Marta spí

Marta spí a já jdu taky. Vzdávám to na straně 40 naprosto zmatená, bolí mně ruce z toho, jak obracím stránky zpět, abych zjistila, jestli děj navazuje na předchozí stránku, nebo jsem někde jinde - v jiném čase a prostoru:((. Až si budu chtít zavařit mozek, tak si dám Stephena Hawkinga a ne Romy Hausmannovou:((.

Ze začátku se mi příběh, respektive příběhy zdály docela zamotané, ale rychle se zase rozmotaly a vše začalo dávat smysl.
Nadja si odpykala trest, snaží se o “normální” život a myslí si, že o její minulosti nikdo v jejím okolí neví…
Jednoho dne ji kamarádka požádá o pomoc a vtáhne ji tak do hry, ze které, jak se zdá, není úniku.
Za mě opravdu povedená kniha!

Pro mne byla knížka zajímavým čtenářským zážitkem. Určitě to není žádná oddechovka, ale dokonale provětrá mozkové závity.
Je tu spletitý příběh s několika dějovými odbočkami, které jsou sice hodně propletené, ale dokonale do sebe zapadají. To však vyžaduje trochu soustředění, aby nic neuniklo.
Najdeme tu vraždu, trauma z dětství a přeměnu dokonalé pachatelky na ještě dokonalejší oběť.
Děj nabere obrátky zhruba od poloviny a v tomto duchu se udrží až do konce, který z mého pohledu nebyl vůbec špatný.

Začátek byl neuvěřitelně vleklý, zmatený a překombinovaný. Kapitoly s Nelly mi přišly, že tam byly úplně zbytečně. Od poloviny se děj začal rozjíždět a více vyjasňovat, ale ke konci byl zase uměle natahovaný a předvídatelný.