Pláč němého boha - 1. svazek

Opětovné zavítání do Podmoří, které nám rozehrává příběh s novými postavami. Není tak potřeba znát předchozí autorčina díla a s chutí můžete naskočit do rozjetého vlaku. Podmoří je totiž kouzelný svět v bublině pod vodou, na který dohlíží mechanické slunce. Ačkoliv se jedná o fantasy, odehrává se překvapivě v 19. století, takže mu nejsou cizí ani věda a technika. A ani továrny zahlcující ovzduší.

Oproti předchozím počinům propracovanější dílo s několika hlavními postavami, z nichž si určitě některou zamilujete. Charaktery jsou zde rozmanité, promyšlené a vyvíjí se, což zjišťujeme průběžně, ale i zpětně pohledem do minulosti. Líbí se mi celé to proplétání osudů, intriky, ale také prosté souboje. Tedy prosté - jak které, protože nechybí ani magie či nekromancie.

Recenze: https://dragell.cz/tereza-matouskova-plac-nemeho-boha/

Tato fantasy se mně bude těžko rozebírat. Na jedné straně velmi dobře propracované postavy, různé bytosti,  zvířata, která normálně neexistují, Bohové, čarodějky, mágové, poměrně hodně postav.

I svět bych celkem chápala, velemág Xandrius si podrobil svět a díky kouzlům vypadalo, že bude žít věčně. Ale i jeho zdraví začne být nalomené. Jeho dcera čarodějka Denyela se o něho stará a snaží se, aby to nevyšlo najevo. 

Je to poměrně těžká fantasy na čtení, protože je tam mnoho postav, mnoho rozdílných věcí, které se mi ne úplně propojili. Nevím, jestli jsem něco přehlédla i jsem se někdy kousek vracela. A konec byl takový useklý, domnívám se, že z důvodu navázání druhého dílu.

Při čtení jednotlivých částí, Denyela, Worlih, víly nebo povstalci pouště, má to skvěle zpracovaný a bavilo. Ale já vůbec nepochopila jednotlivé spojení a o co v příběhu šlo. 

Opravdu nevím, jak je to možné. Kniha se mi líbila, určitě jsem se nenudila, jenže na konci jsem mírně zklamaná. Možná to je tím, že ještě neproběhl druhý díl a velké finále. Takže já si po prvním dílu nechám jednu hvězdu do zásoby.

Pláč němého boha nás zavede do poněkud ponurého světa Podmoří. Zemský povrch se pro lidi stal neobyvatelným, a tak nyní naprostá většina z nich žije pod mořskou hladinou. Před obrovskou masou vody je chrání magická kupole, světlo jim každý den zajišťuje mechanické Slunce. Ptáte se, jak tohle všechno může fungovat? Za pomoci magie, samozřejmě! Ačkoliv příběh vychází z 19. století, nenajdete zde jediný parní stroj, jelikož veškerá technologie funguje právě díky magii.

Hlavních postav má příběh hned několik. Jako první je nám představena Denyela, dcera velemága Xandria Balogy, která o svého stárnoucího otce zdánlivě obětavě pečuje a pasuje sama sebe do role hloupoučké šlechtičny, avšak ve skutečnosti má mnohem větší vliv na události v Podmoří, než se na první pohled může zdát. Když se rozkřikne, že velemág chřadne, začnou celou říši zmítat nepokoje. Například v pouštních oblastech se začíná formovat odboj, jehož vůdcem je od narození chromý a zohyzděný Worlih, jehož nástupci věří, že mu jeho znetvoření propůjčuje zvláštní síly. A právě Worlih je naší druhou hlavní postavou. Se třetí z nich se setkáváme o pár kapitol později. Je jí víla jménem Kajam, která je nucena opustit svůj milovaný hvozd a utéct před nemilosrdným krveprolitím, které se mezi vílami rozpoutá. Později se z děje vyčlení další dvě důležité a velmi zajímavé osoby, a sice nekromant Toreus, nesmírně vzdělaný muž věnující se prastarému řemeslu, kterým lidé opovrhují, a také Revena, Worlihova sestra, která svou tvrdohlavostí a výbušností zavede čtenáře na jedno velmi zajímavé místo.

Musím říci, že ze všech postav jsem si nejvíce oblíbila právě Worliha. Navzdory svým indispozicím se z něj stal velmi vlivný muž, který to má v hlavě opravdu srovnané. Navíc prahne po vědomostech, rád čte knihy a dopisuje si s jejich autory. A jezdí na hadovi! Myslím, že by z nás byli dobří přátelé. Také jsem si velmi oblíbila právě Torea. Jedná se o velmi charakterního muže, a to navzdory tomu, že si z mrtvol dělá své loutky. Postava Kajam je rozhodně zajímavá, ovšem zatím jsem neměla dostatek příležitostí si k ní vytvořit bližší vztah. A pokud jde o samotnou Denyelu, na začátku jsem jí fandila, po nějakém čase mi ovšem začala lézt na nervy.

Co se týče samotného prostředí děje, autorka vytvořila opravdu komplexní a velmi zajímavě fungující svět, který tak trochu připomíná steampunk bez páry. Přiznám se, že mě trochu mrzelo, že spousta věcí nebyla vysvětlena podrobněji, vážně by mě zajímalo, jak funguje mechanické Slunce, mechaničtí ptáci tahající kočáry nebo jak se kruci stavěla ta obrovská kupole pod hladinou. Ovšem chápu, že kdyby se autorka do toho všeho měla pustit, kniha by nejspíš měla o pár set stran víc.

Jelikož se jedná o 1. svazek ze dvou, není děj nijak ukončen a končí takřka v tom nejlepším, což jsem ovšem dopředu věděla, takže jsem po dočtení nebyla zklamaná, nýbrž natěšená na další díl. Vzhledem k rozsahu příběhu jsem však místy měla trochu pocit, že vlastně vůbec nevím, kam příběh směřuje a co je jeho hlavní zápletkou, trochu jsem se ztrácela v minulosti jednotlivých hrdinů. Myslím však, že v 2. svazku se to spraví.

V neposlední řadě chci také vyzdvihnout jazyk, kterým autorka příběh vypráví. Třeba výraz "popelit se" jsem už opravdu dlouho neslyšela. To, že autorka sama je úžasná bytost působící, jako by právě vylezla z jedné ze svých knih, je příjemným bonusem navrch.