Nehodné

Překvapivě poutavé. Možná za to mohla forma deníkových záznamů, že mě to tak rychle vtáhlo. Bylo to mrazivé i znepokojivé. Přesto se tam objevovala špetka naděje. Možná ne pro NI, ale třeba pro Lucíu a zničený svět za zdmi Domu Svatého bratrstva.

Bylo to zvláštní, ale něco vás nutí číst dál. Je to čtivé, syrové a docela mě překvapil konec. Nesedne to určitě každému, ale za přečtení stojí.

Tady za vysokými zdmi Domu Svatého bratrstva by měl být klid, štěstí a bezpečí. Vlezlá zima, ledově studená kamenná podlaha a mihotavé světlo svíčky. Náboženství,krutosti, poznání moci, nenávist,strach, svobodná vůle a touha za zdmi šíleného náboženského kultu ve zpustošeném světě. To vše napěchováno do útlé znepokojivé a tajemné knihy v níž nás autorka provází. Je bezpečno za vysokými kamennými zdmi, nebo někde v venku v nejistotě? Příběh postupně nabírá na obrátkách až do úplného vyvrcholení.
Na zvolený styl psaní si musí čtenář zvyknout, ale po nedávno přečtené Taxidermistově milence mi to vůbec nevadilo. Naopak dodá to příběhu silnější atmosféru.
Pravda je tu jako koule. Nikdy ji nevidíme kompletní, v celé její celistvosti.
Jestli máte rádi tajemno, nevědomost, stísněnost tak přesně toto vám autorka nabízí.
Pokud je Znamenitá mrtvola z poloviny tak dobrá jako Nehodné, tak už teď se těším až ji otevřu.

Agustina Bazterrica si mě naprosto získala svou Znamenitou mrtvolou. Její povídková sbírka mě naopak zklamala, a tak jsem byl na její novinku Nehodné opravdu zvědavý. Ačkoliv s jistou dávkou obav.
Tato kniha vás vtáhne do dystopického světa, kde víra není útěchou, ale nástrojem moci a kontroly.
Kde ženská těla nejsou jejich vlastní, ale předmětem boje o moc. Kde tresty přicházejí ve jménu spasení. Kde poslušnost není volbou, ale podmínkou přežití.

Děj se odehrává v postapokalyptickém světě po klimatickém kolapsu. Země je otrávená, příroda zničená a lidstvo zredukováno na poslední zbytky.
Příběh sleduje skupinu žen, které žijí v odlehlém klášteře, izolované od zbytku světa. Tyto ženy jsou označeny jako “nehodné”. Považované za méněcenné, podřízené a odsouzené k životu plného útlaku a poslušnosti. Vládne jim přísná náboženská hierarchie, vedená sadistickou Sestrou představenou a tajemným mužem, známým jako “On”, kterého členky nemůžou spatřit, dokud nejsou prohlášeny za “osvícené”.
Vypravěčkou příběhu je jedna z “nehodných”, která si potají zapisuje děsivé události, které se odehrávají za zdmi kláštera.
Jednoho dne se objeví nová dívka, která naruší rovnováhu systému a s ní i vnitřní svět vypravěčky.

Nehodné ve mně zanechaly podobný dojem jako Znamenitá mrtvola. Obě jsou nemilosrdné, ale každá kniha na to jde trochu jinak.
Zatímco “Mrtvola” byla více syrová a přímá, Nehodné dusí mlčením a tím co se odehrává mezi řádky.
Autorka znovu dokazuje, jak skvěle umí zkombinovat drsnost s hlubokým poselstvím.
Nejvíce mě pohltila atmosféra kláštera plného útlaku a pokřivené víry, ale ocenil bych, kdyby prostředí nebylo tolik jednotvárné. Také postavy “nehodných” by zasloužily být více propracované. Ale vzhledem ke krátkosti příběhu se to dá pochopit. Co se týče závěru, ten mi přišel poněkud uspěchaný.

Kniha není rozhodně pro každého, ale pokud vás zajímá znepokojivý dystopický svět a nebojíte se brutálního a zničujícího příběhu, rozhodně si Nehodné přečtěte.