Vnější tma
Profil knihy je v inom jazyku
Všetky obaly
#O čom je kniha Vnější tma?
Hluboko v odlehlém a pustém koutu Appalačských hor, pravděpodobně někdy na přelomu devatenáctého a dvacátého století, se odvíjejí dramatické osudy chudého mladíka Cully a jeho sestry Rinthy. Ta jednoho dne porodí dítě, Culla novorozeně pohodí v lesích a sestře namluví, že zemřelo. Zoufalá Rinthy však jeho lžím nevěří a vydává se s Cullou v patách na nekonečnou a strastiplnou pouť nehostinnou krajinou s groteskními obyvateli. Sugestivně vylíčený příběh je především symbolickou alegorií zachycující s hloubkou antické tragédie a v pečlivě promyšlené stylistické kompozici odvěký svár dobra a zla, odehrávající se na samotném dně lidské duše. (Založil/a: Alseri)
(Zobraziť viac 
)
)
Štatistiky
Vydanie
Kniha (1)
Komentáre
McCarthyho mám rád. Děj ač prostý a dialogy skoupé na slovo, dokáže Cormac mistryně zachytit atmosféru příběhu. Velice vtipná byla scéna s knězem a šibenicí ke konci knihy. Suma sumárum mi nezbývá, než dát pět bludišťáků.
Konečně mám toto slzavé údolí za sebou. V doslovu se píše že je toto dílo naturalisticko- Darwinovské a mě se zdá, že toto spojení naprosto vystihuje celý román. O hlavních postavách nevíme nic, jejich minulost či úmysly jsou nám utajeny a my se stáváme pozorovateli jejich jednání. Můj dojem z knihy je jakási procházka předpeklím kde není nikdo šťastný či obyčejně spokojený. Vrahové potulující se krajem jsou jezdci apokalypsy a mezi nimi se plahočí Rinthy s vědomím nevyhnutelné zkázy.
Další úžasná kniha od McCarthyho, další úžasně temný příběh, zdánlivě bez naděje. A opět spousta věcí jen naznačena, nevyslovena, opět se tu pracuje s alegorií a opět je to prostě krásně temné a temně krásné. Tyhle Cormacovi světy mám zkrátka rád, i když je to instantní deprese. Ovšem psaná poetickým perem. A o to drsnější je. Miluju rozhovory Cormacových postav, zdánlivě banální. Miluju to napětí mezi nimi. Vnější tma je spolu s Dítětem božím můj zatím nejoblíbenější McCarthy. Ale mám před sebou ještě dlouhou cestu. A těším se na ní.
Prozatím pro mě jedno z jeho nejlepších děl, které jsem přečetl. Výborně se mi to četlo, je to srozumitelné, určitě i depresivní. Hlavním postavám nebudete držet palce a ani jim nebudete přát štěstí, jen budete přemýšlet, jakým světem to procházejí? Co hledají? A když to najdou,co udělají a co se stane? Jejich cesta mi přišla jako snažení se odrazit ode dna, ale nakonec oba dva klesli ještě hlouběji.
