Dům v Amityville

Historky o domě v Amytiville určitě alespoň zaslechl každý, kdo alespoň trochu zakopl o hororový žánr.
V zásadě je to jednoduché.
Žila, byla jedna rodina ve velkém domě v Amityville, dokud Ronnie, syn a bratr, nevyvraždil brokovnicí celou rodinu, protože mu to přikazovaly hlasy v hlavě. A tady mohla pohádka skončit, ale to by pak nikdy nevznikla jedna hororová legenda.
Takže, jak už to tak bývá, amíci jsou poměrně citliví na domy se „špatnou historií“, tak se dům v Amytiville nedařilo dlouho prodat. Až se objevila rodina DeFeových. Ti na nějakou špatnou auru kašlali a dům koupili. A hádejte co? Začali se dít věci. Věci nepříjemné a nadpřirozené. Život ohrožující. A tak DeFeovi dům po 28 dnech opustili.
Asi si říkáte, a co jako?
No, tahle kniha je popisuje to, co se opravdu stalo. Ronnie opravdu vyvraždil rodinu, DeFeovi se pak nastěhovali do domu a po 28 dnech utekli. Dům v Amytiville opravdu existuje. Ale zda se v domě stalo tak, jak to DeFeovi popisují, to už nechám na každém z vás, i když na to názor samozřejmě mám.
Pokud se rozhodnete číst tenhle příběh, mějte na mysli, že jsou to poskládané vzpomínky několika lidí a dle toho vypadá i forma, skoro až deníková, lehce odosobněná, ale ani to příběhu neubírá na působnosti. Za mě 3,5/5.
Edice Smrtihlav mě fakt baví.

112 Ocean Ave, Amityville, Long Island, New York. To je místo, kde se tento příběh skutečně odehrál. Místo, které najdete na mapách. Je to příběh 28 dní plných hrůzy, které zažila rodina, jenž v nadpřirozeno nikdy nevěřila.

Tato kniha je totiž sepsána podle skutečných svědectví, a jak autor sám uvádí, snažil se příběh převyprávět co nejpřesněji. Je tedy nasnadě, že je vyprávěn spíše formou denních záznamů a výpovědí jednotlivých zúčastněných, než beletristicky. Románovou formu, ani čtivost, tedy nečekejte. I když by si skutečnost v tomto případě s leckterým beletristickým dílem, obzvláště s těmi o strašidelných domech, rozhodně nezadala.

Pokud se o toto téma zajímáte, určitě vám má příběh co nabídnout, a to i přes to, že originál je přeci jen staršího data. Pokud ne, a patříte mezi ty, kteří nevěří, možná vám přijde úsměvný, až směšný. Nikdo z nás však neví, co ho v životě potká, a to že jsme něco dosud na vlastní oči neviděli, a na kůži nezažili, automaticky neznamená, že to neexistuje. Nezáleží na tom, zda vysvětlením je nadpřirozeno, nebo nějaký daleko obyčejnější důvod, jako třeba hromadná halucinace. Podstatné je, že trpěli skuteční lidé, a nevím jak vy, ale já bych na jejich místě a hlavně v jejich situaci, být nechtěla.

Malé bezvýznamné plus dávám i za velice povedenou obálku. Oproti mnohým zahraničním zaujme, a přitom nepůsobí nijak křiklavě.

Kniha mě moc bavila, stačily dva večery a bylo po příběhu. Nebylo to nějak extra strašidelný, ale ani pohádka na dobrou noc. Líbil se mi pohled na věc z více stran.

O domě v Amityville jsem měla možnost přečíst pár článků v Enigmě , proto když jsem zjistila, že šla tahle beletrie, sáhla jsem po ní…

Dobře napsané, průměrně strašidelné , střídání pohledů manželů a kněze zajímavé…

Jestli je tato kniha sepsána dle skutečných událostí, neliší se ničím
od strašidelných domů.
Pravdou je, že když jsme nic podobného ještě nezažili neznamená,
že to nemůže existovat.
Kdo ví, co je mezi nebem a zemí...

28 dní hrůzy v domě, který vám asi nemusím příliš představovat. Skutečný příběh rodiny Lutzových, která se v prosinci 1975 nastěhovala do domu, kde o rok dříve Ronald DeFeo zavraždil svou rodinu. Pro někoho by to byla překážka, pro někoho šance koupit levný dům. Jenže není vražda jako vražda, o čemž se rodina již brzy sama přesvědčí...
.
I když jsem viděla snad vše, co o tomto případu je, i tak je kniha naprosto skvělá a zase trochu jiná. Tak nějak mě více dokázala vtáhnout a co se dřív jevilo prostě jako film, získává tady dost reálnou podobu...
.
Nebudu lhát. Trochu jim závidím - tolik bych si přála nějaké to nadpřirozeno zažít! Ale věřím, že to muselo být naprosto šílené. Pořád jsem si jen říkala, proč neodešli dřív?!
.
Knihu doporučuji. Miluju takové příběhy a kéž by jich bylo více....

Mě to ve výsledku bavilo. Strohé popisy, žádné zbytečné okecávání, trošku připomínající deníkové zápisky.

Velmi čtivé a budující napětí tak jak má. Čekal jsem že tam budou hrát nějakou roli manželé Warrenovi, ale nakonec vubec nevadilo, že tam nebyli. (Osobně bych měl psa doma už mnohem dřív a vyvaroval se zůstávat sám doma i za dne)

O rodině Lutzových a domě v Amytyville jsem už pár knih na to téma četla i viděla filmové zpracování... I přesto že sem většinu věděla a něco nového zistila se to četlo prostě samo mělo to atmosféru a kdybych si zítra ký nešetřila dám to max za den a půl za mě je kniha dobré zpracovaná :)

Manželia Lutzovci to vydržali presne 28 dní a tie posledné dni si ani neboli istí, či ich dom pustí preč, alebo ich už naveky pohltí a uväzní. Keďže mám veľmi rada horory, videla som asi všetky za posledné roky, tak som mala od knihy veľké očakávania. Bohužiaľ, práve preto, že milujem horory, tak som tento príbeh poznala. Nedočítala som sa nič nové, ale aj tak sa mi to páčilo. Čím ďalej som totiž čítala, tým viac ma to vťahovalo a tá atmosféra bola naozaj úderná. A ja som to čítala večer, však prečo nie. Potom som si musela pustiť nejakú rozprávku, aby som prišla na iné myšlienky a dokázala zaspať :)

No k obsahu. Manželia Lutzovci si kúpia nádherný veľký dom – predstavte si bežný manželský pár a deti z každého hororu, ako jeden po druhom s úsmevom na tvári sťahujú krabice do domu. Nevedia však, že ten dom má zlého démona, ktorý z nich každý deň/večer bude vysávať dušu.

Videli ste film 3:15 zomrieš alebo V zajatí démonov s vyšetrovateľmi paranormálnych javov manželmi Edom a Lorraine Warrenovcami? Tak táto kniha je práve o tom dome a tí manželia – skutoční démonológovia – sa spomínajú na záver knihy.

Ak sa chcete báť, odporúčam čítať knihu večer, ale ak chcete mať čas prísť na iné myšlienky, kým zapadne slnko a dom obklopí tma, radšej čítajte cez deň.

Knihu odporúčam.

Dlouho jsem nečetl tak dobře zpracovanou knihu a podobném tématu. rodina Lutzovi se přestěhuje na adresu 112 ocean avenue ve městě Amityville s domněním, že si splnili svůj sen o krásném bydlení. Avšak co je čekalo následujících 28 dní, které v domě stravili, si nikdo z nich při prvním vstupu dovnitř nedokázal představit. Příběh podle skutečnosti, který nevystraší ale nenechá na pokoji dokud nejste na poslední stránce. Nebo alespoň u mne to tak jednoznačně bylo.