Život Alexeje Arseňjeva

,, Věci a skutky, kteréž vypsány nebývají, do tmy zapadají a prachem zapomnění se pokrývají, vypsány pak oživují..."
Takto začíná slavný Buninův román, jehož titulní hrdina je vlastně sám autor, vzpomínající v pásmu rozprostřeném přes dětství, chlapectví a jinošství na svoji rodinu, na své lásky, na první literární pokusy, na život v předrevolučním Rusku.
Vpravdě krásným jazykem popisuje, to co bylo a už není. Nevědomé dětství, roky studentské, toulání se po Rusku a návraty do rodného domu.
Zcela bezkonkurenční je Buninův popis přírody. Jak jen dokáže popsat krásu jarního lesa, rozkvetlé louky, ba i rozlehlého pole, obtěžkaného úrodou zlatistého obilí.
Kniha byla napsána ve Francii zralým skoro šedesátiletým autorem a snad každému jejímu čtenáři musí být jasné, že Rusko zůstalo Buninovi přes dlouhé roky v cizině v srdci i v duši už navždy.

Přečetl jsem si knihu (medailonek chybí), a dva čtenářské komentáře, které knihu oceňují vysoko. Já mám vlastní seznam toho, co jsem od autora přečetl, ale to by bylo stejně obsáhlé jako tyto komentáře. Život hrdiny je opravdu živý, věrohodný, a již i název dokáže něco v mě vyvolat.

Vpravdě opojné čtení, oslava zmizelého dětství a mládí, smutek nad pomíjivostí lidského života a definitivního zániku staré Rusi. Vrcholné dílo vrcholného autora.