci uchovat ve vzpomínkách na své dospívání. Na ty ostatní „nové“ příběhy z dnešní doby jsem již „starý“. A proto když se objevily Húrinovy děti, nezaváhal jsem a koupil. Věděl jsem, že se zase budu prokousávat v genealogiích, motat se ve jménech, plést spoustu postav, ale „srdci neporučíš“. Naštěstí na to autor myslel ve skvělých „Dodatcích, rodokmenech a seznamech“ na konci knihy, takže už jen z tohoto důvodu palec nahoru. Přesto je začátek příběhu trochu obtížnější k „pobrání“ (kdo, kdy, kde, co a jak) a dělalo mi problém se začíst, ale postupně vše začíná do sebe zapadat, děj je živější, zajímavě se rozvíjí a větví, takže pak už jsem ani nedutal a jen „hltal“. Zajímavý je původ a osud Morgotha (Melkora), „prvního a nejsilnějšího z Valar, který byl dřív než svět“ (str. 12), který byl díky své zpupné touze po moci „odstraněn“. Připomíná mi to svržení biblického Lucifera (Světlonoše). Byl „po Bohu nejvyšší“, i zde bylo na počátku vše dobré a dokonalé, ale pak se to nějak „zvrtlo“. Podobnost nejspíše čistě jen náhodná. Moc mi při čtení pomáhala mapka, ke které jsem se neustále vracel. Příběh nádherný a silný, ale temný, přesto s paprsky naděje. Dokud jej mám v čerstvé paměti, vrhám se na „Pád Gondolinu“.

Na Tolkiena překvapivě temný příběh. Po velice obecně napsaném Silmarillionu nám Christopher naservíroval velice podrobný příběh sledující nešťastný osud Túrina a jeho sestry. Vidíme konkrétní dopady Bitvy Nespočetných Slz a velice podrobně jsme seznámeni s utrpením, kterým si prochází víceméně obyčejní lidé pod nadvládou Temného Pána. Tohle je příběh i pro ty, kteří nepřišli Silmarillionu či ostatním Tolkienovým dílům na chuť. Je to prostě něco jiného, mnohem konkrétnější a hlavně temnější, smutnější a nechutnější.

podle mě asi nejtemnější z příběhu od Tolkiena. je to jeden z příběhů které za něho musel plnit dokončit jeho syn a vydat. Za mě skvělý příběh a všem doporučuji přečíst

Mě se knížka po t´co jsem se do příběhu začetl líbila moc asi bude potřeba pokračovat v dílech mistra J.R.R. Tolkiena.

Popravdě jsem si nejdřív nebyla jistá, jestli mě děj knihy bude bavit. Ale po tom, co jsem jí začala číst, jsem se od ní nemohla odtrhnout a knihu přečetla v podstatě jedním dechem. Knihu tedy doporučuji každému milovníku světa Středozemě.

Obsahuje spoiler Samotný příběh jsem již znala z předchozích vydání. Ovšem díky této rozšířené verzi jsem přestala Túrinem opovrhovat, ale spíše ho litovat. Není to vskutku hrdina, kterého je možno mít rád/a. Je to pyšný, sebestředný člověk, který nedbá dobrých rad starších - jak příznačné pro každou dobu! A tento můj posun ve smýšlení považuji za dobrý. Co ovšem příběhu nemohu odpustit je několik faktických nedostatků, tím největším je: Když je Beleg poražen skřety a vydán na milost Mîmovi, jaktože mu nebyly odebrány zbraně?

Temný a tragický příběh ze světa Středozemě vypráví o proklení a osudech Húrinových dětí. Kniha je doplněna o krásné ilustrace.

Húrinovy děti mají vše co by měl mít pořádný epos. Je to epické čtení o lásce, prokletí a rodinné tragédii zasazené do krásných kulis Středozemě. Ty, kteří Tolkiena blahořečí, kudy chodí, mají jedinečnou možnost doplnit si vzdělání a poznat příběh jednoho z největších hrdinů lidského pokolení. Na rozdíl od Silmarillionu se zde tolik nevysvětlují jednotlivé rodokmeny a jejich provázanost, takže po úvodní smršti se text přetaví ve svižně odsýpající jednohubku o chlapci, jenž vyrazil za štěstím, leč kam vstoupil, tam sto let tráva nerostla. Je to dobré čtení, za které můžeme poděkovat především Tolkienovu synovi, jež nám s odstupem let nabídl ještě jeden výlet do nejslavnějšího fantastického světa.

Knihu mi půjčil kamarád po té, co jsme spolu vedli rozhovor na téma Tolkien, kdy jsem se mu svěřila s tím, že nejsem schopná se začíst do Pána Prstenů, i když jsem to zkoušela už asi 4x s odstupem několika let. Tvrdil, že tohle se mi ale určitě líbit bude. A měl pravdu. Húrinovy děti jsou psané úplně jinak, temněji, surověji a já příběhu totálně propadla. Takže pokud Tolkien, tak jednoznačně tahle kniha.

Ze začátku jsem s tím trochu bojovala kvůli spoustě jmen a názvů. Ale celkově se mi příběh líbil, přece jenom Tolkien byl vždy dobrý vypravěč. Navíc knihu doplňují krásné ilustrace.

Krásný, smutný příběh, který nám ukazuje, že Středozem - spíše Arda - není jen o hobitech, Gandalfovi a Prstenu moci, ale také o místech vzdálených, drobných trpaslících a elfech z Gondolinu.