Klikař Beny

V audiu v podání Jana Zadražila je tahle knížka naprostý skvost. Drsně a zároveň poeticky vykreslené obrazy mizejících pražských zákoutí mě inspirovaly k tomu, že jsem si hned musela objednat v knihovně několik knížek s fotkami z té doby, abych viděla na vlastní oči, co to Beny fotil. I když představit si to nebyl díky barvitému popisu žádný problém. Ale stejně.
Oproti Všichni jsou trapný je tahle kniha víc optimistická, drží se víc několika hlavních postav a věnuje se jim do hloubky, což je moc fajn. Místy je to drsné čtení, ale věřím, že ta doba opravdu taková byla. Zároveň je tahle kniha ale i hodně o přátelství a tak nějak člověka hladí po duši, když to poslouchá.
Hrozně mě bavilo pražské nářečí a některé typické obhroublé průpovídky, které znám od blízké osoby. V podání Jana Zadražila to znělo tak vtipně, že jsem se musela chechtat nahlas.

Aniž bych tušila, v knize jsem dostala naservírovaný hořkosladký s humorem pojatý příběh o klukovi z dělnické čtvrti, který se snaží najít své místo ve světe, vymanit se z omezujících podmínek a věnovat se své vášni - fotografii. Zdá se to ploché, ale opak je pravdou. Autorka nejenom, že použila brilantní jazyk - surový, reálný, slangový -, který okamžitě vtáhl do děje a pomohl s imaginací hlavních postav i jejich příběhů, ale také otevřela spoustu zajímavých sociálních témat tehdejší doby.

Hlavou mi tak běhaly otázky o vlivu politického systému na život jedinců, odlišnosti a přijetí, přátelství a solidaritě, ale hlavně o: Třídních rozdílech a sociální nerovnosti: jaké příležitosti vymanit se ze svého prostředí 80. léta lidem z chudších poměrů nabízeli, a zda vůbec nějaké měli?
Rodině a vztazích: Hlavní hrdina odchází z domova před násilnickým otcem a matkou, která o své syny neprojevuje příliš velký zájem. Považovaly se snad dysfunkční rodiny a násilí na dětech za zcela běžnou a společensky tolerovanou záležitost, se kterou si nikdo moc hlavu nedělal? A z čeho to pramenilo? Z obecné společenské nespokojenosti? Z nemožnosti ovlivnit svůj život podle představ a podmanit se tehdejšímu režimu?

Bylo toho spoustu. Kniha mě také nadchla zmínkami o čtvrti Žižkov, o dřívějších nouzových koloniích či tehdejších fabrikách, které se teď snažím více poznat a dohledat si o nich další různé informace. Klikaře Benyho tak doporučuji všem, kdo se chce přenést zpět do osmdesátek.

Kniha mi velmi sedla. Příběh odehrávající se v době mého mládí mne moc bavil. Určitě zkusím i jiné knihy od paní Bohaté.

Děkuju knihovníkovi, že mi tuhle knihu podstrčil. Vypadala jako román pro mládež. Ale je to chytrá knížka o staré, mizející Praze, o dokumentárním fotografování a vůbec o životě v umírajícím socialismu. A je to i dobrej námět na film!