Nulová linie
Reportáž z Ukrajiny
Profil knihy je v inom jazyku
Všetky obaly
#O čom je kniha Nulová linie?
Kreminna, zákopy ukrajinských vojsk, polovina března 2023. Je jasná noc, ale v zákopu panuje temnota, prostor osvětluje jen třepotavý plamen svíčky. Je dvacet minut do půlnoci. Jsem na nulové linii, tedy na linii kontaktu mezi ruskými a ukrajinskými vojsky. Kolem zuří dělostřelecká bitva. Mám strach. Stejný, jako mají všichni vojáci na nulové linii. Když 24. února 2022 začaly dopadat na Ukrajinu první ruské rakety, sedla válečná novinářka a fotografka Lenka Klicperová do auta a vydala se směrem na východ. Byla s ukrajinskými civilisty v prvních dnech invaze, kdy zemi ovládla panika a strach, který se ale postupně změnil v tvrdošíjné odhodlání bránit svou zemi. Mluvila s oběťmi válečných zločinů, pracovala na místě raketových útoků, na frontových liniích na celém Donbase. Její reportážní kniha ukazuje rok války, která změnila Evropu i celý svět a jejíž konečné důsledky zatím neznáme. (Založil/a: icekafe)
(Zobraziť viac 
)
)
Štatistiky
Vydanie
Kniha (1)
Komentáre
Není to lehké čtení, ale skutečné, reálné. Události, příběhy, které se udály a to dokonce nedaleko od nás. Autorka popisuje, co viděla, slyšela, či zažila, dojela několikrát na nulovou lini, mluvila s lidmi, kteří v oblasti žijí. V neposlední řadě fotila a tyto fotografie ilustrují knihu. Smekám před odvahou a přemýšlím, co člověka žene do míst a situací, kde ví že mu jde o život. Možná právě tato kniha... podat svědectví o válce...
Celá kniha je rozdělena do takových “oddílů” který se každý odehrává na trochu jiném místě. Začínáme přímo na Nulové linii, což je nejpřednější linie, kde se střetávají vojáci obou stran. Boje tam bývají nejhorší. Lenka se dostala na nulovou linii, kde potkala českého vojáka Taylora (určitě jste o něm slyšeli, jeho smrt totiž prolétla všemi českými i zahraničními médii) krátce předtím, než bohužel zahynul. Jemu na konci knihy věnuje dopis, u které jsem popravdě měla dost slzy v očích. Od nulové linie se pak přesunula dál do vnitrozemí Ukrajiny, dostala se do Charkova, Kyjeva, Žytomyru a dalších větších i menších měst a vesnic Ukrajiny, sbírala tam příběhy od lidí, kteří přišli o své domovy, kteří utíkaly před válkou, i od vojáků a lidí, kteří svoji vlast brání před okupanty.
Celý text knihy, vyprávějící o tom, jak Lenka projíždí Ukrajinou a sbírá příběhy a “historky” od místních, doprovázejí fotografie ať už okolí vybombardované od Rusů, nebo lidí, se kterými se Lenka setkala. Společně s ní byla na Ukrajině i její kamarádka Jana.
Nečte se to jednoduše. Vůbec. Četla jsem to pomalu, po kouscích, protože u toho nejde vydržet delší dobu, aniž by vám z celé té situace nebylo špatně. Odnášejí to civilisté, kteří jen chtěli žít svůj život. Ale i přesto, jaké je to těžké čtení, tak doporučuji všem si tu knihu přečíst.