Bride
Profil knihy je v inom jazyku
Všetky obaly
O čom je kniha Bride?
A dangerous alliance between a Vampyre bride and an Alpha Werewolf becomes a love deep enough to sink your teeth into in this new paranormal romance.Misery Lark, the only daughter of the most powerful Vampyre councilman of the Southwest, is an outcast—again. Her days of living in anonymity among the Humans are over: she has been called upon to uphold a historic peacekeeping alliance between the Vampyres and their mortal enemies, the Weres, and she sees little choice but to surrender herself in the exchange—again...
Weres are ruthless and unpredictable, and their Alpha, Lowe Moreland, is no exception. He rules his pack with absolute authority, but not without justice. And, unlike the Vampyre Council, not without feeling. It’s clear from the way he tracks Misery’s every movement that he doesn’t trust her. If only he knew how right he was….
Because Misery has her own reasons to agree to this marriage of convenience, reasons that have nothing to do with politics or alliances, and everything to do with the only thing she's ever cared about. And she is willing to do whatever it takes to get back what’s hers, even if it means a life alone in Were territory…alone with the wolf. (Založil/a: minimajdik)
)
Štatistiky
Vydanie
Komentáre
moc fajn knížka, přečetla jsem ji během pár dní. ale přece jenom jsem čekala trošku víc. kromě hlavní hrdinky jsem až tak k postavám nepřilnula, což mě mrzí obzvláště v případě lowa. taky to „drama“ mezi hlavními postavami ke konci mi přišlo celkem zbytečné. ale svůj účel bride splnilo. vybrala jsem si ji kvůli námětu a ten byl zpracován dobře. asi mě to nepřesvědčilo, abych sáhla po něčem jiném od autorky, ale druhý díl si ještě přečtu.
Knižka ma bavila už od začiatku. Mala svižný začiatok a bavila ma akcia, zápletka, menšie detektívne vyšetrovanie. Prvá polovička ubehla raz dva až do momentu, keď sa do toho nezapojila láska. A zatiaľ čo som v prvej polovici knihy bola odhodlaná dať jej päť hviezdičiek, v momente, keď tam nastúpili sexuálne scény som si myslela, že jej nedám ani tri. Mám pocit, akoby narušili celú dynamiku knihy. Celé vyšetrovanie zrazu prestalo asi na sto strán existovať a strašne moc to kleslo. Mala som pocit, akoby ich tam bolo až moc veľa a boli miestami až silené. Viac som si teda to čítanie užívala dovtedy, kým sa tam nič takéto neriešilo. Pred koncom, samozrejme, prišiel plot twist, ktorý som naozaj nečakala a celkom knihu zachránil, no potom to zase zabila ďalšia scéna. Na konci knihy mi úprimne ešte niečo chýbalo, stále som na niečo čakala, no to niečo, čo by u knihu zakončilo, tam tak úplne neprišlo. Navyše to matovanie už bolo na mňa trošku až moc, myslím si, že by to bolo lepšie aj keď by to tam nebolo a to platí aj pre zvyšnú drvivú väčšinu 'romantických' scén. Myslím si, že niekedy aj dobrého veľa škodí a hoci sa mi vzťah medzi Misery a Lowom páčil, tak v istom momente toho začalo byť až moc. Autorka sa mohla trošku viac zamerať skôr na to vyšetrovanie a dajaké ďalšie spojitosti a ešte trošku to zamotať, to by ma asi bavilo viac. Zároveň si myslím, že mohla trošku viac popísať vzťahy medzi smečkou a Misery a zaujímalo by ma, ako by sa k nej stavali aj ostatní vlci ako k upírke.
Misery je chytrá, snídá ironii a večeří sarkasmus, je ajťačka a upírka. Její život v křehkém příměří tří odlišných ras není vůbec jednoduchý a připadá si ztracená, zejména poté, co beze stopy zmizí její kamarádka. Misery ji chce za každou cenu najít.
Je to to velmi svižně psaná urban romantasy, kdy “už jen do konce kapitoly” snadno vyměníte za “no tak se dospím zítra.” Hned po dočtení mám chuť začít znovu.
Je to to velmi svižně psaná urban romantasy, kdy “už jen do konce kapitoly” snadno vyměníte za “no tak se dospím zítra.” Hned po dočtení mám chuť začít znovu.



)


Romantika o vlkodlacích - na to slyším (pro ty, kdo to ještě nevědí: jsem na vlkodlaky…). Navíc některá z mých dalších oblíbených klišé – vyvolení partneři, tak trochu zakázaná láska? Sem s tím. Na tom se přece nedá nic zkazit. Nedá… a zároveň se na tom dá zkazit úplně všechno. Od autorky jsem četla jen Hypotézu lásky a ta mě až na pár výtek bavila. Jenže Bride… Ono nestačí spatlat dohromady všechna klišé, co vás napadnou, napsat je s jedinou (a úplně zbytečnou) invencí a čekat zázrak. Napsat dobrou fantasy není takhle jednoduchý a byla bych ráda, kdyby si to autoři mainstreamové beletrie konečně přestali myslet.
Vadil mi svět - většinou je mi šumák, jestli je u romantických knih odbytý worldbuilding, jenže tady žádný nebyl víceméně nutný, protože se to odehrává v naší současnosti, a autorka se ho tam stejně snažila narvat – a skončila někde napůl cesty. Takže úplně zbytečná práce a ještě nedotažená. Navíc mě v začátku kdovíjak nechytil ani sloh.
Když jsem se k tomu vrátila, přehouplo se to do roviny, kdy se hrdinové začali špičkovat, začal tam být erotický náboj a i děj tu byl tak akorát složitý (jo, některé věci byly hned jasné…) a já si to začala užívat. Vlastně mi bylo zvláštním způsobem sympatické i to, že hlavní hrdinka měla být perfektní ajťák, ale nikdy nebylo přesně ukázané, co dělá. Autorka to vždycky nějak opsala, aby nemusela být v ničem konkrétní a neukázalo se, že o tématu ví naprosté houby.
Milostné scény byly dobré, postavy sympatické a i nedovtipnost hlavní hrdinky ohledně “mate problému” jsem dokázala zkousnout, protože spolu postavy komunikovaly a to byla zatraceně příjemná změna. Až do okamžiku, kdy tam autorka flákla jednu ze dvou věcí, které v romantických knihách bytostně nesnáším. A navíc ji tam flákla totálně zbytečně, protože se to za pár stránek celé objasnilo v rámci finálního příběhového (nikoliv vztahového) dramatu.
Než přišla tahle zbytečnost, chtěla jsem i přes počáteční skepsi a další výtky dát 4*, ale bohužel.
Bacha spoiler:
Když tu nedošlo k nějakému stupidnímu nedorozumění, tak musel hlavní hrdina udělat rozhodnutí, kdy od sebe hlavní hrdinku pro její vlastní dobro odehnal. Nevím, která chorá mysl kdy vymyslela, že je tohle romantické gesto – nějaká jakože velká oběť, aby pak dotyčný mohl trpět a vyžívat se v tom. Je to sobecké a debilní rozhodnutí a tam to končí. Nechápu, proč prostě postavy nemohly juchat poté, co jim všechno doteklo, dát si hudlana “pa, lásko, musím jít něco vyřídit, pošlu někoho, aby tě vyzvedl” a pak prásk finální drama. Ne, oni se pro rádoby dramatický efekt museli pohádat, hlavní hrdina ze sebe udělal idiota a ani to nemělo v příběhu nějaké další využití – žádné to slavné užírání se, jen pár fňuknutí a pak na nic dalšího nebyl prostor. Prostě jen odškrtnuté klišé, aby se neřeklo. A to je fakt smutné, protože jinak ty vztahové věci byly skvělé – ty autorce opravdu jdou.