Toužím po tobě

Na další, respektive (bohužel) poslední díl jsem se moc těšila, jelikož mi autorka slibovala skvělé počtení, u kterého se budu nejen bavit, jak je u ní zvykem z předchozích dílů. A přesně to jsem také dostala. Četlo se to naprosto výtečně, samo a hrozně rychle. Těžko jsem knihu odkládala, když jsem musela a ani jsem nedokázala odložit přitroublý úsměv na tváři. Styl byl výborný, dokonale mi seděl včetně samotného humoru. Kniha byla napsaná z pohledu obou postav, což je vždycky fajn, jen mě možná trošek mrzí, že mužská postava neměla tolika prostoru. Však to neznamená, že by to bylo snad o to horší - to ani omylem.
Hlavní hrdinka Kimber měla teda zatracený pech. Tohle by totiž nikdo nevymyslel, ani kdyby chtěl. Vesmír ji fakt dost nenáviděl. Sešlo se jí najednou hned několik fatálních a fakt velkých katastrof, se kterými se musela porvat a docela se divím, že neskončila na dně láhve nebo hůř. Přeci jenom byl to opravdu mazec. Bylo mi ji dost líto, ale zase jsem ji musela obdivovat, jak se k tomu stavěla a dokázala se s tím vypořádat. Tu ženskou jsem si oblíbila hned zkraje, takže jí člověk musí držet palce. Líbil se mi její charakter, prořízlá pusa a její výhružky, že někomu může natáhnout. Líbil se mi její kamarád Jenner, a dokonce i Brad - rozhodně překvapil, i když se pak prezentoval v takovém až naivním a hlupoučkém duchu. Ale co. Bavili mě.
Druhý hlavní hrdina, Ital, markýz (hrabě) Matteo Moretti - jako to jméno prostě zní - si mě získal snad hned na začátku, jak o něm bylo řečeno. Jednoznačně musím říct, že mě překvapil, a to hned několika směry. Především tím, že byl prezentovaný jako klasický nádherný a bohatý bůh či lamač srdcí. Jenže takový (já vím, klišé) nebyl. Úplně se tak nechoval, co se týče minulosti a v přítomnosti byl naprosto někdo jiný. Působivý, cílevědomý, hodný, citlivý, zranitelný, ochranitelský a temperamentní. Tolik a daleko více. Když jsem se dozvídala o téhle jeho povaze/stránce zjistila jsem, že mi naprosto nepozorovaně ukradl srdce. Ach bože. Cítila jsem, po dlouhé době u hlavních hrdinů obecně, že je dobrý skrz na skrz a úplně mě to dostalo. Jeho matka byla dlouho nedostupná a pořád jsem nevěděla, zda je ZM nebo ne. Nakonec mě fakt překvapila a jsem vlastně hrozně ráda. Velmi milé a možná i nečekané překvapení.
Příběh se jevil jako pohádka, milionkrát zmíněno. Byla to vlastně taková pohádka a přesto nebyla, jelikož se to skoro ve všem úplně vymykalo ze standardů. Popelkovský "syndrom" z návrhářského světa módy, jak americké děvče do Florencie přišlo. Musím přiznat, že to bylo skvělé čtení. Hrozně se mi to líbilo, bavilo mě to, bylo to vážně vtipné, milé, šílené, krásné, odpočinkové - pohádkové. Romantika jak vyšitá. Postavy jsem si zamilovala, mnohé překvapily. Velmi povedené. Nemám absolutně žádnou výtku. Pevně doufám, že se s autorkou ještě setkám, stojí to vážně za to. Zatraceně dobře umí.
Takže co se týče hodnocení, jednoznačně plný počet hvězdiček a jednoznačné doporučení, ve svém žánru si to rozhodně zaslouží. Povedené. Užila jsem si to a jsem zcela spokojená, s tím, co jsem dostala. :)

Další skvělý příběh, stejně jako dva předchozí, tentokrát inspirovaný Popelkou. Žádné náročné čtení, ale velmi příjemná, peprná oddechovka

Se švadlenkou Kimber jsem se skvěle bavila. Povím vám, ta holka to nemněla lehké.
Chuděra odkopnutá u oltáře, úmrtí otce, vypálený butik, objevení nevlastní
matky, '' sester'', nevlastní bratr...
Sice ten konec byl až moc sladký, ale komu by se taková pohádka nelíbila :-)

Po přečtení Taju pro tebe jsem se na třetí díl hrozně moc těšila. Moje očekávání nebylo naplněno, hlavně kvůli hlavním postavám. Hlavní postava Kimber mi neuvěřitelně lezla na nervy! Přišla mi hrozně vzteklá, sebestředná, útočná a plná předsudků, i když k nim vlastně vůbec neměla žádné opodstatnění. Taky mi vadilo, že se hrozně litovala, ale vůbec zde nebylo rozebráno, že tak dlouho neviděla svého otce, i přestože ho tak moc milovala....prostě sobec. Chápu, že jí toho život opravdu naložil hodně (i když to mi přišlo málo pravděpodobné, téměř nereálné), ale podle mě nikdo by neměl mít právo takhle se chovat.

Další postavou je Matteo Moretti (autorka umí ty jména), který na mě působil jako hrozný vošoust (celou dobu jsem myslela, že se říká obšoust). Vůbec jsem si nedokázala (po letištní scéně) vymazat představu toho jak vypadá - ulíznuté vlasy, knírek a lesklé boty. Za mě byl až moc vášnivý, místy až odporný a to, že se dožadoval polibků mi přišlo ubohé.

Romantická linka mě tedy moc nezaujala - chybělo mi i jiskření a poznávání mezi Kimber a Mattem. Vše přišlo až moc rychle. A rozhodně jsem začala být alergická na slovo děloha....v půlce knihy jsem měla chuť vrátit se a počítat.

Příběh se odehrává ve Florenci, takže jsem se těšila na takovou tu italskou atmosféru, které jsem se tedy nedočkala. Jediné, co zde bylo hodně vidět byla italská povaha - hlavně vznětlivost.

Co nemůžu příběhu odepřít je čtivost, takže knihu máte přečtenou během pár hodin. Děj má spád, ale neřeší se téměř nic jiného než ústřední dvojice. Kapitoly jsou psány z pohledu obou dvou - bohužel i tak byl (je) Matteo pro mě stále málo čitelný.

Nechci příběh úplně shazovat, protože určitě patří mezi ty povedené, co se tohoto žánru týče, ale na mě tam prostě všechno bylo až příliš.