Podivný počátek
Profil knihy je v inom jazyku
Všetky obaly
V obchodoch
Do mojich kníh
Komentáre (6)
Podľa kvality
Hodnocení: 3,5/5 ✩
Historicky laděný příběh, s lehce detektivní zápletkou a trochou té romantiky. Mám ráda hrdinky, které se o sebe dokáží postarat a mají odvahu jít za svými sny. O to víc, když je příběh zasazený do období konce 19. století. Veronica však byla tak trochu případ sám o sobě. Z počátku zajímavá, zaujala odkazy na svá dobrodružství, s postupem času však přehnaně povýšenecká, až únavná. Alespoň, že vedlejší postavy byly sympatické. Stokerem počínaje, Huxleyem (však kdo by si nezamiloval bulldoga), Lady C and Lordem Rosemorranem konče.
Přišlo mi, že jako úvodní díl série o Veronice Speedwell, je tento příběh přeci jen slabší. Možná je to dáno tím, že je to hlavně díl seznamovací. Nemůžu říct, že by mě vyloženě nebavil, zároveň mě však ani nijak výrazně nenadchl. Myšlenka to sice byla zajímavá, avšak lehce předvídatelná, a i když v příběhu bylo poměrně hodně akce, do děje mě nijak nevtáhl. Přišla jsem si tak trochu jako nezúčastněný přihlížející. Celkově mi chyběla jak atmosféra, tak i napětí, či jakékoliv větší emoce. Co mě trochu mrzí je, že ani chemie mezi Veronikou a Stockerem zrovna nefungovala, natož aby došlo na nějaké to jiskření. Asi jsem měla až moc velká očekávání.
Historicky laděný příběh, s lehce detektivní zápletkou a trochou té romantiky. Mám ráda hrdinky, které se o sebe dokáží postarat a mají odvahu jít za svými sny. O to víc, když je příběh zasazený do období konce 19. století. Veronica však byla tak trochu případ sám o sobě. Z počátku zajímavá, zaujala odkazy na svá dobrodružství, s postupem času však přehnaně povýšenecká, až únavná. Alespoň, že vedlejší postavy byly sympatické. Stokerem počínaje, Huxleyem (však kdo by si nezamiloval bulldoga), Lady C and Lordem Rosemorranem konče.
Přišlo mi, že jako úvodní díl série o Veronice Speedwell, je tento příběh přeci jen slabší. Možná je to dáno tím, že je to hlavně díl seznamovací. Nemůžu říct, že by mě vyloženě nebavil, zároveň mě však ani nijak výrazně nenadchl. Myšlenka to sice byla zajímavá, avšak lehce předvídatelná, a i když v příběhu bylo poměrně hodně akce, do děje mě nijak nevtáhl. Přišla jsem si tak trochu jako nezúčastněný přihlížející. Celkově mi chyběla jak atmosféra, tak i napětí, či jakékoliv větší emoce. Co mě trochu mrzí je, že ani chemie mezi Veronikou a Stockerem zrovna nefungovala, natož aby došlo na nějaké to jiskření. Asi jsem měla až moc velká očekávání.
Naprosto skvělý historický román s detektivní zápletkou a špetkou romantiky !
Veronoca je moderní, vtipná a emancipovaná slečna, která miluje motýly, chytá je a prodává
a tím si vydělává na cestování po světě.
Vychovávaly ji tety a po pohřbu i druhé se ji pokusí někdo unést. Tím začíná zápletka.
Líbilo se mi, jak Veronica uvažuje -
Vikář skončil s modlitbami a pokynul mi. Vystoupila jsem dopředu a nabrala jsem rukou navlečenou v rukavici hrst hlíny. Byla to úrodná prsť, tmavá a s drobtovitou strukturou.
„To je tedy škoda,“ řekla jsem si pro sebe tiše. „Výborně by se hodila do zahrady.“ Ale vždyť tu opravdu je zahrada, uvědomila jsem si, když jsem přejela pohledem po náhrobních kamenech uspořádaných do úhledných hustých řad – zahrada zemřelých, jejíž obyvatelé sem byli zasazeni, aby klidně spali, než je boží polnice povolají do nebe.
A co na srdci - to na jazyku -
Přátelství s opačným pohlavím mé vychovatelky důrazně neschvalovaly a jediní muži, kteří se kdy objevili u našich dveří, přišli z titulu své užitečné profese – byli to zamračení lékaři a vikáři v obnošených černých kabátech. Vesničtí kluci a statní kováři pro mě byli naprosto nedostupní, a když už se objevil nějaký fešácký exemplář a mohla jsem si ho zblízka prohlédnout, chovala jsem se jako každý jiný dobrý student přírodovědy.
Když jsem se vrátila do Anglie, důkladně jsem prostudovala biologii svého těla, a – vyzbrojená příslušnými znalostmi, prevencí a výtiskem Ovidiova velmi poučného Umění milovat – užila jsem si svou druhou výpravu do formální lepideptorologie a do světa hříšných radostí ještě lépe.
„Uvědomuješ si, co to znamená, Veronico.“
„Neříkej to,“ varovala jsem ho.
„Manželství prince z Walesu s princeznou Alexandrou je bigamické. Všechny jejich děti jsou nemanželské. Ty jsi jediné manželské dítě prince z Walesu.“
„Vy mě neznáte, sire Ruperte, ale věřte mi prosím, že nemám vůbec žádný zájem vznášet nárok na anglický trůn.“
„Nejde o to, jaké nároky budete vznášet, slečno Speedwellová,“ řekl jemně, „jde o to, co představujete. V očích jakéhokoli katolíka byste byla právoplatná dědička trůnu
A jak to dopadne si určitě přečtěte, protože konec je skvělý a těším na pokračování.
Veronoca je moderní, vtipná a emancipovaná slečna, která miluje motýly, chytá je a prodává
a tím si vydělává na cestování po světě.
Vychovávaly ji tety a po pohřbu i druhé se ji pokusí někdo unést. Tím začíná zápletka.
Líbilo se mi, jak Veronica uvažuje -
Vikář skončil s modlitbami a pokynul mi. Vystoupila jsem dopředu a nabrala jsem rukou navlečenou v rukavici hrst hlíny. Byla to úrodná prsť, tmavá a s drobtovitou strukturou.
„To je tedy škoda,“ řekla jsem si pro sebe tiše. „Výborně by se hodila do zahrady.“ Ale vždyť tu opravdu je zahrada, uvědomila jsem si, když jsem přejela pohledem po náhrobních kamenech uspořádaných do úhledných hustých řad – zahrada zemřelých, jejíž obyvatelé sem byli zasazeni, aby klidně spali, než je boží polnice povolají do nebe.
A co na srdci - to na jazyku -
Přátelství s opačným pohlavím mé vychovatelky důrazně neschvalovaly a jediní muži, kteří se kdy objevili u našich dveří, přišli z titulu své užitečné profese – byli to zamračení lékaři a vikáři v obnošených černých kabátech. Vesničtí kluci a statní kováři pro mě byli naprosto nedostupní, a když už se objevil nějaký fešácký exemplář a mohla jsem si ho zblízka prohlédnout, chovala jsem se jako každý jiný dobrý student přírodovědy.
Když jsem se vrátila do Anglie, důkladně jsem prostudovala biologii svého těla, a – vyzbrojená příslušnými znalostmi, prevencí a výtiskem Ovidiova velmi poučného Umění milovat – užila jsem si svou druhou výpravu do formální lepideptorologie a do světa hříšných radostí ještě lépe.
„Uvědomuješ si, co to znamená, Veronico.“
„Neříkej to,“ varovala jsem ho.
„Manželství prince z Walesu s princeznou Alexandrou je bigamické. Všechny jejich děti jsou nemanželské. Ty jsi jediné manželské dítě prince z Walesu.“
„Vy mě neznáte, sire Ruperte, ale věřte mi prosím, že nemám vůbec žádný zájem vznášet nárok na anglický trůn.“
„Nejde o to, jaké nároky budete vznášet, slečno Speedwellová,“ řekl jemně, „jde o to, co představujete. V očích jakéhokoli katolíka byste byla právoplatná dědička trůnu
A jak to dopadne si určitě přečtěte, protože konec je skvělý a těším na pokračování.
Prostředí viktoriánské Anglie, zábavné a zajímavé hlavní postavy - ty mě bavily nejvíc. První díl opravdu překvapil, čtení jsem si užila a doufám, že vyjdou další díly.
skvělá kniha. celá kniha pro mě byla překvapení a bylo to úžasné. postavy jsou rozhodně při nejmenším zajímavé a změny prostředí a různé vyprávění z minulosti se mi taky moc líbilo
Už je to dlhá doba, odkedy som naposledy dala knihe plné hodnotenie a nevedela si vynachváliť zápletku, na ktorú doteraz spomínam. Ba čo je ešte horšie, netrpezlivo čakám na pokračovanie série, ktorej prvá časť namotá čitateľa rýchlejšie, akoby si stihol priznať. Vrátime sa o pár desiatok, až stoviek rokov do Anglicka a hlavného mesta Londýna, ktoré pod rúškou tmy a záhadného vraha, láka k čítaniu. Čo je také kúzelné na slečne Seedwellovej?
Začnem tak typicky postavami, ktoré boli úplne podľa môjho vkusu. Akoby ich niekto napísal úplne ako šité pre môj premotivovane kritický vkus. Veronica bola dokonale decentná, elegantná, stoická a vyrovnaná hlavná postava, ktorej inteligencia spojená s gráciou dámy, neuveriteľné svedčala. Pokojná, vyrovnaná, vytvárajúca obraz ľahkého a dynamického plynutia príbehu, bez zbytočných predstáv o svojej výnimočnosti a jedinečnosti. Asi všetci dobre viete, že nenávidím postavy, ktoré o sebe rady tvrdia, že sú iné. Veronica si to o sebe ani nemyslí a možno aj to ju robí výnimočnú. Zároveň aj svoje city, ktoré postupne stúpajú na povrch, neprežíva dramaticky, ale zachováva sa svoju pragmatickú tvár a stavia sa čelom svojim problémom.
Tu prichádza na rad moja najnovšia milovaná mužská postava Stoker. Existuje len málo charakterov, do ktorých by som sa zamilovala, ale Stoker je úplne bohovský. Celý jeho životný príbeh, on sám a aura tajomstva, ktorá ho oplýva z neho robia výnimočne atraktívneho človeka. Doslova.
Ako som už spomenula, príbeh je už len vďaka postavám dynamický, ale skrýva v sebe aj zápletku, ktorá sama o sebe núti čitateľa otáčať strany. Napadnutie, tajomná vražda a potreba uväzniť Veronicu príbeh drží v prirodzenom napätí, ktoré až dokonca neprezrádza svoj zámer. Celú dramatickosť dopĺňajú ironické a vtipné hlášky oboch postáv, ktoré neustále čelia problémom osudu. A tak sa nám postupne z nepriateľov stávajú... Veď vy viete čo.
Štýl písania autorky je naozaj geniálny a to nehovorím často. Dokázala vyvážiť celý príbeh a postaviť ho na detektívnej zápletke a vytvoriť z neho sériu, ktorá má v zahraničí hneď niekoľko pokračovaní. Čítajte!
Začnem tak typicky postavami, ktoré boli úplne podľa môjho vkusu. Akoby ich niekto napísal úplne ako šité pre môj premotivovane kritický vkus. Veronica bola dokonale decentná, elegantná, stoická a vyrovnaná hlavná postava, ktorej inteligencia spojená s gráciou dámy, neuveriteľné svedčala. Pokojná, vyrovnaná, vytvárajúca obraz ľahkého a dynamického plynutia príbehu, bez zbytočných predstáv o svojej výnimočnosti a jedinečnosti. Asi všetci dobre viete, že nenávidím postavy, ktoré o sebe rady tvrdia, že sú iné. Veronica si to o sebe ani nemyslí a možno aj to ju robí výnimočnú. Zároveň aj svoje city, ktoré postupne stúpajú na povrch, neprežíva dramaticky, ale zachováva sa svoju pragmatickú tvár a stavia sa čelom svojim problémom.
Tu prichádza na rad moja najnovšia milovaná mužská postava Stoker. Existuje len málo charakterov, do ktorých by som sa zamilovala, ale Stoker je úplne bohovský. Celý jeho životný príbeh, on sám a aura tajomstva, ktorá ho oplýva z neho robia výnimočne atraktívneho človeka. Doslova.
Ako som už spomenula, príbeh je už len vďaka postavám dynamický, ale skrýva v sebe aj zápletku, ktorá sama o sebe núti čitateľa otáčať strany. Napadnutie, tajomná vražda a potreba uväzniť Veronicu príbeh drží v prirodzenom napätí, ktoré až dokonca neprezrádza svoj zámer. Celú dramatickosť dopĺňajú ironické a vtipné hlášky oboch postáv, ktoré neustále čelia problémom osudu. A tak sa nám postupne z nepriateľov stávajú... Veď vy viete čo.
Štýl písania autorky je naozaj geniálny a to nehovorím často. Dokázala vyvážiť celý príbeh a postaviť ho na detektívnej zápletke a vytvoriť z neho sériu, ktorá má v zahraničí hneď niekoľko pokračovaní. Čítajte!
Kniha se četla téměř sama, některé scény byly však zbytečně zdlouhavé a odváděly pozornost od hlavní zápletky. Počítejte sice s lehčí předvídatelností, ale za to se připravte na parádní humor, který je protkán celým dějem.