Devoluce

„Děsí mě a frustruje, když se lidé z měst snaží antropomorfizovat přírodu.“ Prohlásil americký spisovatel Max Brooks v jednom z rozhovorů, před vydáním této knihy. Když se ale zamyslíme, je na tom poměrně hodně pravdy.

Vzít skupinu lidí, žijících v domech a městečku napěchovaném technologií a zároveň na ní plně závislých, bez záložních plánů k přežití a přesvědčených o své neohroženosti. Nechat do děje vstoupit katastrofu, která je zcela odřízne od okolní pomoci a předhodit je predátorům, v tomto případě tedy tlupě seskvečů. To vše je možná trochu přehnané a nadnesené, ale v přeneseném smyslu věci vlastně reálné. Vnímáme přírodu a dravce jako plyšové hračky, děláme z nich domácí mazlíčky a přitom zapomínáme, že pro mnohá z těchto stvoření jsme, v případě, že k tomu dostanou šanci, stále ještě sami kořistí. Máme pocit vlastní nesmrtelnosti, ale dokázali bychom se bránit, pokud by o to skutečně šlo? A napadlo by nás to vůbec dřív, než by bylo pozdě?

Tato kniha je svým způsobem zvláštně dvousečná. Na jednu stranu se dá vnímat jako naprosto mizerný béčkový horor. Na stranu druhou zobrazuje pravděpodobnou variantu našeho jednání a vnímání, pokřiveného pocitem nadřazenosti, uprostřed relativně bezpečného světa, obklopujícího nás technologií.

[Čtenářský deník 2022/3]
Autor bravurně pracuje s očekáváními, kdy se čtenář nemůže dočkat, až konečně dojde na lámání chleba, a spousta otravných lomeno naivních postav se zaslouží o notně krvavou satisfakci.
Posledních cca 50 stran je balzámem pro jackketchumovskou duši, a i když by román v úvodu občas mohl zrychlit, o celkové atmosféře se pochybovat nedá.

Obsahuje spoiler Po dlouhé době mě nějaká kniha velmi bavila. Byla tam akce, i když občas jsem si říkala, jak mohou být hrdinové tak hloupí. Konec mě maličko zklamal, čekala jsem, že ji nakonec najdou a ono ne

Zjednodušeně řečeno kniha pojednává o skupince lidí, žijících v bezpečí a komfortu dnešního světa a moderních technologií, kteří jsou však nuceni vyrovnat se s náhlým odříznutím od civilizace. A hlavně se zjištěním, že se stali kořistí tvorů, o jejichž existenci neměli ani potuchy.
Ústřední myšlenkou příběhu má být pohled na lidstvo, které si zvyklo na pohodlí a blahobyt. A nyní je konfrontováno s krutou realitou přírody. Čehož je málokdo schopen. A jak se ukáže, ti nejméně pravděpodovní jedinci v sobě nakonec dokáží objevit nečekané schopnosti.

Musím však říci, že na můj vkus byl tento obrat smýšlení až přiliš nereálný a přehnaný. Dříve psychicky nevyrovnaná žena se pouští do boje s monstry a následně s ledovým klidem zaznamenává vše co se odehrálo do svého deníku.
Také musím řici, že bych jen těžko hledal nějakou postavu se kterou bych sympatizoval (tedy asi s výjimkou Mostar). Všichni ostatní mi byli protivní buď už od začátku, nebo posléze svým nelogickým chováním a činy.
Takže jsem možná občasně fandil spíše tlupě seskvečů. Nemohu vyloučit, nebyl-li to autorův záměr.

Kniha je takovým střetnutím akčního a krvavého hororu, s příběhem který má nést podtext toho, jak jsme si zvykli formovat přirodu a zapomněli na její reálnou podstatu.

V konečném výsledku to mi to ale přišlo až příliš přitažené za vlasy. A místy sklouzávající na úroveň béčkového hororu. Tři hvězdičky jsou zasloužené ale se čtvrtou váhám.

Kniha je napínavá od začátku do konce. Hrdinové totálně závislí na technologiích si hrají na život v souladu s přírodou. Tak jim ta příroda ukáže, jak umí být „vlídná”. Jednotlivé postavy za mě perfektně vykreslené, úplně jsem viděla ty jejich udivené, naivní, vystrašené i pyšné obličeje.