Dumasův klub

Samotný průběh románu je naprosto strhující. Čtenář nikdy netuší, co se na další straně bude ukrývat za objev, či zapeklitou situaci. Nevyzpytatelnost pak dotváří do značné míry i velice svérázný a neobvykle plastický hlavní hrdina Corso, lovec knih, napůl zbabělec a napůl podvodník, věčně trpící napoleonským komplexem, který ve svém baloňáku ukrývá zdánlivě nekonečnou zásobu cigaret a vtipných hlášek. Kromě napínavé zápletky autor pamatoval také na knihomoly – pokud patříte mezi lidi, kteří milují matérii papírových knih, či se zajímáte i o nějaké ty technické a historické souvislosti jejich vzniku a výroby, tak si Dumasův klub rozhodně užijete. Takovou menší pihou na kráse je pak jedině konec. Ten rozvětví původně jednotný příběh na dvě zcela oddělené linie. Je to sice zajímavý nápad, avšak tyto "dva konce“ jsou velice nekonzistentní – zatímco jedno vysvětlení událostí je příliš zdlouhavé a působí až banálním dojmem, druhá linie je na druhou stranu ve svém vrcholu značně nevyužitá. U filmových adaptací to neříkám často, avšak v tomto konkrétním případě byli filmaři po zásadních změnách finiše mnohem vkusnější.

PS: Adaptace nese název Devátá brána a tento snímek vřele doporučuji - je v něm velmi hutná, až hororová atmosféra a také výborný Johnny Depp v hlavní roli.

Knihy, knihy, knihy. Knihy se kupují, prodávají, kradou, padělají, čtou, obdivují, interpretují a prožívají. Dumasův klub je abnormálně literární. A hodně zvláštní. Kdykoli jsem ho vzala do ruky, rychle jsem se začetla a bavilo mě to. Jenže jakmile jsem čtení přerušila, nějak se mi k němu najednou nechtělo vracet. A tak pořád dokola. Detektivka mi tedy přišla spíše chytrá a pěkně psaná než vyloženě strhující. 4 a půl hvězdičky.

Myslím, že se ze zajímavého námětu dalo vyzískat trochu víc, na konci jsem si jen tak pro sebe řekla - aha, a to je jako všechno? Čekala jsem spíš nějaké zásadnější a tajuplnější vyústění celého příběhu. Jako pozitivum vidím to, že si asi znovu přečtu Tři mušketýry a nově i jejich pokračování :-)

Očekávala jsem skvělou knihu, když byla předlohou pro můj oblíbený film Devátá a brána, a taky jsem ji dostala. Tak do tří čtvrtin její délky. Z konce jsem byla zklamaná, oproti zbytku knihy je nudný a strašně se vleče. Prostě moc mluvení a žádná akce.
Ale jinak nemám žádné výhrady, Dumasův klub mě hodně bavil a určitě není poslední knihou, kterou si od Artura Pérez-Reverte přečtu.

Obsahuje spoiler Pravděpodobně jsem měla ohledně téhle knihy přehnaná očekávání, která se nenaplnila, jak to často bývá. Moje romantická duše ale ocenila zápletku s dívkou/ďáblem a sympatické vykreslení hlavního hrdiny. Jinak mě kniha spíše nudila a závěrečná scéna vyvolávání ďábla byla přímo srandovní. Ale obálka nejnovějšího vydání (ta modrá) je parádní, moc se mi líbí.

Ke knize jsem se dostala díky filmu Devátá brána, který mě uhranul hlavně svojí atmosférou a samozřejmě Deppem...

Kniha je oproti filmu obohacena o další dějovou linii a to pátráním po autenticitě části díla Tři mušketýři. Jsem ráda, díky tomu nebylo vždy snadné předvídat další Crosovo kroky navzdory nedávnému shlédnutí filmu. Corso byl zvláštní hlavní hrdina, ale mně se ten bastard s vlčím úsměvem líbil a jeho příběh jsem si fakt užívala. Trochu mi to i připomnělo Browna s tím vším ježděním, pátráním a hádankami.

Pokud někdo ještě váháte, že jste viděli film a kniha by vás mohla nudit, tak hoďte pochyby za hlavu, protože nudit se nebudete a i závěr knihy se od filmu liší. A já se asi dříve či později vrhnu na nějakého Dumase :-)

Zpočátku mě kniha dost nudila, množstvím všech těch názvů knih, různých vydání a latinských výrazů, ale když se tím člověk prokousal, otevřel se před ním zajímavý příběh, příběh lovce knih, jehož jedinou láskou jsou zase a jen knihy. Nečekejte však klasickou detektivku kde je padouch a hrdina, k tomu má příběh přece jen daleko. Styl vyprávění vás do děje vtáhne, ale tak nějak netečně, přesto kniha bavila. Osobně si myslím, že závěr jedné dějové linie je bravurní, z té druhé by se přece jen dalo "vytřískat" více a ne ji odbýt na posledních 15 stranách...

Dumasův klub, příběh lovce knih, je psaný poutavým stylem. Svět bibliofilů je stejně tvrdý jako svět velkého obchodování. Ožívající Dumasovy románové postavy mu sice dodávají nádech neskutečna, ale smrt, touha vlastnit a posedlost jsou reálné dost. Kniha mě v počátku vtáhla stylem i dějem, byť emočně jsem cítila jistý odstup. Ten se ovšem s proplétajícími se nitkami a příchodem záhadné ochránkyně hrdiny zcela rozplynul. Románové postavy dostaly kontury z masa a kostí a gradace příběhu mě zcela uspokojila. Mimochodem tahle kniha obsahuje snad nejkouzelnější popis mužného selhání, jaký jsem kdy četla :-). A čtenáři mužského pohlaví nebojte, hned na následující stránce dojde na vítězství.

Ano, jako mnozí zde i já jsem si knihu přečetla až po shlédnutí filmu Devátá brána (který, i když to vlastně není vůbec můj obvyklý žánr, mě ohromně baví). Odchylky od knihy jsou výrazné, režisér si vybral jen jednu linii, a já se mu nedivím, protože ta druhá knižní linie, i když mě hodně zaujala a přinesla hromadu nových informací o A. Dumasovi, vyzněla poněkud do ztracena (jako by se autor chtěl sdílet své rozsáhlé znalosti o Dumasovi a jeho "ghost writerech" a pak úplně nevěděl, co s nimi). Také hlavní hrdina knihy byl pro mě sice komplexnější, ale méně sympatický než ten filmový (já vím, byl to Johnny Depp, ale stejně :o).
Téma se mi moc líbilo, trochu napětí, dost historie (což mi nevadí), dost technických detailů kolem knih (což mi taky nevadí), cestování po Evropě a zajímavé lokace, které si pak hledám následně na mapě (hurá). Postavy poměrně výrazné, i když místy malinko jednorozměrné). Styl psaní je zajímavý - samozřejmě v překladu - občas jsem se musela pousmát nebo pozastavit nad zajímavým obratem nebo názorem (třeba závěrečná Balkanova řeč - oslava těch knih, které pro každého z nás objevily literaturu), a občas dávat větší pozor, aby mi něco neuteklo. Některé popisy se opakují (anatomie různých žen, výrazy obličeje L. Corsa apod.), u některých erotických detailů si nejsem jistá, zda by ještě dnes prošly (na Goodreads byly hodně rozhořčené reakce :o))
Knihy o knihách mě baví, čtu je ráda, napětí a tajemno jsou vítaným kořením. A jako mnozí jsem si vybavila své dětství a krásné chvíle u Tří mušketýrů.

Na začátku jsem nevěděl jaké to bude. Ale mé obavy se rozplynuly hned na prvních stránkách, kdy mě styl, sloh i atmosféra knihy začaly bavit. Corsovo pátrání po knihách a luštění jejich tajemství taky nenudí, i když je tomu věnovaná velká část textu. Výhodou jsou i zobrazené ilustrace, které Corso zkoumá, takže jsou hned vyditelné rozdíly mezi obrázky dřevorytů.
Detektivní zápletka s trochou nadpřirozena je dobře zkombinovaná s reálným světem, dále se v příběhu objevuje několik zajímavých postav. Se závěrem jsem také spokojený, takže hodnocení vidím na nějakých 85%.

Za mě rozhodně 5*. Film devátá brána je jeden z mých oblíbených. Skvělá muzika, napínavý příběh a všude přítomné knihy. Ale kniha je vždycky jiná, to je jasné. Od A. P-R jsem četla již Šermířského mistra, který nebyl úplně špatný, ale měla bych výhrady. Takže jsem přistupovala k Dumasově klubu sice s velkým očekáváním, ale na druhou stranu lehce skepticky.... Ta kniha je ale prostě nádherná ! Příběh je zajímavý a napínavý, způsob vyprávění je skvělý. Postavy vykreslené živočišným způsobem... Dostaly mě nenápadně podsunuté hluboké myšleny, které čekají jestli si jich všimnete (např. jaký je rozdíl mezi filmovým nadšencem a knihomolem). Věčný boj dobra se zlem, kde zlo vlastně není to nejhorší co by vás mohlo v životě potkat. Ale lhostejnost.... Rozvíjející se nedůvěra/vztah/přátelství/poznání mezi Corsem a tajemnou dívkou Irene je inspirující a nadpřirozeně/lidské. Já jsem nadšená :-)

Výborně rozvrstvený příběh , který je vedle Jména růže knihomolistickým románem a detektivkou. Oba filmy podle těchto knih jsou vinikající a Jonny Depp a Sean Connery to zahrály luxusně. Ale kniha je kniha.

Podle mého názoru se první třetina kniha strašně táhne. Čtenář nebo alespoň v mém případě, nechápe o čem kniha je a kam směruje. Poté kniha trochu nabírá, ale stále nic úžasného. Dle mého názoru průměrná kniha která nezaujme ani neurazí.

Ke knize jsem se dostal díky oblíbenému filmu Devátá brána a lákalo mě si přečíst předlohu. Z výsledku mám ale rozporuplné pocity, možná i lehce "zkažené filmem" ... Kniha je určitě zajímavá a překvapilo mě, jak hlavně první polovina až na menší drobnosti je hodně podobná filmu.
Detektivní zápletka je stejně napínavá, ale na můj vkus má kniha né ani tak hluchá místa, ale často děj popisuje až tak moc zbytečně a do podrobna, že jsem měl chvíle, kdy mě přestávala bavit. Corso postava jistě zajímavá. I jiné vedlejší postavy.
Co mě ale překvapilo byl konec celého románu a jeho rozuzlení. Narozdíl od filmu, zde má mnohem větší prostor román Tři mušketýři a Devět bran je dosti upozaděno, což mě třeba vadilo. A hlavně konec románu, který se vešel sotva na dvě stránky a od kterého jsem prostě čekal mnohem víc, vzhledem k tomu, co kniha přes 300 stran buduje. Třeba i postava tajemné dívky, kterou jsem v knize moc nepochopil.
Nemůžu si pomoct, ale film mě prostě svým pojetím bavil víc a měl možná zvláštní, ale rozhodně zajímavější konec.

Túto knihu mi požičal kamoš, tak som si povedal prečo nie. Nie je to môj štýl, no keď mi povedal, že tam je niečo o demonológii tak som to musel prečítať. Bolo to napínavé, čo sa týka príbehu. Niekde to bolo nudné aspoň pre mňa, keďže ja sa nejako do knihofílie a do histórie umenia nevyznám skoro vôbec.Asi by som mal prečítať troch mušketierov. Chcelo by to pokračovanie, koniec ma zaskočil :) 80%

Autor rozehrává vícevrstevnatou partii, jejíž bibliofilní prostředí je nevšední, a možná i proto zajímavé. První vrstva mi přijde dobře zakončená, ale vrstva druhá a "vnitřní příběh" má určitě větší potenciál a dalo se z něj vytěžit více. Na druhou stranu, film, který mě k dílu přilákal, mi zpětně přijde nudně přímočarý. Kniha je postavená na úplně jiných základech.

Autorovi v závere unikol pomedzi prsty vnútorný príbeh, ktorý potom narobil miernu paseku, vonkajší bol dotiahnutý do konca, no nestal sa rozuzlením zaujímavý. Zato hlavný hrdina mal čosi do seba.

Skvělá knížka! Jedna z těch, které se čtou dlouho do noci :). Úžasně vygradované napětí, chytrá zápletka, uvěřitelné postavy. Jen mě trochu mrzí, že konec pro mě nebyl až tak překvapivý, protože mě to napadlo už v průběhu "pátrání" (ano, dělám si při čtení vlastní poznámky :)). Nicméně i tak, jedna z těch nej..