Dům v Matoušově ulici
Profil knihy je v inom jazyku
+1Všetky obaly
#česká literatura
#domy
#fakta
#holocaust
#normalizace
#okupace
#osobnosti
#rodina
#vzpomínky
#životní osudy
O čom je kniha Dům v Matoušově ulici?
V roce 1927 koupil dům v Matoušově ulici na Smíchově vdovec, židovský právník Eduard Schwarz, aby pro sebe a svou rodinu získal důstojné sídlo. Měl štěstí, že zemřel dřív než začala druhá světová válka. Tereza Boučková, která v domě od narození do své dospělosti žila a před několika lety se tam zase vrátila, nám ve svém románu předkládá téměř sto let trvající příběh Schwarzových potomků, ale i dalších obyvatel domu, vpletený do dějin dvacátého století. Autorka po jejich osudech doslova v přímém přenosu pátrá a je to tak intenzivní, že se čtenáři nechce knížku odložit, dokud ji nedočte do konce. Emotivně, s ironií, ale i smutkem píše o lidech, které chtěly obě zrůdné ideologie, nacismus a komunismus, ponížit, okrást, zavřít anebo zavraždit. (Založil/a: Baďa83)
(Zobraziť viac 
)
)
Štatistiky
Vydanie
Kniha (1)
Książka el. (1)
Audiokniha (1)
Vydavateľstvo (rok): Témbr
- 2024
Vyšlo ako audiokniha
ISBN: 978-80-284-0465-9
Poznámka: Čte Jitka Ježková
Vyšlo ako e-kniha
Skryť vydanie 
Skryť vydanie
Skryť vydanie
Všetky vydania 
Všetky vydania
Všetky vydania
Komentáre
Zajímavá kniha. Není to ani přímo román, spíš volné zápisky autorky o lidech, kteří mají spojení s domem v té ulici. Osudy jsou ale působivě rozepsány do delšího vyprávění. Při psaní autorka přeskakuje z minulosti do přítomnosti. Trošku jsem měla zmatek v některých jménech, kdo ke komu patřil. Válečné období bylo smutné, ale zase jsem se dozvěděla nějaké zajímavosti. Zvláštní dům, ve kterém žilo tolik, pro nás teď, známých osob. Na něco mám jiný názor než autorka, ale kniha se mi líbila.
Poslechnuto jako audiokniha.
Tahle kniha měla od začátku svoje kouzlo v tom, že se příběh jedné paní z jednoho domu rozvětvil do mnoha dalších a potom zase spojoval a obsáhl snad všechny strasti českého národa za posledních více než 100 let. Tolik zajímavých osudů, povědomých a přesto neznámých. Minulost se naprosto logicky prolínala se současností, když byla autorka, odhalující ve svém pátrání hrůzy holokaustu a komunismu, zasažena zprávami ze současnosti, které byly na vlas stejně kruté. Tam někde nastal zlom mého pohledu na knihu. Ono se to totiž pořád jenom nabalovalo. Stále víc násilí, utrpení, křivd a nesvobody. A k tomu to spojení se současností, které naznačovalo mezi řádky, že to neskončilo. A nikdy neskončí. Z počátku jsem si myslela, že pojítkem této knihy je dům v Matoušově ulici, ale ne. Pojítkem je násilí a utrpení. A proto jsem změnila názor, i když se mi z větší části líbila. Do téhle knihy by se neměl pouštět nikdo, kdo sotva dokáže číst zprávy o válce na Ukrajině nebo v Izraeli, protože čtení přináší jen silnou frustraci, ale žádnou naději. Byť osudy jednotlivých postav jsou zajímavé a jsou popsány s citem a laskavostí.
Tahle kniha měla od začátku svoje kouzlo v tom, že se příběh jedné paní z jednoho domu rozvětvil do mnoha dalších a potom zase spojoval a obsáhl snad všechny strasti českého národa za posledních více než 100 let. Tolik zajímavých osudů, povědomých a přesto neznámých. Minulost se naprosto logicky prolínala se současností, když byla autorka, odhalující ve svém pátrání hrůzy holokaustu a komunismu, zasažena zprávami ze současnosti, které byly na vlas stejně kruté. Tam někde nastal zlom mého pohledu na knihu. Ono se to totiž pořád jenom nabalovalo. Stále víc násilí, utrpení, křivd a nesvobody. A k tomu to spojení se současností, které naznačovalo mezi řádky, že to neskončilo. A nikdy neskončí. Z počátku jsem si myslela, že pojítkem této knihy je dům v Matoušově ulici, ale ne. Pojítkem je násilí a utrpení. A proto jsem změnila názor, i když se mi z větší části líbila. Do téhle knihy by se neměl pouštět nikdo, kdo sotva dokáže číst zprávy o válce na Ukrajině nebo v Izraeli, protože čtení přináší jen silnou frustraci, ale žádnou naději. Byť osudy jednotlivých postav jsou zajímavé a jsou popsány s citem a laskavostí.
Zpočátku jsem se trochu ztrácela v množství postav, ale jakmile jsem se soustavněji začetla, už jsem knihu nechtěla odložit. Je to ale opravdu těžké čtení, nikoli formou, ale obsahem. Tolik smutku, křivd, zbytečně zmařených životů...
Tolik smutku a deprese v jedné útlé knížce jsem už dlouho nečetla. Obyvatelé domu v Matoušově ulici vesměs všichni umřeli v koncentračních táborech, emigrovali, přišli o všechno nebo se nemohli vrátit. Do toho autorka zmínila ještě současnou Ukrajinu, Palestinu a Izrael a smutek z příběhu nemá hranic. Autorku mám moc ráda, ale tuto knížku už nikdy číst nechci. Svět nemůže být jenom temný a smutný. To není k žití.
