Knihomolka

Obsahuje spoiler Tuhle knihu jsem podpořila v předprodejní kampani na Pointě, protože se mi líbilo, jak ji autorka prezentovala, a zaujala mě ukázka. Říkala jsem si, že na oddechové romantice se přece nedá nic moc zkazit – vždyť od podobné literatury neočekávám kvality na Pulitzera… Řekněme, že po dočtení knihy jsem si připomněla, proč podobné blbosti jako podporování samonákladů nedělám… A taky to dalších pár let zase nehrozí.
Celé je to spoilerové.

Samotná premisa je fajn. Ona je knihomolka, on dělá závodně thajský box a potkají se na škole. Jenže oboje je v knize spíš jen tak zmíněno, aby to jako bylo něčím ozvláštněné. Sice víme, že Nikol čte (čtení na všech přednáškách mi nepřijde roztomilé, ale uhozené – nejen neúcta k lidem, co dělají svou práci, to jest učí, ale proč teda do té školy chodí, když o to stejně nestojí…), ale kromě toho, že si najde práci v knihovně a furt s sebou knihy tahá, to pro příběh jako takový není nijak důležité. No a o prostředí bojových sportů vám vysypu z rukávu víc i já (uznávám, není to úplně fér: manžel mojí kamarádky trénuje a dělá závodně kickbox…). Ale hezky postupně:

Luke
– Týpeček nevychází se svým otcem, přesto kvůli jeho řečem změní v posledním ročníku vysoké školy obor: ze sportovní školy, kde studoval na trenéra (tuším) přejde na ekonomku. Má to zjevně v hlavě srovnané (ironie).
– Týpeček dělá od dvanácti thajský box (vzhledem k tomu, že je ve třeťáku, předpokládám, že je mu nanejvýš 22), ale skoro NIKDO o tom neví, ani jeho otec (těší se, až vyhraje celorepublikový závod a otci vmete do obličeje, že je někdo). Má totiž rád mikiny s kapucí, takže ho NIKDO nepozná (když pak vyleze bez ní, má hory fanoušků). Přitom ale vyhrává závody a má sponzory. Skutečnost, že do osmnácti jsou rodiče vašimi zákonnými zástupci, tudíž by jeho otec o sponzoringu a těch vydělaných penězích vědět musel, je zjevně zcela irelevantní. A to ani nemluvím o tom, že nikdo neřeší, že je kluk furt samá modřina. Škola, sociálka… nikdo nic, celý ty roky, vážně?
– Týpeček zdědil byt 3+1 od babičky, takže co neudělá… samozřejmě, že po vzoru třicetiletých alfasamců z erotických románů si v jedné místnosti udělá soukromou posilovnu. Může si to totiž zjevně dovolit, protože do školy nejezdí MHD jako všichni ostatní, ale ojetým (aspoň doufám, že ojetým) superbem. Co na tom, že taková auta začínají někde na 180.000 žejo. Proč si nekoupit jako první auto takovouhle káru, kdo potřebuje za dvacet litrů nějakou trapnou fabii, co? S tou toho ale moc nenamachrujete no. A ten slavný sponzoring a brigádničení (vyhazovač v místním klubu) zjevně dost vynáší.
V tomhle si autorka celkově dost plete americké a české vysoké školy. U nás jen málokdo jezdí do školy vlastním autem. Ono na pohonné hmoty a parkování, na rozdíl od lístků a lítaček atd., žádné studentské slevy nejsou, víme. Nemluvě o tom, že to MHD vás většinou dostane na místo určení daleko pohodlněji.
A on si teda Luke všeobecně docela hraje na toho životem protřelého, třicetiletého alfasamce, ale člověk mu to moc nežere… to bude nejspíš tím mlíkem na bradě… Kdyby konečně někdo napsal nějakou romantiku o běžných smrtelnících, udělal by líp, než se neustále snažit napodobovat americký styl erotických/romantických knih.

Nikol
– Slečna je knihomolka, kdybyste to nevěděli. Proto v knize zas tak moc nečte, spíš se mluví o tom, že čte. A ještě si nechá zkazit každou knihu nějakou trapnou, rádoby vtipnou poznámkou od Luka.
– Ještě před nástupem do školy si sehnala brigádu ve školní knihovně. Protože je knihomolka, kdybyste to nevěděli.
– Měsíc poté, co je na VŠ, jí rodiče řeknou, že je načase, aby se osamostatnila a našla si vlastní bydlení. Slečna bydlí asi 30 minut jízdy MHD od školy (přestěhovali se s rodinou blíž k centru), jejího staršího bratra, který navštěvuje tutéž školu, rodiče dva měsíce předtím stáhli z kolejí, protože je přece zbytečné platit koleje, když může bydlet doma (jako co na tom, že bylo zbytečné platit koleje, když předtím bydleli hodinu od centra…). Takže starší brácha má doma mamahotel, ale ty, holčičko, koukej vypadnout. Logický, fakt logický…

Ano, tušíte správně, rodiče ji „vyhodili“ z domu jen proto, aby se následně mohla nastěhovat k Lukovi! Ale ona předtím ještě chvíli bydlí u kamarádky Fanny, která ji pak „vykopne“ až kvůli kreténskému přítelíčkovi. Nicméně vzhledem k tomu, že byla Nikol v šoku a stěžovala si, kolik času sežere uklízení, praní, nakupování a vaření, protože to doma předtím nedělala (je jí 19 pro Kristovy rány!!!), se nedivím, že jí mamka vykopla. Takového líného smrada bych vykopla asi taky… Ona teda Nikol je celkově strašně nesympatická hrdinka. Věčně věků protivná, na všechny se utrhuje a má sklony k hysterii (a k tomu chovat se jako ukázková kravka). Ale podle Luka je báječná, protože je drzá, jí maso a je děěěsně vtipná. Je prostě úúúplně jiná než ostatní holky. Protože je to knihomolka!
Je tam taková spousta nevěrohodných a naivních blbostí, takových trapných berliček… achich ouvej. Nikol dělá v knihovně, ale to reálně vidíme jen jednou, aby tam mohla potkat Lukáše, který si o ní pomyslí, že tahle knihovnice by stála za hřích.
Fanny sdělí Nikol, že se musí vystěhovat, na přednášce – proč si o tom nepromluvit doma v soukromí, kde je nikdo neuslyší, žejo. Jasně, protože chceme, aby je přece slyšel Lukáš, alias Luke a mohl se nabídnout jako rytíř v zářivé zbroji. A aby se Nikol jen tak bez rozmýšlení nastěhovala ke klukovi, kterého zná zhruba čtvrt roku… (Teď mi tak došlo, že to tam autorce asi časově nesedí…)
Luke neukázal Nikol svoji ložnici, protože tam měl poličku s trofejemi a nestihl je uklidit. Ale když pak přitáhne domů svoji bejvalku (která ho balí, ale on ji nechce, a proto ji občas u sebe nechává přespat – facepalm jako), tak Nikol okamžitě šoupne k sobě do ložnice, aniž by tam předtím šel uklidit ony inkriminované trofeje… které samy od sebe zjevně záhadně vysublimovaly…, aby se pak objevily u něj pod postelí.
Dialogy i scény celkově působí nuceně a nevěrohodně a hrdinům samotným nevěřím nos mezi očima. A jasně, když vám někdo ubalí jednu po kebuli a je vám zle a váš partner je taky totálně dobitej, to je nejlepší čas na to přijít o panenství ve sprše…

V Pointě se pyšní tím, že jejich knihy procházejí redakcí a korekturou. Jo… a mohla bych ji vidět? V knize zůstaly hrubky a překlepy, včetně slov navíc, o dalších jazykových zapeklitostech nemluvě.
– aby si se z toho… místo „aby ses z toho“
– kdyby jsi to… místo „kdybys to“
– přesto a přes to se používá zcela nahodile, stejně jako jsi a si nebo odstavce
– když jdete venčit psa, tak si vodítko přehodíte přes rameno „sporadicky“, to dá přece rozum
– knihy jsou od toho, aby se četly a „bloumalo se“ nad nimi
– nesjednocený způsob mluvy: jednou mluví nespisovně, vzápětí až hyperkorektně – jistě, můžete říct, že nikdo z nás nemluví pořád spisovně, ale fakt musím vysvětlovat, jak to funguje v psaném textu?

A tak dále a tak dále. V tomhle autorku lituju, zasloužila by si, aby dostala zpátky peníze, co z té kampaně šly na tu údajnou redakci a korekturu.
O autorce se říká, že je to česká Elle Kennedy… (Pozitivně vnímám, že to o sobě nerozhlašuje sama autorka, ale její čtenářky.) Ale já tedy žádnou podobu nevidím. Námět byl celkem pěkný, bohužel zpracováním to vypadá jak středoškolská rychlokvaška, co vznikla během týdne a měla zůstat někde na webu. Autorka má potenciál, ne že ne. Ale když chcete mít dobrou knihu, ucházející námět a váš potenciál k tomu nestačí. Příště by bylo fajn nechtít všechno hned a za každou cenu, ale zkusit ty věci udělat pořádně.
To absurdně vysoké hodnocení vážně nechápu.

Tuto prvotinu jsem četla až jako asi čtvrtou od autorky. Těšila jsem na oddechovou knihu a tu jsem dostala. Je velmi zřetelně vidno že toto je prvotina, protože mi první polovina přišla taková lehce zubata a druhá mě chytla.
Líbili se mi obě hlavní postavy a jejich cesta k sobě. Lukáš byl velmi vychovaný mladý muž a Nikol by málem protekl život mezi prsty nebýt osudu. Knihy milujeme všechny ale nesmí nám suplovat život.

Asi už nejsem cílová skupina, ale tohle je jeden velký průšvih od první stránky. Čekala jsem nějakou pohodovou a vtipnou knížku, trochu love story a hate love, ale postavy jsou tak divně neuvěřitelný, že to nedokážu dočíst. Je to dost předvídatelný, neoriginální a nevím, no. Hvězdičky radši neuděluju.

Na tenhle počin jsem byla hodně zvědavá. Zaujal mě už dlouho předtím, než vyšel v papírově podobě. Obdiv a chvála na různých sítí, anotace zněla hodně dobře, takže jo, proč ne, šla jsem do toho. Četlo se to dobře a rychle, vyhovoval mi styl a líbilo se mi střídání pohledů hlavních postav. Před autorkou musím smeknout, že šla s kůží na trh a nepíše si jen do šuplíku, navíc se strefila do té noty, na kterou slyším a věřím, že nejen já a hlavně si myslím, že se jí to docela dost povedlo.
Hlavní hrdinka Nikol byla jednoznačně moje krevní skupina, a to více směry. Neměla jsem s ní problém, spíše naopak, dokázala jsem si ji celkem oblíbit a pak jen sledovala, jak si vede. Jasně, někdy bych šla jinou cestou než se vydala ona, ale rozhodně to nebylo nic, co by mě iritovalo. Někdo by mohl tvrdit, že takoví lidé jsou suchaři, ale jak je vidno, opak je pravdou. Někdy mě Nikol dostala určitou dost vtipnou hláškou. Její nejlepší kamarádku Fanny jsem měla taky ráda a hrozně mě mrzelo, co za debila, se to k ní dostalo. Taky se mí líbil její vztah s bráchou Matějem.
Druhý hlavní hrdina Lukáš/Luke si mě získal taky dost rychle. Možná snad ještě o vteřinu dřív než samotná Nikol. Byl hodně zajímavou postavou, kterou si člověk musí oblíbit, musí mu fandit a zároveň ho obdivovat. Ten týpek to neměl zrovna jednoduchý, přesto z toho všeho vycházel jako vítěz a vypadalo to, jakoby žádné "trápení" neměl, ačkoliv právě on měl tu roli, "ten s tou minulostí". Měl srdce na pravém místě, neskutečně hodný, slušný a obětavý - s ním se opravdu může tvrdit, že gentlemani ještě nevymřeli. Jeho pes Sunny byl skvělý a ačkoliv, přiznám se, takových plemen nejsem zrovna fanda, tak jsem si ho zamilovala.
Tahle kniha byla především o jejich vztahu, zbytek byla jen taková malá či větší kulisa, kde se to všechno odehrávalo, ale nijak mi to nevadilo. Bylo to všechno hrozně milé a romantické, byla to klasika, která je jedno velké klišé. Bylo to podle, až dovolím si říct, takové tradiční a profláklé šablony. Hlavní hrdinové se teda na svůj věk vůbec nechovali. Prezentovali se na víc než na 19 a 22, to prostě ani omylem.
Bylo to jednoduché, nijak složité ani hluboké, přesto se mi to líbilo. Nebylo to ale otravné a ani mi z toho sladka nebylo špatně. Byla jsem za to moc ráda. Kniha je totálně oddechová, miloučká a úsměvná. Dokáže zahřát, takovým tím způsobem, co snad pochopí jen ty knihomolky-romantičky. Příběh mě bavil, držel si moji pozornost a je pravdou, že jsem ji úplně odkládat nechtěla, neměla hluché místa a držela si příjemné tempo. Každopádně se objevovalo něco, mušky, které sice nekazili, ale pozastavila jsem se nad tím. Někdy nebyl přesný/šťastný popis situace anebo pár dialogů i myšlenkových pochodů mohlo být zvládnuto lépe - i když možná to byl záměr?
Knihomolku mohu hodnotit přesto velmi kladně, rozhodně ji doporučím, autorce držím palce do budoucna a rozhodně se těším, až se vrhnu na její dílo Hacker. :)