Prstenec

Obal s anotací jsou dokonalou vábničkou a tak po zakoupení netrvalo dlouho a už jsem pročítal úvod. V něm se sestavuje tým, který se má vydat k průzkumu Prstence a tady si mě příběh, psaný v odlehčené a humornější formě, celkem i získal. Sice je z textu vidět že román je staršího data, ale ani tady jsem nějaký zádrhel stále neviděl. Ale, jak se události pomalu přesunovali k Prstenci a pak i na jeho povrch, začal jsem pociťovat, že v této formě, kdy se to bere tak nějak moc na pohodu, to asi nebude ideálně fungovat. Tušení se potvrdilo a místo napínavého objevování, tak jako třeba v Rámovi od Clarka, tu probíhalo jen divoké dobrodružství na povrchuPrstence. Úplně jsem tu postrádal napětí z průzkumu neznámého objektu, tady se jen tak ukazovaly nové lokace a v nich si průzkumná partička vždy užila nějakou tu akci. Časem mi i ta partička začala sedět míň a míň a poslední třetinu už jsem se vyloženě trápil a z očekávané příběhové třešínky, kterou jsem si tu chtěl vychutnat, to nakonec byla jen taková pecka mezi zuby. ===40%

Knihu jsem zkoušel číst už kdysi před lety, ale tehdy můj zájem nějak vyvanul a nechal jsem ji nedočtenou. Nyní jsem se ke knize znovu vrátil, jednak proto, že Prstence jsou součástí PC hry, již jsem si v poslední době oblíbil (Stellaris, kdyby náhodou), a druhak proto, že nyní vyšla nová edice.
Jde o poctivé SF ze staré školy - namísto výbuchů a laserových zbraní je kladen důraz na průzkum neznáma, tj. obytného Prstence postaveného kolo hvězdy. Postavy jsou zprvu docela šablonovité, ale postupně jsem si k nim většinou dokázal najít cestu.
Hvězdu dolů nakonec musím dát za podivný nápad se "šlechtěním štěstí".

A mně se knížka líbila. Příběh pěkně odsejpá a nadchlo mě, jak do detailů je princip Prstence promyšlený bez nutnosti uchylovat se k nějakému deus ex machina. Takže za mě plný počet za nápad a zpracování.

Přečtené. Dalo se. Ale žádná pětihvězdičková pecka to není, už teď vím že to časem zapomenu. Na oddech stačilo.