Bratrstvo tajných hrobů

Zajímavá kniha, která se snaží ukázat práci kriminalistů při odhalování nejtěžších zločinů. Nesnaží se nic přikrášlovat, dělat z detektivů superhrdiny se superschopnostmi. Jen popisuje. A odhaluje i pozadí zločinů. Vzhledem k tomu, že vychází ze zkušeností a znalostí vyšetřovatele, máme možnost nahlédnout i na pocity, které v nich nejen zločin samotný, ale i zločinec, jeho chování a výpovědi, vyvolaly. Znovu jsem si při čtení uvědomila, jak frustrující musí jejich práce být. Po vynaložení nesmírného úsilí, aby dopadli vraha, je tento odsouzen na směšných pár let, aby po propuštění mohl páchat svou trestnou činnost dál. V mnoha případech ještě horlivěji a s většími devastujícími následky pro ty, kteří jim vpadnou do rány. Ani těmto tématům se kniha nevyhýbá.

Dobře napsáno, málo propagováno. Velmi sympatický vyšetřující. Méně chlubný než Mareš a s mnohem zdravějším přístupem k pozůstalým a pachatelům než Markovič.
Jen v jednom bodě mi přišlo takové zvláštní, když vyjádřil podiv, že lidi zajímá více deviant než domácí vrah. No bodejť, to je přece podle míry ohrožení veřejnosti. Když je cílem vlastní rodina, tak spíš není nebezpečný pro okolí a může vzbuzovat i soucit, ale když je to padni komu padni, tak se cítí ohrožen každý. A že je smrt dětí a mladých žen více iritující než smrt tzv. starého papriky? To není tím, že si užil, ale tím, že je mnohem více rodičů dětí a mladých dívek než stařičkých matiček starých papriků. Jistě i 95 letá stařičká matička má obavy o svého synáčka sedmdesátiletého starého papriku, ale už ne tak ochranitelský, protože už dávno není v pozici ochranitelky. Zatímco rodiče dětí a mladých žen jsou ještě v přirozeném módu ochraňování svých mláďat. Co je přirozenějšího? Bojíme si o své rodiče, ale mnohem větší strach máme o své děti. Na ztrátu rodičů se s přibývajícím věkem duševně připravujeme, protože není vyhnutí, ale na smrt svých dětí nebudeme připraveni nikdy. Rodiče by neměli pohřbívat své děti!
Jinak knihu jsem vybrala náhodou v knihovně, protože jsem si říkala, že je zajímavé podívat se zblízka na práci vyšetřovatele, jak svou profesi vnímá, jak se s ní vyrovnává a jak ji duševně zvládá. Fotky jsem přetočila a zakryla papírem, abych se nemusela podívat - to není pro mne, jsem kyška.

Drsné čtení. Psáno jednoduše, spíše popisně, bez větších spisovatelských ambicí, ale o to autentičtěji na čtenáře vražedné příběhy dolehnou.

Autor popisuje vyšetřování skutečných, většinou sexuálně orientovaných případů na kterých se jako kriminalista podílel. Všechny se staly na severní Moravě a jejich pachatelé byli dopadeni. Když si člověk uvědomí kolik se za každým skrývá lidské bolesti a utrpení, je to smutné čtení. O to víc je potřeba si cenit mravenčí práce vyšetřovatelů při odhalování podobných zločinů. Při čtení jsem měl často pocit že naše zákony dbají více na práva pachatelů než obětí a jejich pozůstalých. Každopádně pro fanoušky tohoto žánru zajímavé čtení.