Folk

Folk jsem dočetl už před dvěma týdny a musím říct, že mi některé scény stále rezonují v hlavě. Až taková jízda to byla.
O ději asi není třeba nic psát, je v zásadě nepodstatný, stejně jako u Hor, co mají oči, Pachu krve nebo Texaského masakru. Tyhle filmy se, předpokládám, budou zmiňovat ve všech komentářích nejčastěji a právem.
Protože Folk je jejich knižní bratříček. Jen brutálnější, nechutnější, odpornější, bestiálnější, úchylnější… Dále klidně doplňte sami, určitě se trefíte. Prvních čtyřicet stran máme na rozjezd, lehké seznámení s postavami, které v mých očích lehce skřípe, forma je přeci jenom dost neučesaná, jednoduchá a pak se rozejdeme z kopce. Prudkého. Bez brždění. Autoři chrlí jednu brutálnější a hlavně nechutnější scénu za druhou a až do konce nenechají čtenáře vydechnout. A klidně se přiznám, že se chvílemi autorům podařilo znechutit i mě, což není právě jednoduchá disciplína.
Abych to neprotahoval, Folk je asi to nejbrutálnější, nejnechutnější a nejúchylnější, co v českých luzích a hájích vyšlo a za to nakladatelství Goldendog palec nahoru a jen houšť a větší kapky.
Btw. na Hororové Ostravě měl Tomasz Czarny rozhovor s Honzou Vojtíškem, kterému za uspořádání akce ještě jednou děkuji a musím říct, že Tomasz působil jako dosti milý chlapík a celý rozhovor byl hrozně fajn. Doufám, že se dočkáme i dalších Tomaszových knih v češtině.

3,5*
Pach krve a Hory mají oči po polsku. Hele, když vám nakladatel k téhle knize dá pytlík na zvracení, o lecčem to vypovídá. A Folk obsahuje solidní prasárny, jen co je pravda. Okamžik, kdy se vše zvrtne, je bod zlomu a hranice, po jejímž překročení se nelze vrátit. Autoři sází jednu nechuťárnu za druhou a každá další předčí tu předchozí. Kulinářské recepty a originální využití lidských částí těla? Je to tu. Soulož do různých lidských otvorů, kde krev je nejméně extrémní lubrikant? Je to tu. Defekace, dekapitace, destrukce, degradace, devastace, dezintegrace, deformace, degenerace, dehumanizace, demoralizace – jo, to všechno tu je. A je to jízda. Důvod, proč nemůžu dát víc než 3,5* (i když mě Folk BAVIL, to pozor a rozhodně ho doporučuju všem, co věří, že mají silný žaludek a chtějí si to prověřit) je styl psaní. Jasně, u knihy, kde každá věta je větší a větší gore nečekám nějaký uhlazený styl psaní a hloubku, ale samotný začátek mi přišel kostrbatý, dialogy křečovité a celkově bylo vidět, že se autoři hlavně těší na tu kanibalistickou jízdu s deformovanými burany a potřebují k ní hlavní postavu nějak dostat. A než se tam ta postava dostane, tak to trochu skřípe. Pak už je to jedno, pak už se jen čeká, co bude další humusárna a je to zapomenuto, k buranům jednodušší styl psaní sedne, jen když je k tomu i ta omáčka předtím psaná podobným způsobem, je to kapku škoda. Ale nechuťárny hodnotím jako sakra zdařilé. Pytlík nevyužit, člověk se při čtení podobných věcí otrká a pak jen kvituje originalitu provedení prasáren a posouvaní hranic. A v tom mě Folk rozhodně nezklamal :)

Hele já vím, že je to béčko a jde tam o ty brutální mučící, kanibalistické a znásilňovací scény ( což se vám povedlo), ale sakra trochu práce jste si s tím mohli dát. Celý příběh je totální vykrádačka Hory mají oči, jediná "hodná postava" by se klidně mohla jmenovat Ruby. Začátek je brutálně odtržený od reality. Týpek má odvézt svoji feťáckou přítelkyni na detox do hor na samotu, a ona se ze všechno psychicky i fyzicky oklepe tak asi za pět hodin, už na cestě , má okamžitě plno chuti a síly na debilni úklid, má plno chuti na sex, najednou je plná života a naprosto nemá absťáky, bludy, nespavosti a já nevím co ještě feťáci mívají při odvykání. Samozřejmě tahle psychická i fyzická síla ji drží celou dobu, i když vůbec nejí X dní v kuse. Lidi co tam mučením zohavili jim neumírají po amputacích na infekce, prostě se jim všechny rány zahojí nebo co a samozřejmě všechny turistiky chodí na celodenní túry do hor v tangách. :-D
Cením fajnšmekrovslý výběr prasáren a prostředí polských Bieszczadů, kde jsem byla a fakt by zrovna tam taková podivná zapadlá vesnice jménem Bída asi být mohla :-D

No... tak tohle bylo něco. Folk je přesně ten typ knihy, u které si několikrát během čtení řeknete „Co to sakra právě čtu za prasárnu?" a přesto otáčíte dál, protože... no prostě musíte. Kdybych měla tohle k něčemu přirovnat, byla by to směs Pachu krve a Hory mají oči, jen posazená do polského folkloru a prolitá kýblem špíny, krve, potu a dalších tělních tekutin, o kterých jste možná raději ani nechtěli číst. Autoři tady sází na šok, hnus, bizár a černý humor v jednom. A víte vy co? Všechno jede naplno. Žádné zábrany, žádné filtry, jen syrovost, násilí, sex a šílenství. A co je na tom nejhorší? Funguje to. V naprosté většině případů to totiž drží pohromadě díky absurdnímu, skoro grotesknímu tónu, který vás nutí se uprostřed znechucení zasmát. Je to špinavé, nechutné, ale taky zvráceně zábavné. A i když jsem si během čtení párkrát řekla, že už na to nemám žaludek, knihu jsem nezavřela. Vypovídá to o mně něco? Lepší 3,5/5. Folk je vážně čtenářský očistec, ale zároveň je to neuvěřitelná adrenalinová jízda plná hnusu. Opravdu jen pro silné žaludky a milovníky bizáru. A ano, i přes všechny ty prasárny mě to vážně bavilo.