Omamný med

Román střídá perspektivy Olivie a Lily, což umožňuje čtenáři hlubší vhled do jejich myšlenek a emocí. Zatímco Oliviin příběh postupuje chronologicky dopředu, Lilyin příběh je vyprávěn retrospektivně. Tato struktura přidává dynamiku a napětí, protože odhalování tajemství je postupné a pečlivě dávkované. Autorky využívají tuto techniku k tomu, aby čtenáře udržely v nejistotě ohledně motivací postav i skutečné povahy událostí.

Jedním z klíčových motivů knihy je včelaření, které slouží jako metafora pro vztahy mezi postavami i pro jejich osobní vývoj. Olivia nachází ve včelách útěchu a smysl života poté, co její manželství skončilo katastrofou. Pasáže věnované včelaření jsou zajímavé a poučné, ale zároveň působí jako vedlejší linie, která místy zpomaluje děj. Kniha by se bez těchto pasáží obešla nebo by mohla být výrazně kratší, aniž by ztratila svou podstatu.


Dalším výrazným prvkem je soudní proces, který tvoří druhou polovinu knihy. Tento dramatický prvek přidává na napětí a nutí čtenáře přemýšlet o vině a nevině Ashera. Olivia jako matka bojuje s vlastními pochybnostmi – na jedné straně věří v nevinu svého syna, na druhé straně si nemůže nevšimnout záblesků otcovy výbušné povahy v jeho chování. Soudní proces však nakonec působí poněkud zbytečně. Závěr knihy může některé čtenáře zklamat svou předvídatelností nebo nedostatečným rozpracováním důsledků soudního jednání.

Silnou stránkou románu jsou bezpochyby jeho postavy. Olivia i Lily jsou vykresleny jako komplexní osobnosti s hlubokými emocemi a konflikty. Čtenář může snadno sympatizovat s jejich osudy a chápat jejich motivace. Autorky také citlivě zpracovávají otázku trans identity prostřednictvím postavy Lily. Její boj o přijetí sebe sama i okolím je vykreslen realisticky a bez zbytečných klišé.

Přestože má Omamný med mnoho silných momentů, jeho slabinou je délka a rozvláčnost některých pasáží. Příběh by mohl být kratší a úspornější bez ztráty své emocionální hloubky či důležitých témat. Některé dějové zvraty jsou navíc poměrně snadno předvídatelné, což může oslabit napětí.

Celkově lze říci, že Omamný med je ambiciózní román plný emocí a důležitých společenských témat. Nabízí silný příběh o lásce, identitě a rodinných poutech, který má potenciál vzdělávat i inspirovat čtenáře. Přestože má své slabiny – zejména v délce a některých dějových liniích – stojí za přečtení pro ty, kdo hledají hlubší pochopení lidských osudů v kontextu současných společenských otázek. Pokud by byl příběh úspornější ve svém rozsahu i zaměření na vedlejší motivy, mohl by být ještě silnější.

Opět perfektní počtení! U Jodi mě baví to, jak jde s tématy do hloubky a stejně tomu bylo i tentokrát. Ani tak nemyslím téma trans, ale včely mě fascinují už dlouho. A jestli Jodi něco umí, tak to jsou soudní procesy! Spoluautorství bych ani nepoznala, psaní jedné dějové linky poznatky mi též přišlo super, ačkoliv rozuzlení jsem si i tipla.

Z téhle knihy jsem měla pocit, že ji psal pejsek s kočičkou. Jakákoliv náročná témata autorky potkaly, přidaly je do knížky. Z počátku jsem knížku četla se zápalem. Jeden pohled nám vypráví mladá Lily, kterou měl otec týrat, když byla malá, pokusila se o sebevraždu a tak s matkou utekly a začaly znovu v Addamsu. Lily je nadaná- hraje na hudební nástroj a šermuje. Má kamarádku a přítele. Jenže pak je nalezena mrtvá. U jejích kapitol se mi nelíbilo střídání časového zakotvení, se vzájemným střídáním druhého pohledu to bylo strašně zmatečné. Druhý pohled vypráví Olivia, matka Ashera, který chodil s Lily a byl zároveň obžalován z její vraždy. Olivia je včelařka, ale také zároveň silná osoba, neboť utekla z násilnického manželství. Jak už jsem zmínila, je tu spoustu silných témat. Ale autorky se rozhodly ještě přidat a zhruba v půlce nám odhalí, že LiLy je trans. Knížka se stává rozvleklou, spousta pocitů a emocí je zde mířena na trans lidi, tranzici atd. Myslím, že už to je moc témat na jednou. Postava Lily mi nebyla příliš sympatická. Celkově se mi kniha špatně dočítala, byla rozvleklá a konec už byl moc a takový nijaký. Domů do knihovny bych si ji nekoupila.

Od začátku jsem měla z knihy docela strach, včelařství nějak moc neholduji, tak jsem si říkala, jestli to vůbec dočtu. Nakonec mě to tedy velice překvapilo, řešilo se tam teda až moc společenských témat, ale nějak to do sebe zapadalo a dávalo smysl. Chápala jsem všechny strany, jaký na to měly názor a jako matku mě to sebralo. Je to napsané lidsky a srozumitelně a děkuji, že jsem si ji mohla přečíst. Doporučuji.