Murie

Formánek je vlastně hrozný smolař - je velmi chytrý, rád čte, je hbitý a rychlý, ale všichni v něm vidí jen slabocha a bábovku. Oblíbila jsem si ho od samého začátku a fandila jsem mu až do konce. Bylo skvělé sledovat jeho psychologický vývoj, který byl velmi intenzivní.
Madam byla už tak trochu očekávanou postavou, protože podobná dáma se objevuje i ve Smrdutém Kojotovi a Bednách. O to víc jsem se těšila, jak ji autorka pojme tentokrát. Jen se tedy přiznám, že jsem trochu doufala, že její příběh skončí jinak. Na druhou stranu je skvělé, že ačkoliv Rosana ráda tento typ postavy používá, dokáže pro ně vytvářet odlišné osudy.

Zároveň jsem si velmi oblíbila Murii a všechny obludky, doufala jsem, že to s nimi dopadne dobře. Je skvělé, že taky jednou někdo udělal z oblud ty "dobré" a z lidí ty "špatné." Víc ale prozrazovat nebudu.

Stejně jako své předchozí knihy, i tento příběh Rosana doplnila vlastními ilustracemi převážně komiksového ražení. Text se s komiksem plynule doplňuje, což přispívá k rychlému spádu událostí a stránky vám mizí pod rukama, ani nevíte jak. Rosanin styl kreseb je velice osobitý a nezaměnitelný. Je možné, že ne každému se trefí do noty, nicméně já jsem mu po přečtení Smrdutého kojota naprosto propadla a těším se, až si konečně přečtu i autorčinu třetí knihu Bedny.

I v Murii je text rozdělený do jisté formy deníkových zápisů s daty a místy. Jednotlivé postavy mají v textu přiřazené barvy, které vám umožní lépe se orientovat v ději. Zároveň je text doplněn ilustrovanými citoslovci a prošpikován zajímavými jmény.
Zkrátka a dobře je to prostě chuťovka pro fanoušky tak trochu černého, tak trochu morbidního humoru a lehce netradičních postelových praktik, které se samozřejmě objevují i tady.

Závěr knihy je poměrně překvapivý, tedy alespoň pro mě byl, a moc jsem si ho užila. Možná má hodnocení autorčiných knih mohou na první pohled vypadat příliš pozitivně, ale z mého pohledu je prostě jinak hodnotit nejde. Buď vám Rosanin styl sedne a budete její knihy milovat, nebo je otevřete, řekněte si "Co to sakra je?" a zase je zavřete. Já je však nemohu dostatečně doporučit.

Murie pro mě byla velkým vystoupením z komfortní zóny. Přiznám se, že kdyby kniha byla delší, asi by mě to od čtení odradilo. Takhle jsem ji ale slupla jako jednohubku a bavilo mě to.

Píše se rok 2223 vyhublý chcípáček a sebevrah Formánek, který je každému pro smích nejen kvůli červeným vlasům ( to se dozvíte během příběhu) nastupuje na čtyřletou povinnou službu s vědomím, že nepřežije ani první den. S vědomím, že nenastupujte proti normálnímu nepříteli jako jsou rebelové, nebo jiný stát, ale jsou jím nelidské obludy. Možná ideální způsob jak zemřít a nebo taky ne. Když potkáte ženskou vždycky se vše změní jestli k horšímu, nebo lepšímu to už si přečtěte ve 140 stránkovém celobarevném polokomixu od Rosany Zvelebilové.
Je to taková jednohubka mezi obědem a večeří, nic náročného, nic světoborného. Ale pobaví

Tak jo, sakra. Přiznávám. Bednám jsem dal jen tři hvězdy, protože jsem srovnával s Dostojevskym a Kunderou a dalšíma bombastickejma autorama, který se kolem mě vobčas nachomejtnou.
Ale chápu, musim hodnotit taky podle toho, jakej žánr tyhle různý bichle představujou, že jo. No a tak jsem si prohlíd svou historii četby a musím srovnávat s jinak.
Tyhle velebný knížky jsou dost grafický, je to obdobný Abaratu vod Barkera. Nemusíte si nic představovat (jako dost věcí jo, ale třeba hlavního hrdinu ne). Je tam namalovanej, vobčas z něj stříká krev, semtam se mu kulky vyhnou... Jestli si rádi čtete vo sexu, ulítlejch lidech, dost šílený fantastický budoucnosti... je to knížka pro vás. Teda je to trochu víc drsný a sprostý, Clive je trochu při zdi, bych řek.
Možná se mi líbilo i to, že je barevnej i text kolem. Jasně, barevnej byl i Endeho Nekonečnej příběh. Ale tohle je kratší a nejste v jedný barvě dlouho. Řádek, dva, no a změna barvy. Byste snad nechtěli furt vidět jednobarevně, mi nekecejte, že jo.
Takže závěr: Ulítlá oddychovka, která je barevná až na půdu, napůl komiks, takže dost věcí vidíte barevně na bílym. A papír se dobře votáčí...
A sorry za ty tři hvězdy u Beden. Mně nemohlo dojít, že to na týhle hodnotící stránce nepochopí čtenáři (asi nevěděj, že klidně zlousknu Márqueze nebo Sienkiewicze). Se vomlouvám, a vy se vomluvte taky.
Rosano, bomba knížka! Zdravim;-)