Gaslighter

Kniha má nádhernou obálku, můj oblíbený gothic obrázek Anděla v objetí s Ďáblem. Jinak je podobná knize Černá vdova, vlastně skoro totožná. Třiatřicetiletá žena, která žije sama jen se svými kočkami a je dost úspěšná ve své profesi, se seznámí na výletní lodi s charismatickým Josefem, který pracuje ve stejné firmě jako ona, ale ve vzdálené filiálce. Slovo dá slovo a po překotně krátké známosti si ho bere během pár týdnů za manžela, aniž by ho blíže poznala, prodá svůj byt, nechají si společně postavit domek na klíč a ona sní o tom, že tam prožijí spolu ráj na zemi. Ovšem opak je pravdou, prožívá tam hned po svatbě peklo, protože její vyvolený je výbušný cholerik, kterého rozčílí každá maličkost, kvůli které demoluje zařízení pokojů, svou ženu začne vulgárně napadat těmi nejhoršími výrazy, srážet její sebevědomí, až ji ujařmí tak, že skončí s těžkou depresí na lůžku psychiatra. Navíc má hodně blízko k alkoholu. Jako v Černé vdově i zde hlavní hrdinka zezačátku nepřemýšlí bohužel mozkem. Již před svatbou její drahý tříská pěstí do nábytku, práská dveřmi, nazývá ji vulgárními výrazy. Přesto si ho vezme, protože, jak vysloveně říká " vulgarity jsem v této chvíli neřešila." Myslí si, že za tímto chováním je Josefův zdravotní stav a všemožně jeho excesy omlouvá. Po svatbě ovšem zjistí trpkou pravdu. No nevím, mne nazvat můj vyvolený před svatbou krůtou nebo mi v návalu vzteku ničit byt, tak bych mu řekla jasné sbohem a to navždy. A to nebyla žádná naivní šestnáctka, ale dospělá žena po třicítce. Proto tyhle ženský tak nějak nechápu, proč si rychle berou takovéhle týpky, aniž by si nechaly čas na důkladnější poznání svého protějšku a ani mi jich není tak nějak moc líto.
"...je pravda, že v nemoci a trápení je člověk vždycky sám. Všechno si musí odžít, nikdo z něj tu tíhu nesejme. A často se ani nenajde duše, která by se o to pokusila..."
Za tu krásnou obálku dávám dvě hvězdy navíc.

Bez pochyby silný příběh,paní Harasimová umí psát čtivě, zaujatě a opravdu,jako by příběhy prožila ona. S žádnou knihou nesáhnete vedle. Povedené, smutné,ale že života.

Marika je úspěšná mladá žena, která pozná Josefa. Pracují ve společné firmě ač každý v jiném městě, ale jejich cesty se protnou a oni se do sebe zamilují. Josef je pozorný a velice charismatický muž a Marika jím je okouzlena. Naprosto ztratí hlavu, a tak když ji Josef požádá o ruku, neváhá. Všechna pozitivita a láskyplné období je však narušeno Josefovou těžkou nemocí, která je pro ně obrovskou zkouškou. Marika načítá informace z internetu, je pro Josefa obrovskou oporou a na sebe absolutně nemyslí. Pracuje na sto procent, stará se o Josefa, který pomalu začíná vystrkovat růžky, ale Marika to přikládá jako následek náročné léčby a spoustě stresu, který oba dva prožívají.


Postupem času se však z Josefa stává člověk, který je bezohledný, vulgární, manipulativní a sebestředný. Marika je pro něj přítěží, opravdu, ale opravdu vulgárně jí nadává za každou maličkost a zároveň ji přesvědčuje o tom, že si za vše může sama. Kdyby byla lepší manželka, kuchařka, uklízečka, pečovatelka prostě kdyby byla lepší celkově, určitě by neměl důvod jí nadávat. A Marika dělá co může, ale Josef není nikdy spokojený. Při hádkách řve, trhá ze sebe oblečení, rozbíjí předměty kolem sebe. A navíc holduje alkoholu...a Marika? Ta se postupně ztrácí před očima, je psychicky naprosto na dně a sesype se, ...


V knize je desetileté období absolutního psycha. Víte, když podobný příběh čtete, tak si říkáte, proč neodešla? Proč neudělala tohle nebo tamto? Proč? Ne že by byla slabá, kdepak. Byla naprosto zlomená, zničená. Marika se pak bála pomalu i vlastního stínu a takový člověk potřebuje pomoc odborníka. Psychické týrání není vidět na těle, ale na duši a nemocná duše taky potřebuje vyléčit. Ač má kniha 353 stran, tak ji zhltnete za pár večerů. Autorka píše opravdu čtivě, hodně psychologicky a úderně se skvělými dialogy.


Příběh se mi líbil. Jestli to lze u tak vážného tématu říct. Vidíte tu přeměnu ze zdravé sebevědomé ženy v uzlíček nervů. Opravdu napsané velice autenticky, jako kdyby si tím autorka prošla sama...nevím, netuším. Kniha je inspirovaná skutečností, ale osoby a jména byla změněna.

Moc pěkně napsaná , smutná a znechucení (nad Pepou) vzbuzující knížka. Že začátku jsem se zvládla na Josefa fakt zlobit, ale v průběhu knihy se můj pohled spíše měnil v lítost nad Marikou. Člověk si u čtení uvědomí, jaké má štěstí, když najde hodného partnera. Já to štěstí díky Bohu mám ♥️. Marika bohužel takové štěstí neměla a tato knížka má sloužit hlavně k tomu, aby spoustě lidem otevřela oči. Nebojte se říct si včas o pomoc. Není to snadné, zvládnete to