Výzva sluneční královny

Obsahuje spoiler Na tohle jsem byla zvědavá, protože to znělo hodně zajímavě. Přiznám se, že mi trochu trvalo, než jsem se k tomu dostala, ale popadla jsem to s vervou. Četlo se to dobře a rychle. Ačkoliv to vyprávěla především hlavní hrdinka ze svého pohledu, měli jsme možnost si přečíst i pár kapitol, které patřily další, v tomto díle „vedlejší“ postavě Nadirovi.
Hned na úvod musím říct, že ačkoliv se mi to líbilo a i bavilo, jako bych měla pocity deja vu. Bylo hodně znát, že se jedná o příběh, který byl mnoha směry inspirován hned několika příběhy/knihami, které jsou poměrně profláklé, naráz. Nemohu teda říct, že by to oplývalo originalitou, což je škoda, protože to jistý potenciál vskutku má.
Hlavní hrdinka Lor mi po většinu času přišla v pohodě, dokázala jsem si ji oblíbit a fandit jí. Neměla to snadné a už vůbec se s ní hezky nezacházelo. Bylo to hodně drsné a vůbec ne cudné. Po 12 letech v brutálním vězení byla unesena a vhozena do luxusu a Výzvy (soutěže), kde stejnak zase bojovala o život. Nakonec ji unesli i z té zlaté klece. Lor měla dost otázek s vývojem situace a tvářila se jako chudák, který vlastně neví (byť pravdou je, že ani já v mnohém neměla páru), ale i ona sama měla tajemství, které nám ani náznaky neráčila prozradit dřív než na samém konci, kde to tak nějak nečekaně vypadlo, až to bylo nepřirozené. Jsem z toho kapku rozpačitá. Jako chudák hrdinku si člověk oblíbí a fandí a pak jako by přišla trochu studená sprcha. Naštěstí to nebylo nic, co by mi ji zprotivilo. Lor se toho obecně moc nebála, chovala se jako drsňačka, evidentně žádná slušňanda ani co se týče postele, ale zároveň dokázala být po tom všem až snadno manipulovatelná a naivní. No nevím, nebylo to vůbec vyvážené. Místy jsem jí to až nemohla věřit. Zkrátka takový lev v těle koťátka, který dokáže vytrčit lví drápy, jen když se jí to hodí, jinak si „hraje“ na neviňátko. Tak uvidíme, co v ní ještě bude.
Druhý hlavní hrdina byl v tomhle díle Atlas, sluneční král. Hlavně ze začátku jsem si ho i oblíbila. Zněl hrozně mile, příjemně a vypadalo to, že by Lor po strastech mohl potkat lepší osud s milujícím a krásným chlapem. Jenže postupem času mi na tom něco nesedělo, něco mi na něm smrdělo. Dlouho jsem nevěděla, zda mám být naštvaná anebo jen zklamaná. Nakonec se ukázalo, že má Atlas svůj plán, který samozřejmě neznáme, protože, proč to prozrazovat (zvlášť v prvním díle), takže se z klaďase stal kapku záporák. I když se na konci ukázal v tom „pravém“ světle, dlouho mi byl sympatický, takže jsem zvědavá, jak se to s ním vyvrbí dál, respektive do jaké kategorie nakonec spadne, protože tuším, že to nebude zase tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Taky očekávám nějakou odplatu za krádež ukradené Lor. Zaujal mě taky kapitán Gabriel, který Atlasovi slouží – na něm totiž něco je, opět opředený tajemstvím, který byť koná dle požadavků, má i možná svoje vlastní plány.
Jak jsem zmínila na začátku, pár kapitol vypráví další postava – Nadir. Beru ho jako třetí postavu o které se musím zmínit, a která v druhém díle bude mít jistě větší prostor. Nadir je syn krále Aurory, který svého otce nenávidí a snaží se ho dostat, sesadit. Jeho otec je za uvězněním Lor a jejích sourozenců a především za smrtí jejich rodičů, o čemž Nadir nemá ani ponětí. Svého syna využívá, evidentně jak se mu to hodí a pověřil ho úkolem najít vězně, který zmizel. Nemá o něm žádné informace, nakonec se sám dozvěděl, že se jedná o holku, o kterou jeho otec viditelně stojí, i když to nedává najevo a zatím nemá tušení, co za tím vším je a kdo ta holka je. Nadir byl taky poslaný na Sluneční dvůr, aby na plese zaskočil za svého otce, který se takové akce odmítl účastnit. Tady poprvé potkává Lor a jejich setkání Nadirovi cosi napoví. Nadir má auru záporné postavy, přičemž si myslím, že je pravý opak. Je sice drsný, krutý a temný, ale něco do sebe má. Měl jen málo prostoru na to, abychom jej mohli víc poznat, krom sledování několika jeho činů, ale musím říct, že je to hodně zajímavá postava. Myslím, že pokud mi autorka dá víc času ho poznat, zamiluju si ho.
Příběh byl určitě nabitý akcí, neshledala jsem žádná hluchá místa. Bylo tam na mě až moc popisů, ale vzhledem k vývoji příběhu se to nejspíš dá očekávat. Lor se po 12 letech prostě nestačí divit a všechno jí uchvacuje, všechno si užívá. Příběh je plný hlavních i vedlejších intrik, zrad, nekalých a neprozrazených plánů, nebezpečí i náznaku romantiky a erotiky – i když to první bylo evidentně falešné. Lor toho měla naloženo dost a není tomu konec. Samotný závěr mě poměrně překvapil a neskutečně nabudil na druhý díl, který jednoznačně popadnu neprodleně, abych se mohla dozvědět víc. Kniha sice připomíná dost jiných příběhů, ale co se týče svých tajemství, tak ty si ponechává. Až mi to šponuje kšandy a vlastně trochu štve, autorka by mi taky mohla hodit aspoň nějakou kost. Respektive moc nám toho autorka neprozradila, a pokud ano, tak téměř na konci a trochu nepříjemně nečekaně.
Kdybych to měla shrnout, tak mě to dost bavilo. Těším se na pokračování, protože jsem sakra hodně zvědavá – co bude dál, co za tím vším je, co další postavy, co se tady jen tak mihly a neměly svůj právoplatný prostor, co postavy, co tu byly, ale neznáme jejich záměry. Je toho dost. Příběh mě nenudil, poměrně rychle jsem ho přelouskala a líbil se mi. Originalitou moc neoplývá a popisů mohlo být taky méně. Zato brutality a drsnosti se autorka nebojí, postavy jsou hodně dobré. Když pominu pár drobností, určitě knihu můžu doporučit a hodnotím 4*. Těším se na druhý díl a snad se dozvím víc, snad se dočkám i pravé romantiky. Jsem hodně zvědavá a natěšená. :)

Aby byly knihy v dnešní době populární a prodejné, musí být jednoduché na pochopení a nesmí v nich chybět sex, homosexualita a takové to multi-kulti. Přesně taková byla tato kniha. Děj nedával moc smysl - skupina dívek bojovala na život a na smrt, aby se jedna z nich mohla stát královnou. Stejně tak počínání hlavních hrdinů (a že jich nebylo moc) bylo zvláštní a naivní.Hlavní hrdince se chtělo neustále brečet, což bylo otravné. Naštěstí měla kniha krátké kapitoly a příběh rychle odsýpal - žádné průtahy, to bych vypíchla jako plus.

Příběh prvního dílu je založený na podobném principu, který jsem četla už několikrát. Opět je tu turnaj na život a na smrt, ale i tak mě to bavilo. Uvidíme, co další díl, kde dostane víc prostoru Nadir.

Naprosto strhující. Vše jsem hltala od první až do poslední stránky. Kdybych měla u sebe druhý díl, hned bych se do něj pustila. Tato kniha bude patřit mezi oblíbené.