Neblahé vedlejší účinky srdcebolu a magie

Tento román se špetičkou fantasy, tajemna a hromadou skvělých receptů
se ohromně povedl.
Je poznat, že autorka napsala tuto knihu s úctou na památku své milované
babičky a s láskou k přírodě a bylinkám.
Vřele doporučuji.

Vím, že jsi toužil být normální, stejně jako kdysi já. Ale jestli jsem se něco naučila, tak to, že být normální je oxymóron. Žádné „normální“ neexistuje. I bez magie je každý člověk tak jedinečný, že neexistuje žádná olovnice, pomocí které by šla stanovit obyčejnost. Právě to nás všechny dělá výjimečnými.

Do postav jsem se nedokázala vžít. Nebylo zde nijak více uvedeno, jakými magickými schopnostmi hlavní hrdinka disponovala, celkově se mi jí nechtělo litovat a vadilo mi její zarputilé chování typu Ne, já se nechci zamilovat, nechci si zlomit srdce, nikoho k sobě nepustím, ale chci a potřebuji, aby mě všichni měli rádi.
Původně jsem knihu kupovala jako vánoční dárek, nevěda, do čeho jdu, tak jsem si ji přečetla. Nejvíc mě zaujala asi věta: Perfektní kniha pro všechny, kdo milují Gilmorova děvčata…. no nevím…. Rozhodně po přečtení jsem téměř okamžitě zapomněla, o čem kniha byla, nenadchla mě. Navíc překlepy a pravopisné hrubky jsou prostě tristní…. Jediné plus je krásná ořízka, nicméně proč plýtvat takovou krásou na takovou ne úplně krásu?
… Přestože ji dům rád škádlil, prosvětlila přítomnost tety Kay celý pokoj. Její magie spočívala v tom, že si všichni v jejím okolí připadali milovaní. Prostě podrbání nehty na zádech od ní bylo příjemnější než devadesátiminutová masáž, protože bylo prodchnuto přesně cílenou láskou. Pochvale od Kay lidé věřili, namísto aby ji jen rozpačitě přijali či rovnou odmítli, jak bývalo vlastní zejména ženám. Tavina magie byla nezbednější. Sadie rozeznávala, jak se kolem její osoby vznáší v pramíncích duhového třpytu. Byl to ten druh magie, která člověka přiměla dělat věci, jaké by obvykle neudělal, a dodávala mu pocit, že dokáže cokoliv. Jednoduše řečeno šlo o magii představivosti, která měnívá obyčejné v neobyčejné. Stan z přikrývek se proměnil ve vílí doupě, obvyklé šaty dodaly sebevědomí filmové hvězdy a z čaje se stal podivuhodný elixír, který si člověk pamatoval ještě dlouho poté, co dopil. Sadie se zasmála a srdce jí v hrudi zabublalo jako sladká limonáda….
….“Na střední jsem se musela naučit nazpaměť básničku,“ pronesla Sadie tichým, křehkým hlasem, choulíc se na gauči pod Gigiinou dekou. „Pablo Neruda. Byla to básnička o smrti. Pamatuju si z toho jenom něco jako vypadli z kůže a zřítili se do duše. Přesně tak si připadám.“ „Smrt je nepřítel. První a poslední. A nepřítel vždy zvítězí. Ale přesto s ním musíme bojovat. Nebo tak něco. Jsem si celkem jistej, že to řekl Beric Dondarrion ze Hry o trůny.“ A Sadie se navzdory sobě samé zasmála, třebaže jí to zlomilo srdce. …
… Seth má všechno. Učí se svou magii, matka se mu vrátila, má Raquelinu lásku a jejich společnou budoucnost. A co má ona? Hrst ničeho. Zničené sny, prázdné sliby a ještě jedno zlomené srdce. Uvědomila si, že pláče, teprve když jí slzy spadly do čaje a z hladiny se zvedly spirálky páry…..“

Přiznám se, že jsem si knihu vybrala především kvůli krásné barevné ořízce. Chvilku mi trvalo se začíst, autorka nás úplně neseznámí s postavami, přidává je do příběhu, jako kdybychom je už znali např. z předchozího dílu, takže jsem s tím chvíli trochu bojovala. Pak jsem to ale hodila za hlavu s tím, že něco víc se prostě dozvím později a četlo se mi mnohem lépe. Ještě více jsem se do příběhu vžila, když se děj týkal něčeho, co jsem sama zažila a jak jsem se na konci knihy dočetla, psala i autorka z vlastní smutné zkušenosti. Vážná nemoc a smrt blízkého člověka ve vás zanechá skutečně velký srdcebol a většinou i zlomí srdce. Líbila se mi část, kdy se příbuzní vrací do rodného domu, aby se stihli rozloučit. Tuhle část bohužel právě naše rodina prožila jinak, takže jsem si při čtení užila - mohu-li to tak říci - tu příjemnou atmosféru, kdy se příbuzní sice kvůli vytíženosti možná zas tak často nevídají, ale zůstávají si stále blízcí a když dojde k nejhoršímu, tak se rodina semkne a navzájem podpoří. V tomhle je kniha velice milá, připomene vám, že ať už se děje cokoliv, rodina je nakonec vždycky to nejdůležitější.
Chtěla bych ocenit i nápad zařadit do knihy recepty a návody na tvoření, něco určitě vyzkouším.