Mladá léta Jana Ámose

je to vlastně skoro čistá beletrie poskládaná kolem nemnoha známých faktů a reálných postav. na jednu stranu se autorce podařilo vcelku uvěřitelně vykreslit atmosféru raného novověku na periférii císařství, poměry mezi třídami lidí, mezi nižší a vyšší šlechtou, obavy z drancovacích vpádů přes hranici s felvidékem apod.
lidem samotným, kteří přitom museli být dost tvrdí, přiřkla podivnou citlivost na sebemenší náznak ironie, dobírání, či jak to nazvat, ač by to v tom nikdo ze současných čtenářů nemohl vidět, kdyby ty motivy autorka neoznačovala v dovětcích typu "pravil úštipně" apod. v pojetí autorky byli všichni jako z cukru, hned dotčeni, atmosféra zkažena, vztahy pochroumány. jediná opravdu tvrdá věc, která přitom v knize zazní je, když janu komenskému jeden z "otčímů" řekne, že je žebrák, poté co bočkajovci při výpadu vypálili hospodářský dvůr zanechaný mu otcem.
dále mi přišly trochu nadbytečné úseky, kde autorka vkládá jakože místní dialekt. musím říct, že co jsem slyšel v uherském brodě, tak tam lidi mluví odchylněji od obecné češtiny teď, než v podání autorky v sedmnáctém století. ale třeba to někomu dokreslí atmosféru, nebo co.. autorčin jazyk je už bez toho takový těžší a myslím, že se to někomu nemusí číst snadno. já jsem to měl usnadněno tím, že mě komenský zajímá a nic lepšího o jeho dětství není, tudíž jsem přijal hru, jakože čtu o skutečnostech jak se staly. doufal jsem ale že děj dospěje trochu dál. vše je ukončeno v janových 15 letech, přičemž přidání aspoň přerovské části studií před odchodem do zahraničí se nabízelo a stále by zapadalo do kolonky "mladá léta".
hodnotit hvězdičkama to skoro nejde.. tak třeba tři