Obsidiánový motýl

Už mě nebaví, jak se pořád Anita nemůže rozhodnout mezi Richardem a Jean-Claudem (samozřejmě fandím JC :D). A proto jsem uvítala fakt, že v tomto díle se ani jeden z nich nevyskytuje. Taky zde nebylo žádné vlkodlačí osahávání, oňufávání atd... a vůbec mi to nechybělo. Bylo by to úplně super, kdyby knížka nebyla tak zdlouhavá, myslím, že by poloviční množství stránek stačilo. Nicméně Anitiny hlášky opět neměly chybu.

Pro někoho byl tenhle díl příliš natahovaný. Já za sebe musím říct, že se mi nezdál delší než kterýkoliv jiný, protože přímo hltám autorčin styl, a tak nebyla jediná stránka, kde bych si nepřišla na svoje. Nu, možná až na dlouhé debaty o nesmrtelnosti chrousta s Ramirezem. Oproti jiným jsem se taky naopak těšila, že se Anita vydává za dobrodružstvím mimo St. Louis, protože to věstilo míň sexu a víc pořádné akce. Navíc mám Edwarda ráda. A co je nejlepší, ačkoliv jsem dřív narazila na Edwarda jiskřícího na slunci, díky prokreslení Edwarda, lovce odměn, se mi představa Cullena nikdy nikdy nevloudí. Ale že se v Santa Fe chlapec vyvrbil! A není velkým překvapením, že jsem tenhle tah autorky díky brilantní promyšlenosti psychiky postav zase bez protestů spolkla. Snad jen si dovolím tvrdit, že už podle mě Anita stála proti děsivějším nepřátelům než právě tady. Možná mi ten dojem zkazila poslední dramatická scéna. *maliličký spoiler* Jazyky, holobrádek, střívka tančící kolem pasu? Ta představa mě rozesmívá, ne děsí :) A Olaf nepřekvapil. Anita má ve zvyku chlapa buď dostat, nebo odpravit. Nebo spíš její stvořitelka :)

Nahlédnutí do Edwardova osobního života. Překvapivé, strhující… Protože Edwarda "žeru" od první chvíle, knihu jsem v mžiku slupla. Takže pokud našeho zabijáka obdivujete stejně jako já, neváhejte. Jděte do toho :)

Pamatuji si, že dřív mě knihy s Anitou hodně bavily, tak jsem se k nim zase jednou rozhodla vrátit. Tahle mě ale zase tolik nebavila. Nevím, jestli je to tím, že jsem dospěla, nebo samotným příběhem. Dost věcí v knize mi přišlo jako vata, která nakonec nebyla zas tak důležitá, včetně upírských představení. Z Edwardovy druhé stránky jsem na rozpacích, s Anitou už také tolik nesympatizuji. Vadilo mi, že pár věcí nebylo vůbec dořešených, ale možná je to pak uzavřeno v další knize. Zajímavé bylo naopak téma Aztéků.