Čepel Azylu

Lucie Lukačovičová - Čepel Azylu
⭐⭐⭐⭐

Počet strán : 317
vydavateľstvo : epocha
žaner : fantasy

No po prvotnom: " o čom to sakra je? Kde je sever? a kto je kto ?
Nakoniec kniha vypálila pekne a zaujímavo.

Veľmi sa mi páčilo vtipkovanie Pražskeho lovca Benedikta, jeho trefne a sarkastické poznámky boli proste Top.

Čo sa týka monstier, som skôr očakáva trojhlave psy, medúzy na hlave a všelijaké príšerné potvory o to viac sa mi páčilo, že bol príbeh vlastne o duchoch a ich vymietani.

Celkový dej a dojem z knihy bol veľmi dobrý a veľmi napínavý hoci veľa veci by som možno vynechala.

A úplný TOP bola pre mňa tá záhada prečo sa to všetko robí. Úprimne? skoro som si ucikla do gatí

#cepelazylu #lucielukacovicova @nakladatelstviepocha

Za štafetu ďakujem @terkin_knizny_svet

Fantasy príbeh, ktorý keď sa naň pozriem z celkového pohľadu, ma dostal. Benedikt je lovec, ktorý chytá duchov a ine príšery, ale medzi nimi ma tiež spojencov a dokonca aj priateľov. Bol to pre mňa taký miž maž. Jeho priateľ a "učiteľ" sa "zomrel", ale stále ho cítili, a tak sa vydali na cestu do Španielska, aby zistili, čo sa deje. Yissl golemka, brat a on. Tam sa knim pridala rádoby duchovna sestra a to čo zažívali. Pri niektorých situáciách a hlavne Benediktových myšlienkových pochodoch som sa veľmi bavila. Vďaka nim som čitala, pretože... Som sa často strácala a všade náražali na duchov a iné obludy a v bádaní sa nepohli. Veľmi ma bavili duchovia, ktorí mali historickú minulosť a autorka do príbehu vsunula aj veľa svetovych názorov a ponaučení. Autorka na mňa písala zložito a boje boli naopak málo opísané.
Hodnotím ju ako priemer.
3/5⭐️

#recenzianika #knihy #knihomolka #knihomoli #tipnaknihu #tipnaknihu

Lucie Sombra Lukačovičová - Čepel azylu.

Druhá kniha ze série Azyl od Lucky je ještě lepší než první, která byla hodně dobrá

Chvilku mi trvalo, než mi došlo, že jsem začala sérii druhým dílem, ale myslím, že to ani moc nevadilo, jelikož autorka v první kapitole nastínila základní reálie příběhu, takže jsem do děje bez problému hladce vklouzla. Námět a zápletka mi přišly fajn, a taky se mi moc líbilo zasazení do exotického prostředí. Vyprávění bylo velmi barvité, plné španělských názvů a pojmů, které nám autorka s erudicí vysvětlovala a vykreslovala tak ještě plastičtěji prostředí, kulturu, kuchyni, zvyky i historii Španělska, kde se většina příběhu odehrávala. Upřímně mě docela dost zklamal jak Benedikt, tak Theodor. U Benedikta mě ještě občas alespoň pobavily některé jeho jízlivé, cynické poznámky nebo postřehy, a taky jeho volnomyšlenkářský přístup k duchům (v porovnání s pravidly Azylu), ale Theo mě neskonale nudil. Naopak Yissl a Mireya mě bavily hodně, tvořily skvělý tandem a přišlo mi, že bez nich by mise vůbec nedopadla dobře, jelikož veškerá důležitá zjištění a chytré nápady, které skupinu lovců posouvaly v jejich pátrání, přicházely od nich. A v boji za to taky dokázaly pořádně vzít. Moc se mi líbili duchové, vykreslení jejich podstaty i bručoun Gabriel, ovšem don Alejandro v mých očích hodně klesl, když konečně prozradil motiv všeho toho zla, co páchal, který byl dost ubohý. Co mě zarazilo, byla jistá trapnost ozdravného rituálu z jeskyně a to hlavně proto, že se pak jeho účastníci k sobě chovali, jako by si snad jenom vyměnili náramky přátelství, nebo co. Žádným způsobem to neovlivnilo jejich další chování, vzájemnou interakci, nic. To bylo divné, a přišlo mi to do příběhu tak nějak násilně vložené jenom proto, aby tam ta scéna byla (nechci spoilerovat, kdo četl, pochopí). Taky některé dialogy mi přišly kostrbaté. Suma sumárum jde o takový lepší průměr, nenudila jsem se, ale další díly série asi zatím číst nebudu. (čteno ušima)