Statek

Kniha je o nezdolné píli a vůli uchránit vlastní majetek.

Češi, Němci, Poláci, Židé a jejich společná země...

 V příběhu (vycházejícího ze skutečnosti) se setkáme i s národnostní nesnášenlivostí, nenávistí, závistí a provokacemi, které vyústily v nejeden válečný konflikt.

Kniha je tenká na počet stránek, ale bohatá na množství let a na osudy několika rodin. Není to úplně "čtení na víkend" (samozřejmě počtem stran ano, ale obsahem je to na přemýšlení a vyhledávání informací z knihy i z jiných zdrojů).

Najdete tu nejenom lásku k půdě coby naší živitelce, popis vzniku agrárních stran, ale i lásku a lačnost po vědění, učení a škole (kdyby si tak z toho něco vzaly některé děti nebo i lidé, kteří mají utkvělou představu, že se o ně musí postarat stát...). 

Čtenář se  stane svědkem vzestupu fašistických spolků, které bez milosti likvidovaly nejen úspěšné a čestné české zemědělce (kteří s politikou nechtěli mít nic společného), ale zasahovali i do vlastních řad a čistili Německý národ od "nečisté rasy" (smíšená manželství Němců se Židy).

 Po válce by se už zdálo, že se budou mít lidé z příběhu lépe, ale přibyla persekuce ze strany komunistického režimu.

Čekala jsem asi trochu jiný příběh, ale byl to zase trochu jiný pohled na naše dějiny. Kapitoly byly krátké. Výhrady bych určitě nějaké našla, ale vzhledem k závažnému obsahu nemohu hodnotit níž než na 80%. Člověk (čtenář) by si měl umět představit, jak by se cítil on, kdyby mu řádně zakoupený majetek někdo chtěl vzít a opravdu si ho vzal. A nezmohl by vůbec nic...
Františka Zíku vnímám coby prototyp čestnosti, pracovitosti a spravedlnosti.

57 / 2023

Jak jsem se na knihu těšila, tak mě velmi zklamala. Dějově určitě zajímavá (něco jako Chaloupky nebo Šikmý kostel), ale zpracování příšerné. Strohé osekané věty, spousta nepodstatných zbytečností, které jsem od poloviny už přeskakovala, mě tedy vůbec nenadchly, proto za 2 hvězdy.

Statek je svým způsobem takové doku-drama, být to seriál, je toho typu, kdy hrané scény doplňují dobové záběry z dokumentů nebo zpráv. A to se mi vlastně hrozně líbilo. Knížka tak rychle vtáhne do děje. Ten možná není tak hluboký, přeci jen obsáhnout jedno a půl století na 300 stranách asi nelze, ale na druhou stranu děj nemá šanci být rozplizlý a tak nudit. Každopádně osud se s rodinou Zikových, očividně poctivých a vůbec krásných lidí, vskutku nemazlil, častokrát mě z jejich ústrků mrazilo. Zároveň se ale klaním, jak k těmto ústrkům přistupovali a nikdy se nevzdali. A až si zas někdo posteskne, jak se nám tu za minulého režimu krásně žilo, vrazím mu tuto knížku do ruky, ať si ty vzpomínky osvěží...

Z knihy Statek mám takové rozporuplné pocity. Na jednu stranu se mi knížka líbila, na druhou stranu mi přijde, že nebyl využít potenciál příběhu. Nezdolnost všech Zíků byla neuskutečná a obdivuhodná. Příběh to byl rozhodně poutavý a čtivý, i když místy mi přišlo,že autor zabředal do zbytečností. Na druhou stranu mi tam chyběly treba informace o osudech původní rodiny v Dobré vodě.
Formátem mi knížka trochu připomněla Životice, nicméně čekala jsem čistou beletrii a ne jen část a část literaturu faktu (nebo jak to pojmenovat).
I tak dávám 4 hvězdy - za tu lásku k půdě rodu Zíků a vytrvalost, s jakou si dokázali jít za svým.