Úsvit sklizně

Jasně, mohli jsme dostat příběh Haymitchova života jako výherce Čtvrtoher - to, jak (ne)trénuje další splátce a utápí se v alkoholu... A možná by to bylo lepší, ale... stejně na mě kniha zafungovala.

Ještě před samotnými hrami se v knize mihne celá řada známých postav – některé jsou v nových rolích, jiné přesně v těch, v nichž se ukázaly i v trilogii. Tato setkání jsou povětšinou milá, ale ve výsledku je jich tak moc, až si člověk říká, jestli to bylo nutné. Provázanost postav a některých událostí je sice skvělá, ale osobně se domnívám, že nemuselo být provázané úplně všechno. Úsvit sklizně celkově hraje na nostalgickou notu – občas až zbytečně okatě. Jenže… pořád to funguje.

Suzanne Collinsová opět dokázala zpracovat silné téma, a i když zabírá takříkajíc na první dobrou, pořád má svoje kouzlo a vytáhne ze čtenářů emoce. I teď, po tolika letech, autorka přiměje čtenáře otáčet stránku za stránkou a čekat, co povede k dávno známému výsledku. Budou neustále vyhlížet onen bod zlomu, což je udrží v přiměřeném napětí.
Původní trilogie si nese celou řadu morálních a etických otázek a ani Úsvit sklizně na tom není jinak. Ještě víc než dřív se zde řeší téma dezinformací, manipulací a propagandy, udržení se u moci formou zastrašování, vydírání a mučení. Obzvlášť s ohledem na současné světové dění jsou tato témata o to palčivější a člověk jim věnuje zvýšenou pozornost (možná to byl záměr, kdoví). Autorka opakovaně poukazuje na to, že to nezřídka bývá mocná menšina, která utlačuje většinu, zároveň ale skrze svůj příběh dokládá, že to bohužel funguje. Ukazuje ale i to, že občas stačí k rozpoutání revoluce jeden jediný člověk. Jen se na něj někdy musí čekat do další generace.

Úsvit sklizně je jako návrat ke starým Hunger Games – pořádná dávka akce v aréně a další důkazy toho (kdybychom to snad nevěděli), že Snow je zkrátka parchant. Pro fanoušky nostalgický návrat, který sice nepřinesl nic nového, ale umožnil znovu zavítat do nehostinného Panemu. Možná že Úsvit sklizně nezanechá takovou stopu jako samotná trilogie, přesto by byla škoda ho minout.

Za mě asi nejslabší díl ze série. Dlouho jsem se těšila, že se po dlouhých letech zase vydám do světa Hunger games, ale neměla jsem ze čtení stejný pocit jako při čtení hlavní série či prequellu s mladým Snowem. I tak patří kniha mezi ty lepší, které jsem letos četla.

Asi jsem měla příliš velká očekávání. Na příběh o Haymitchovi jsem se moc těšila. Bylo fajn potkat se starými známými. Řekla bych, že někteří tam byli až nuceně přidáni, aby tam prostě jen byli. Svým způsobem mi Haytmichův příběh dal spousty odpovědí, ale čekala jsem prostě víc.

Nebylo to tak dobré jako Hunger games, ale byl to velmi povedený návrat k jedné z mých nejoblíbenějších sérií. Nejspíš knize v hodnocení trochu nadržuji, ale kdo by neocenil možnost návratu do světa, který ho uhranul?