Listopád

Z Aleny Mornštajnové se stal mistr. Nejen, co se stavby příběhů týče.
Tento, ve srovnání s její dosavadní tvorbou, je hodně depresivní. Jednak samotnou vizí společnosti, která začala fungovat po nepovedeném 17. listopadu 1989, to bylo samo o sobě hodně tíživé. Ale brala jsem to, aniž bych se o to musela nějak snažit, zejména z pohledu mámy, která ví, že bude od svých dětí odtržena v pro ně nejdůležitějším období - celém dětství. Zoufalství a beznaděj. K tomu život ve všudypřítomném strachu, nemožnosti komukoli se svěřit, z obavy, že někdo její myšlenky ,,pošle dál" a ona si o pár let prodlouží trest.
Co hodně oceňuji, je schopnost autorky drobnými detaily přiblížit mě jako čtenářku atmosféře popisovaného okamžiku. Hra světel, vůně, zvuk pera klouzajícího po papíru - to všechno jsou drobnosti, které dělaly četbu skoro intimní.
A teď trochu lituji autorku - 2 roky pracuje na přípravě nové knihy, píše, opravuje a upravuje. Kniha vyjde, čtenář si ji koupí, za 3 dny ji má přečtenou, a - už se těší na další...

Nevím, na kolik dokážu popsat svůj dojem z knihy, ale minimálně porovnat můžu. Hana do mě vrazila, vsákla se, posbírala všechny možné emoce, vyždímala je i mě a pak se pokojně usadila, takže dojem je pořád silný. Osudy Marie i Magdaleny přišly, ale zastavily se v povinném dvoumetrovém rozestupu a ač se snažily být hlasité, tak se žádný výbuch nekonal. Vlastně jsme se téměř minuly. Ani alternativní historie, ani téma matky bez dětí a naopak ve mně tentokrát nic nerozbouřily. 4* jsou za standardně skvělou čtivost a nápad, je to jedna z mála českých autorek, jejíž knihy cíleně vyhledávám.

Kniha, která je stejně k posrání jako váš život. Ne vážně - jsem se rozhodla, že když jí všichni tak chválí, tak že si od té slavné Mornštajnové taky něco přečtu. Nakonec protože se znám, půjčila jsem si audio, že mi to aspoň líp uteče ta kláda stránek a ještě při tom něco udělám. No skončila jsem se zaschlýma barvama zmožena depresí a říkám si, jestli jsou všechny její knihy takové, přečtu si příště radši Kapku Áju. Tam se pobavím i poučím zároveň a ještě neskončím zkroucená v koutě. Možná smíchy. Jakože ne že by se mi to úplně nelíbilo, ale stejně jako u všech podobných příběhů jsem měla problém třeba s tím, jestli vlastně píše o tom co bylo, varuje před tím co by mohlo být, nebo upozorňuje na to, co už dávno je, a byla jsem z toho zamotaná jak nudle v omáčce. Ale pokus dobrý, škoda mezi dalšíma třeba toho useknutého konce

P. S.: někdy si po přečtení knihy čtu i komentáře ostatních přítomných čtenářů, abych si mohla porovnat dojmy. Hned mě zaujal ten od Zanyho: nejdřív jsem si říkala chlapík se špatně vyspal a teď hejtí vše co se pohne. Ale vlastně na první dobrou naráží na to, co já jsem si uvědomila až po důkladném vrtání hlavou. Přece jen, Ája bude na příště ta nejlepší možnost

Moje první kniha od autorky, nesdílím tak úplně nadšené reakce ostatních čtenářů. Mornštajnová poprvé skočila do žánru alternativní historie, a je znát, že jde o první pokus. Jako dystopie sama o sobě neukotvená v konkrétním čase a místě by to asi mohlo fungovat, jako alternativní vývoj po listopadu 1989 to podle mě nefunguje, vývoj nastíněný autorkou není pravděpodobný, některé jeho prvky (drakonické tresty v podstatě za nic, masové zatýkání snad statisíců, odebírání dětí odpůrců režimu atd.) by byly reálné tak ve Stalinově velkém teroru 30. let či komunistickém režimu 50. let u nás, ale rok 1989 a léta po něm byla už poněkud jiná doba.
Alternativní svět Mornštajnové není také úplně konzistentní, promyšlený do detailů, někdy poněkud naivní, snad díky nezkušenosti autorky se žánrem – např. auto prý měl jen málokdo, benzín jen na poukázky, ale otec hrdinky, potrestané odpůrkyně režimu a sám jeho odpůrce v roce 68 přesto autem jezdí. Stejně tak pochybuji, že by režim dovolil či ignoroval byť nějaké němé demonstrace se svíčkami na náměstích. Stejně tak by se někdo nemohl dostat na Západ tím, že se podkope lopatkou pod dráty, to by nešlo ani v reálném hraničním pásmu 80. let, natož v mnohem paranoidním režimu knihy. V knize vyvolení používají mobilní telefony, ale pochybuji, že by režim pro pár vyvolených vybudoval celoplošnou infrastrukturu, ve které se dá dovolat i v zapadlé vísce v pohraničí. To všechno jsou detailní souvislosti, které by zkušený autor žánru asi zohlednil, autorka je ovšem v žánru nováček a je to znát.