Archa knih

Je to pár dnů, co jsem dočetla tuto výbornou záležitost! Mám toho v hlavě plno, co bych o knize chtěla říct, ale zároveň se bojím, že to bude málo nebo naopak moc prozradím – nechci nikoho připravit o pocit ze čtení, tak asi to vezmu tentokrát jen ve stručnosti.
Tohle není moje první kniha, kterou od autora čtu.

Motýlí křik – nebyl až tak úspěšný, ale já jsem z něho byla nadšená a když se ohlédnu o 4 roky zpět, kdy jsem knihu četla, tak mě až mrazí jak je téma stále aktuální!
Lustr pro papeže - ten je mimochodem, taky špička mezi klenoty v českých rybnících. Lustr doporučuji, kudy chodím!

A konečně Archa knih – tohle bude podle mě, taky nadčasová záležitost a je jedno jestli ji čtenář bude číst dnes, zítra nebo za pár let, společnost bude pořád stejná a vždycky si v knize najdeme něco, co nás nenechá chladným.

Moc bych si přála, aby byla kniha více vidět! Tohle je opravdu klenot, který jsem přečetla za dva večery, a kdybych nemusela do práce, věřím, že čtu do brzkých ranních hodin… Příběh je opravdu pro všechny a každý si v něm najde to svoje! Nenapadá mě nic, co by mi na knize nebo příběhu samotném vadilo! Pokud chcete zažít mrazení a husí kůži, tak směle do toho!
Moc moc D O P O R U Č U J I !

P.S.: Obálka je překrásná! A příběh v ní stojí 100% za to!

Obsahuje spoiler Nebylo to špatné, ale asi jsem čekala víc z toho, co přišlo až na samém konci. Víc té manipulace masou. Neco jako Farmu zvířat, ale o lidech. Je tam hodně narážek na současnou politiku, mnohdy to až zbytečně sklouzává do jakéhosi blogu. Těm, co to má otevřít oči, je to stejně neotevře. Zarazil mě výběr povolených knih (Harry Potter a Star Wars, čekala jsem něco víc... Nevím... Z povinné četby.) A nenávidím držet v ruce paperback! Jediné, pro jsem to tolerovala, bylo, že jsem v tom viděla paralelu knih od Otce (bez obalu). A též se mi těžko věří tomu, že kniha vznikla před koronavirem, když je v ní tolik informací o tom, jak to s epidemií bylo... Ale ať to nevyzní tak kriticky: je to velmi čtivé!

Kniha o tom, co jsou lidé zač. Já mám takové knihy ráda, zvlášť když má autor na lidstvo podobné názory jako já. Však jsem taky člověk, že... ;) Konec je dost bezvýchodný, ale nemyslím, že je to na škodu, naopak mi to přijde realistické. Počin je to rozhodně zajímavý, hvězdu ubírám za občasný dojem těžkopádnosti a za zjevný kontrast propracované první části a poslední naopak spíš strohé.

Několik dlouhých prvních stránek jsem si myslel, že čtu jakýsi scénář k záludné počítačové hře, ve které se potoky krve a mozky na zdi objeví až později, ačkoli většinou bývají hned na začátku. Prostě novodobý svět moderní vědy a techniky a kultury.
Přesto jsem knihu přečetl. Celou. A teď nevím, jestli jsem neudělal chybu.
Když si teď vybavím Vesnici na kopci a virus vztekliny přenášený kapénkovou infekcí, budí to ve mně jen tichý řev a beznaděj. Žádný smutek. Žádná radost. Žádné poznání. Prázdno, nic.
Povětšinou cizí myšlenky, umně vložené do úst tajemných hrdinů, s jejichž pomocí je celý děj poslepován to jaksi nezachraňují. A že jich tam je!
Chvílemi to připomíná politickou agitku výjimečných moudrých, kteří se snaží přesvědčit ostatní lidstvo, rozuměj: davy hlupáků, aby jim dali svůj hlas a tím přiměřeně zmoudřeli rovněž. I když jim to nepomůže.
Povinná četba je sice ještě jednou z výchovných metod, ale myslím, že tato kniha se povinnou četbou nestane. Není v ní totiž žádná životní moudrost.