Celestinské proroctví

Chápu kritiku. Přihodím svoje polínko.

Celestinské proroctví je zajímavé poselství, stejně jako veškerá náboženství, jak udělat z člověka lepšího člověka. Brilantních myšlenek je tu fůra. Ale... Podle mě úplně nefunguje ten formát, kterým je to psáno. Zkrátka snažit se udělat román z toho, že mám nějaké hezké teorie, se mi nezdá úplně šťastné. Příběh jako takový je, při vší úctě, dost blbý a PRAMÁLO poutavý. Takřka vůbec mě nezajímaly postavy, včetně té hlavní, děj nebo tak, škoda mluvit. O to tu ale asi v první řadě nejde. Navíc Redfield jako spisovatel nemá podle mě hvězdné kvality. Třeba mizerný popis situací, krajin, lidí atd., málo přímé řeči proti několikastránkovým popisům filozofických, kostrbatých vývodů, to se prostě nečte dobře. Mně ne.

..."Mareta na svých 5 let působí určitě vyvinutě", řekl jsem.
Karla se zamračila a řekla: "Neříkej to mně, řekni to jí."
"Ach, ano." Podíval jsem se na dítě. "Chováš se velice dospěle, Mareto." ... Nevim no.

Ale na druhou stranu třeba
+ Čím víc krásy dokážeme vidět, tím víc se vyvíjíme." !!!! No, to je super ne? ;)

Pro mě osobně je Celestinské proroctví zkrátka jedna z nejrozporuplnějších knih, jakou jsem četl v poslední době. Balancuje mezi 2* a 3*

Celestinské proroctví je zase jedna kniha, která hrubým způsobem těží z touhy lidí najít jakýkoliv náznak toho, že jejich život má nějaký vyšší smysl. Touha, která motivuje toto hledání je natolik silná, že se někteří lidé bez rozpaků a nekriticky chytají jakéhokoliv nesmyslu, vytrženého z kontextu náboženství nebo filozofie, jen proto, že potvrzuje jejich nejasná tušení, nebo spíše zbožná přání, že jejich existence není tak zoufale zbytečná, jak to navenek vypadá.
Redfieldovo Proroctví je bezkoncepční snůška myšlenek, které byly již dávno a velmi často vyslovovány a napsány jinými autory a oslovit může opravdu jen ty čtenáře, kteří se s podobnou literaturou dosud nesetkali, nebo mají pocit, že pokud se myšlenka opakuje v různých knihách, nemůže být přece mylná.
Zarážející je naprostá absence jakékoliv literární kvality, přesto, že se Proroctví snaží tvářit jako beletrie. Způsobem zpracování se blíží knize Turnery deníky, jež pod slupkou beletrie skrývá jednoznačnou propagandu.
Celestinské proroctví je velmi chabý text vystavěný na naprosto nepůvodních myšlenkách.

Pro ty myšlenky si to 40% zaslouží, i když nevim popravdě, na kolik je to vykradený. Ještě nemám takovej přehled, abych to uměla objektivně posoudit. Co se týče formy, to už bylo horší. Takovou až úsměvnou šroubovanost jsem snad ještě nikdy nepotkala. Takže to ani na těch 40% není:D

Nejvíce mě na příběhu štvaly ty nahodilé situace, které se děly hlavnímu hrdinovy. Ale to je vlastně "vhled" 1 nebo 2, ne? Zde to posloužilo k hladkému posouvání děje, ale realita je jiná. Pro mě tyto "vhledy" jsou vlastně normální vztahy, situacemi nebo přáními lidí, akorát jsou "zabalené" do vznešeného duchovna. Při rozebírání jednoho vhledu jsem si uvědomil, že nejde o nic jiného než o asertivitu. Ovšem nemůžu popírat, že bych nesouhlasil třeba s myšlenkou souznění s přírodou, avšak jak už tu někdo zmínil, některé myšlenky nejsou úplně nové.