Krev křišťálového květu

Obsahuje spoiler Upřímně zhruba do půlky knihy jsem nevěděla, co si o tom celém mám vlastně myslet. Hlavně co se týče "vztahu" mezi Orlaith a Rhordynem. Jeho postava je záhada sama a ani po dočtení prvního dílu pořádně nevím, co si o něm mám vlastně myslet. Určitým způsobem ho to k Orlaith táhne a zároveň se k ní nechová úplně hezky. Je to záporák nebo není? Plus ten konec, v prvním díle se objevilo několik věcí, na které jsme nedostali odpověď. Jsem zvědavá, jakým směrem se hlavní postavy rozhodnou vydat.

Já vlastně asi vůbec nepochopila ten svět, jeho fungování a ani hlavní hrdiny. :D Ale přesto musím říct, že se mi to líbilo. Přečetla jsem to jedním dechem. A do dalších dílů se určitě pustím.

Za co jsem strhla hvězdu jsou ty jména - to jsou hrozný jména! V jedné recenzi na knihu, jsem si přečetla, že někdo pojmenoval hlavní hrdinkou OREL LIGHT a od té doby jsem jí v hlavě neřekla jinak. Což mě teda trochu rušilo. :D

Musím říct, že na to, že Orlovi teda bude 21, tak se chová tak na 16 a její vztah s jejím zachráncem i věznitelem, mi vlastně přijde trochu úchylný. Což bohužel neznamená, že mu nefandím. :D Koho jsem si zamilovala je Baze ( a jeho normální jméno). Na toho se budu těšit v dalších dílech. Těch pár kapitol z Kaiovo pohledu mi přišlo zbytečných. Klidně bych si radši přečetla o pohledu Baze. Dál se mi taky líbila Zali, i když ke konci knihy se už moc neukazuje.. Jsem zvědavá, jak se vyvinou Orlovi schopnosti.

Konec si otevřel krásnou cestu pro další díl, tak snad nebude za pět let. :D

A mimochodem, čím to, že Orel tak dobře vidí do dálky? Je to proto že je fae? Ta přezdívka vlastně není vůbec špatná. :D ;)

Pokud očekáváte dobrou fantasy romantiku, tuto knihu nečtěte.
Krev křišťálového květu vypráví o Orlaith, které je 21 let a žije ve ve svém pokoji ve věži (nejen v něm) ne proto, že by ji tam někdo zavřel, ale proto že se bojí pohybovat mimo něj. A přestože se Rhordyn a Baze snaží ji vytáhnout z její ulity, Orlaith to opravdu nechce a sabotuje jejich snahu.
Po masakru, který ve dvou letech Orlaith přežila, má noční můry. Ty jí mají pomoci překonat drogy, které má k dispozici. Orlaith je ale bere "preventivně" denně a v nadměrném množství. Ráno si pak pomůže dalšími léky, aby potlačila následky nadužívání drog. Je to regulérně závislý člověk. (Sama uvádí, že tříletou zásobu drog vypila za čtyři měsíce.)
Její vztah k Rhordynovi je toxický. Je na něm emočně závislá, je vůči němu agresivně majetnická a žárlivá, přestože on jí nedává žádnou záminku si myslet, že by o ní stál romantickým způsobem.
Autorka nás z nějakého důvodu neuvede do světa svého příběhu. Nevíme o jaký svět se jedná, jak funguje, jak vypadá mimo věž, kdo v tomto světě žije, jak a jaké jsou vzájemné vztahy nebo historie. Takže čteme o tom, že někoho něco děsí a nevíme proč. Někdo se tam objeví a nevíme odkud. Někde se objeví magie a někde ne, někdo je člověk a někdo asi ne, žádná pravidla nebo objasnění. Celou dobu to na mě působilo, že se jedná o druhý díl a já zapomněla, o čem byl první.
Nebudu se dále rozepisovat, dávám dvě hvězdičky za nádhernou obálku a za vedlejší postavy, které jsou na rozdíl od hlavní dvojice, zajímavé a fajn.

Extrémně jiskřivá atmosféra, chemie, která by se dala krájet, je to sexy, je to živočišné… a zároveň jsem z toho úplně zmatená. ?

Hlavní hrdinka má své pocity jasně vepsané do svých činů, ale hlavní mužská postava je jedna velká, rozporuplná záhada. Vlastně vůbec nevím, co si o něm myslet. A pokaždé, když si říkám „Tak, teď už tě chápu“, udělá něco, co mi naprosto vezme vítr z plachet.

Myslím (a doufám), že nám první díl jen pootevřel oponu a že vše ostatní snad objasní další díl(y). Celkově je ale kniha velmi čtivá – rozjezd mi chvilku trval, ale pak už jsem hltala každou stránku a nějakých 510 stran jsem slupla jako malinu.

Těším se na další díl a doufám, že až ho dočtu, budu mít víc jasno!