Dívka na klíček

Když už to vypadá, že přijdu sci-fi žánru na chuť, objeví se knížka jako je Dívka na klíček, která mě v záměru zkoušet podobné příběhy, zase zbrzdí. Vím, že dílo posbíralo dost cen a Bacigalupi je poměrně ceněný autor, ale... tahle politická mašinérie, v rádoby sci-fi kulisách a prostředí mi zkrátka moc nesedla. Nevadilo mi pomalejší tempo, ani rozházení pohledů mezi více postav... ubíjelo mě ono pletichaření. Tahle korporace, proti téhle, ten je proti tomu, ten je s tím, ten kope sám za sebe, ten chce to a ten zas tohle, ten se spiknul s tímhle. Na mě těch komplotů bylo zkrátka moc... na úkor příběhu samotného, který šel udělat akčnější, poutavější. Nechci dílo jenom hanit, najde se tu spousta zajímavých myšlenek a celkový koncept má něco do sebe. Své poselství příběh má a zpracování je svým způsobem opravdu mistrovské. Z knihy čiší autorova zapálenost. Líbí se mi, že se nesnažil napsat něco jenom proto, aby se zalíbil čtenářům, ale vybudoval dílo zkrátka podle svých představ a ostatní, ať si myslí, co chtějí. Jen to očividně nebyla knížka vyloženě pro mě. Nebo jsem jenom neměla tu správnou náladu na podobný typ... těžko říct. Dívku na klíček jsem přečetla, ale neužila jsem si ji, jak jsem doufala.

Tohle je hodně zvláštní kniha. Když se to vezme kolem a dokola, tak se tam vlastně skoro nic nestane. A přitom se tam toho stane tolik... Shrnout obsah do pár vět by nešlo, protože kniha stojí primárně na atmosféře, která je vskutku dusivá, a nikoliv na ději. Jazyk je složitý, rozjezd pomalý a konec naopak trochu uspěchaný. Přesto mě kniha bavila a přečetla jsem ji za chvilku. Po dočtení mi na patře zůstala trochu hořká pachuť, stejně jako u dalších Bacigalupiho děl - je totiž jedním z mála autorů dystopií, kterému jeho vizi budoucnosti věřím a dokážu si představit, že takhle bychom jednou opravdu mohli dopadnout. O to je pak kniha tíživější a zážitek z ní tak trochu depresivnější, ale to byl nejspíš účel...

Čtení knihy připomíná letní den. Slunce krásně svítí, vychutnáváte si ho a čas líně plyne. V poledne se začnou stahovat mračna, zvedne se vítr a v dálce zahřmí. A potom přijde taková bouře, že vás přiková k zemi a ohluší hromy. Nenechá vás vydechnout. Výtečná kniha, výtečný překlad a silný zážitek. Jedno z nejlepších sci-fi za poslední léta. Tohle není cyberpunková vize. Tohle je biopunk. Naše temná budoucnost.

Pro mě příjemné překvapení. Nedivím se, že román posbíral v roce 2009 snad všechna ocenění v oblasti sci-fi. Je vidět, že autor se řadu let věnoval ekologické problematice a v povídkách si připravil půdu pro svůj debut. Vynikající dystopie o energetické a potravinové krizi.