Hvězdná hodina

Hodnocení: 2,5/5 ✩
Ačkoli mám knihy této autorky obecně velmi ráda a její styl mi obvykle sedí, u tohoto příběhu jsem narazila na několik prvků, které mi bránily si čtení skutečně užít, a mé nadšení tak zůstalo spíše zdrženlivé.

Po celou dobu četby jsem se bohužel nedokázala blíže napojit na žádnou z postav. Působily na mě poněkud ploše a nedařilo se mi v nich najít nic, co by mě k nim výrazněji připoutalo – chyběla mi hlubší psychologie nebo emoce, které by je více přiblížily.

Další věcí, se kterou jsem trochu bojovala, byly časté odkazy na „společenství“. Až v průběhu děje mi došlo, že jde o Církev adventistů sedmého dne – směr, o kterém toho osobně mnoho nevím.
Děj sám o sobě měl sice zajímavý potenciál, ale místy působil zdlouhavě a tempo bylo kolísavé. Přestože jsem se na sérii těšila, výsledný dojem z tohoto dílu byl spíše vlažný.

Ráda bych ale ještě dala šanci pokračování – věřím, že další díly by mě mohly oslovit víc, a jsem zvědavá, jak se budou postavy i příběh dál vyvíjet.

Autorka napsala nádherný historický příběh, kde použila informace z kroniky nemocnice Waldriede, především dobu války o lidech, kteří tu žili a pracovali...

Hledala jsem dlouho podobnou knihu, jak byla série Sestřičky a tak mám trochu náhradu. Moje první setkání s autorkou a jsem spokojená, čekají nás ještě další tři díly, na které se moc těším. Příběh je pomalý a zajímavý, postupně sledujeme Andělé v bílých pláštích, jak pomalých krůčkách budují nemocnici...
Doporučuji

Bylo to přesně takové, jako jsem si přála. Mám moc ráda tyto fiktivní historické příběhy, které jsou trochu založeny na příbězích skutečných.

Tento vznikl díky tomu, že autorka byla hospitalizována v nemocnici Waldfriede v Berlíně. Jako pacientka měla při uzdravování dost času, aby se s historií nemocnice seznámila. Ve vitrínách poblíž bufetu byly vystaveny staré dobové fotografie, které ji natolik uchvátily, že vznikl tento příběh. Podařilo se ji nahlédnout do kroniky, z níž je možné dozvědět se o vzniku ústavu a také o lidech, kteří tu žili a pracovali.

Hlavní postavou je Hanna, která se postupně vypracovala jako sestra u rentgenu, zároveň byla asistentkou v ordinaci a pravá ruka doktora Louise Conradiho. Děj příběhu se točí kolem Hanny, ale v pozadí vidíme, jak se lidé vypořádávají s hospodářskou krizí, která následovala po první světové válce. Sleduje důsledky inflace, nástup fašismu v Německu, a především dobu druhé světové války, která přinesla nemocnici mnoho starostí a utrpení. Také poválečné období znamenalo pro ústav velkou výzvu. Aby byl děj knihy né, jenom historický, ale i trochu romantický, sledujeme Hannu a její milostné vztahy.

Corina Bomannová mě tímto románem přesvědčila, že mi její styl psaní sedí a jsem nadšená. Kniha má skoro 500 stran, ale já si každou z nich užila a velmi těžce jsem se loučila. Netrpělivě už vyhlížím pokračování. Moc doporučuji opravdu krásné čtení.

Od této autorky mám dvě předešlé ságy ,tak jsem se těšila na další a mě tedy nezklamala .Příběh Hanny je zajímavý i postavy ostatních při budování nemocnice .