Původ slz
Profil knihy je v inom jazyku
Všetky obaly
#O čom je kniha Původ slz?
Nejnovější román Jeana-Paula Duboise, laureáta prestižní literární ceny Goncourt, přináší nevšední téma: hrdina Paul vstřelí dvě kulky do hlavy svého otce – ovšem v době, kdy už jeho zploditel byl dva týdny po smrti… Soud provinilému nařídí roční psychoterapii. Román Původ slz je pak příběhem, který Paul vypráví svému psychiatrovi – příběhem frustrovaného muže, který má všechny důvody pro to, aby cítil ke svému otci nenávist. S Paulovým líčením však zároveň vstoupíme do řady jiných zajímavých světů, vzdálených zeměpisně i časově, a protože se hlavní dějová linka odehrává v 30. letech našeho století, tak i do světa pokročilých technologií umělé inteligence. Čtenáři Duboisových knih už vědí, že je čeká inteligentní dílo, které je směsicí humoru a melancholie a lze jej číst jako černou komedii i jako burleskní drama. (Založil/a: LucZem)
(Zobraziť viac 
)
)
Štatistiky
Vydanie
Kniha (1)
Komentáre
Zpočátku zajímavé dílo, ale ke konci knihy už na mě té melancholie bylo příliš mnoho. Řadím ke slabším z autorových knih.
Přesně takový styl četby mám hodně rád. Velmi dobře popsaná zpověď zlomeného muže.
Kdo má rad psychologickou literaturu, tak toho bude čtení bavit.
Kdo má rad psychologickou literaturu, tak toho bude čtení bavit.
„Některé bolesti se rodí dřív, než stačíme otevřít oči.“
Tuhle knihu jsem si vybrala kvůli obálce – nebe, rackové v letu. Slibovala mi volnost a lehkost. Jenže vevnitř mě čekal příběh těžký, chladný a uzavřený. A hlavně plný lidí, ke kterým jsem si nenašla cestu.
Postavy mi byly vzdálené, nepřístupné. Otec odporný, despotický, syn pasivní, ztracený ve svých neurozách. Chyběla mi něha, dotek lidskosti. Jediný, kdo mě zaujal, byl vymyšlený dědeček – jako laskavý duch, kterého si hlavní hrdina přivlastnil z potřeby mít alespoň jednoho „normálního“ člověka ve svém životě. Nemám na mysli jeho vztah s AI a se psem.
Byly tam silné motivy, ano. Ale čím dál jsem četla, tím víc jsem měla pocit, že mě to celé míjí. Jako bych stála za sklem. A když jsem knihu dočetla, nezůstalo ve mně téměř nic – jen podivná úleva, že je konec.
Možná právě to je nejpřesnější pocit z Původu slz: zůstane po něm ticho. Ale ne to očistné – spíš prázdné.
Tuhle knihu jsem si vybrala kvůli obálce – nebe, rackové v letu. Slibovala mi volnost a lehkost. Jenže vevnitř mě čekal příběh těžký, chladný a uzavřený. A hlavně plný lidí, ke kterým jsem si nenašla cestu.
Postavy mi byly vzdálené, nepřístupné. Otec odporný, despotický, syn pasivní, ztracený ve svých neurozách. Chyběla mi něha, dotek lidskosti. Jediný, kdo mě zaujal, byl vymyšlený dědeček – jako laskavý duch, kterého si hlavní hrdina přivlastnil z potřeby mít alespoň jednoho „normálního“ člověka ve svém životě. Nemám na mysli jeho vztah s AI a se psem.
Byly tam silné motivy, ano. Ale čím dál jsem četla, tím víc jsem měla pocit, že mě to celé míjí. Jako bych stála za sklem. A když jsem knihu dočetla, nezůstalo ve mně téměř nic – jen podivná úleva, že je konec.
Možná právě to je nejpřesnější pocit z Původu slz: zůstane po něm ticho. Ale ne to očistné – spíš prázdné.
