Jizva
Profil knihy je v inom jazyku
Všetky obaly
O čom je kniha Jizva?
Katarzyně je přes čtyřicet a za celý život nevytáhla paty z rodného Polska. Teď však má pro svou firmu otevřít novou pobočku v Ostravě. Od studenta Martina, kterého zaměstná jako tlumočníka, se dozví o tragické historii blízké vesnice Životice. Katarzyna dojde k názoru, že dávný nacistický masakr může mít spojitost s její devadesátiletou tchyní. Na vlastní pěst rozjede pátrání – netuší ale, že pro vztahy v její rodině to může mít osudové následky. (Založil/a: icekafe)
(Zobraziť viac
)
)
Štatistiky
Vydanie
Skryť vydanie
Skryť vydanie
Skryť vydanie
Všetky vydania
Všetky vydania
Komentáre
Román psaný ve formě dvou časových rovin. Děj se odehrává v současnosti a v období druhé světové války. Prostřednictvím knihy si přiblížíme masakr v Životicích na Těšínsku, kde se odehrává příběh ,který je smyšlený ale je postaven na historických faktech. Postavy v příběhu jsou fiktivní, přesto kniha na mě zapůsobila kladně. Jsem rád ,že jsem se dozvěděl zase něco nového o čem jsem neměl ani tušení. Knihu mohu jen doporučit.
Moc krásná kniha o životické události, která se stala 6.8.1944, kdy v této tehdy samostatné obci nacisté postříleli 36 mužů. Mně se velmi líbila, hlavně ta historická linka. Většina postav je fiktivních, některé autentické (četník Sattler, hospodský Mokrosz) a téma zpracované na jedničku, tedy na pět hvězdiček
Román prepája minulosť s prítomnosťou a snaží sa odkryť menej známu kapitolu z histórie česko-poľského pohraničia. Dej je rozdelený do dvoch časových línií, súčasnej a z obdobia vojny. Hoci autorka píše jednoducho a priamočiaro, čo uľahčuje čítanie, spracovanie príbehu je povrchné a postráda hlbšie emócie. Práve táto plytkosť výrazne znižuje celkový dojem. Napriek tomu knihe nemožno uprieť snahu pripomenúť zabudnuté udalosti a poukázať na dôležitosť historickej pamäti.





)


Čtivost autorce nelze upřít, pomáhá tomu i poměrně svižné střídání časových linek - to kvituji, linka ze současnosti zde byla vkusně zakomponována a bavila mě. Je však škoda, že autorka klouzala pouze po povrchu a vlastně jen odvyprávěla příběh, a to dle mého názoru velmi střízlivě a bez jakéhosi důrazu na emoce čtenáře. Čekala jsem mé větší emoční vypětí, a to prakticky nepřišlo. Tím nechci nikterak snižovat tragédii, která se stala, ani um spisovatelky, jen jsem čekala, že pro samé slzy nebudu moci příběh ani dočíst a smáčím hromadu kapesníků. Co je ovšem nepopiratelné, Jizva ve mně zanechala touhu navštívit Životice, a to není málo.