Ester

Kapitoly předkládají tři historické proudy, jimiž budeme v průběhu čtení proplouvat. Dominantní linku tvoří Lída, s níž se ocitáme mezi roky 1942-1945. Devadesátá léta patří tajemné Anně Durand, jež se po Sametové revoluci vrací do Československa hledat rodinné kořeny. Vložené části označené jako Intermezza vstupují do srpna 1969, v nichž se vyšetřuje vražda komunistického pohlavára. Evidentně se jednalo o zločin z pomsty…

Lída Opletalová se po celou dobu války stranila výraznému vymezení. Nebyla hrdinkou jako její sourozenci, kteří aktivně pracovali pro odboj. Čas od času nakoupila potraviny své židovské kamarádce, ale tím to končilo. Jenže pak byl její milovaný bratr zabit. O Vítkově popravě se dozvěděla z veřejně vyvěšené červené listiny. Atentát na Heydricha rozpoutal německou nenávist na plné obrátky. Život začal být mnohem těžší a vidina změny v nedohlednu. Na truchlení nebyl vymezen dostatečný čas; druhý bratr Jarka na Lídina bedra položil přetěžký úkol – má se uchýlit na tetin statek a s sebou vzít malou holčičku Ester. Ina je společně s manželem povolána k transportu do koncentračního tábora a dítěti chtějí dát alespoň malou naději na přežití. Dokáží překonat všechny nástrahy?

Námětem prostupují silné historické milníky (atentát na Heydricha, vypálení Lidic apod.), otázky vnitřního rozhodnutí i osobní odpovědnost vůči čistému svědomí. Mám přehlížet násilí na jednotlivci? Do jaké míry se obětovat pro správnou věc? Lze vyvrátit nesprávně zažitou pravdu, nebo je to plýtvání energie? Na své si přijdou i milovníci romantiky, poněvadž přestože je válka, citům se ubránit nedá…

Vyprávění mě pohltilo, a přestože interakce mezi Lídou a Karlem, potažmo její smýšlení, na mě bylo až moc repetitivní, zajímalo mě, jak se vše poskládá. S výsledkem jsem byla spokojená, čtivý styl psaní není plytký, naopak dovede vykreslit zajímavé charaktery, jež si uchovávají lidské slabosti i ctnosti. Rozhodně doporučuji.

92 %

Román ESTER je moje první přečtená kniha od této autorky. A jsem z knihy nadšený a kniha se mi líbila. Ptám se sám sebe, proč jsem si už dávno něco nepřečetl od Markéty Práškové? Asi proto, že není v lidských silách přečíst všechny knihy od českých autorů. Nicméně si určitě přečtu časem další knihy od této autorky.

Hlavní postavou je mladá žena LÍDA, která odjíždí k tetě MARII na venkov. Na tetině statku se pokusí ukrýt čtyřletou židovskou dívenku ANNU. Lída je žena z Prahy, takže pobyt na vesnici není pro Lídu zpočátku vůbec jednoduchý a navíc, když musí pracovat na statku. Líbilo se mi prostředí statku a to, jak se Lída nevzdala po tom všem, co prožila, a snaží se přizpůsobit novému prostředí. Její teta se starala o různá zvířata – krávy, kozy, králíky, koně, psa a také se starala o zahradu. Postupně s těmito denními úkony ji pomáhá Lída. Lída se seznamuje s novým prostředním a navazuje vztahy s novými lidmi. Pro mě byl zajímavou postavou KAREL.

Příběh se odehrává během 2. světové války. Ve vesnici probíhají časté kontroly gestapa, takže pro všechny obyvatele to bylo velmi těžké období. V této době existovali také kolaboranti, kteří spolupracovali s gestapem. Bylo nedostatek jídla, a navíc museli určitou část odevzdat Němcům.

Kniha byla čtivá a napínavá. Autorka píše moc pěkným stylem. Od knihy se těžko odcházelo, kniha mě k sobě připoutala a všechno jsem prožíval s našimi hrdiny. Líbila se mi také detektivní linka a romantika. Všechno bylo namícháno tak akorát. Románů z 2. světové války vychází nespočet, ale tento příběh byl zase úplně jiný a mile mě překvapil.

Střídají se části z minulosti (2. světová válka) a ze současnosti (rok 1969 a rok 1990). Do románu jsou vložena také INTERMEZZA. Závěr byl pro mě hodně napínavý a překvapivý.

Kniha obsahuje PROLOG a EPILOG.

Opravdu silné čtení o člověčenstvi.
O síle jedné babičky, mladé ženy a děvčátka.
Lída je okolnostmi donucená se odstěhovat z milované Prahy na venkov k tetě. A tam se začne odvíjet její osudový příběh plný lásky, hrdinství, uvědomění a taky strachu.
Pravda totiž mnohdy nemá žádnou váhu. O to je důležitější vyprávět tyto příběhy a hledat je ve svých rodinách.

Moc krásné. Od autorky jsem četla všechny tři dosud vydané knihy a kromě Rozbitých světů se mi obě dvě další moc líbily. Stejně jako u Balady o snech má i tato kniha dvě dějové linky - současnou a historickou. V té historické mladá dívka Lída odjíždí po atentátu na Heydricha, kdy jí popravili jednoho z bratrů, na vzdálený venkov k tetě, aby byla ve větším bezpečí. Lída, která na venkově nikdy nežila, se postupně snaží sžít se s tetou, venkovskou prací a venkovskými zvyky. Po krátké době jí ale přijde pokyn od druhého bratra, aby neprodleně přijela do Prahy. Lída uposlechne a zpátky na venkov se vrací se čtyřletou židovskou dívenkou, kterou by jinak čekal nástup do transportu a poté do jednoho z koncentračních táborů. Lída ji odveze a ukrývá celou válku, což pro ni není rozhodně bez nebezpečí.
Současnou linku vypráví ona malá dívka Ester-Anička, nyní už zralá žena, která se v devadesátých letech vrací na skok do Československa, aby novinářům povyprávěla svůj příběh, jak si ho pamatovala a hlavně je seznámila s tragédií na vsi, která se stala v posledních měsících války a která ji a Lídu přiměla k emigraci. Opravdu moc pěkná kniha.
".. křivdy se přelévají ze starých generací na nové. Je to jako rodinné prokletí. Musí zemřít dědové i otcové, aby byly lidské tragédie zapomenuty. To je velmi dlouhý čas a ten se právě nachyluje. Ještě dnes se tu odrážejí dozvuky starých emocí, ale už slábnou. .."