Snílci

Kniha plná emocí. Po přečtení jsem byla plná dojmů. Pro někoho to může být jenom příběh o zvláštní trojici, kterou spojuje nejen láska ke kinofilmům, ale také láska vzájemná (která je dost šílená).
Pro mě je to příběh reality revoluce, která je drsná. Příběh niterného spojení přátel.

Kniha je psaná tak, že je na první pohled jasné, že autor ještě není moc zkušený spisovatel. Sám pan Adair to přiznává. Nicméně je to zajímavé téma a místy hodně dobře napsané. Hlavně líčení studentských nepokojů, demonstrací a vzájemné solidarity je v druhé půlce knihy úžasné. Psychologie postav je také propracovaná, ale vzájemné vztahy a situace by mohli být více rozvedené- na to jaké je postavení hlavních tří postav, se z toho dalo vytřískat víc. Nicméně kromě historických událostí skutečných studentských nepokojů se v knize objevují témata jako incest, homosexualita, submisivní versus dominantní postavení přátel a mnoho dalších více či méně kontroverzních témat. Rozhodně doporučuju si knihu přečíst...

Moje milovaná kniha a film! Film je přesnou kopií knihy, což mu neubírá nic na kvalitě, spíš naopak, i když je mi jasné, že některé pasáže mohou být pro některé kontroverzní. Celý příběh, k tomu Paříž a nádech rebelie dodávají příběhu tu správnou "šťávu". Ve své lásce k této knize jsem si Paříž prošla ve stopách hlavních hrdinů.

Obsahuje spoiler Jedna z mých nejoblíbenějších knih i filmů. Spousta lidí se mnou nesouhlasí, ale já toho v Adairově příběhu vidím tak moc, že to nedokážu ani popsat. Opravdu není jediná věc, kterou bych vytkla. Za pár dnů jedu do Paříže a nemůžu se dočkat navštívit místa, ve kterých postavy utíkali před dešťem, kde se Isabelle "připoutala" k mřížím La Cinémathèque française, kde Théo projížděl na motorce a volal na Mathewa, aby si zbalil věci, nebo kde naše "banda pro sebe" zpívala "Bereme ho, patří k nám, patří k nám" hned po běhu skrze celý Louvre.
Tato kniha zůstane navždy v srdci.