Eli
Všetky obaly
O čom je kniha Eli?
Dokážou společně přepsat svůj příběh? Měl to být příběh o ztrátě, strachu a přežívání. Jenže pak potkal jeho. A najednou bylo úplně všechno o něm. O Elim. Nathanielovi někdy připadá, že tam, kde měl mít duši, je zpustošený svět. Drogy ho berou na místa, odkud se jen těžko vrací, ale nebýt nich, musel by si znovu prožít každou špatnou zkušenost. Táta ho opustil. Máma zemřela. A pak šlo všechno hodně rychle do háje. Elkan nežije, poslední roky spíš přežívá. Většinu nocí tráví v pokoji a hraje na playstationu jednu hru za druhou. Nemůže spát, protože spánek s sebou nese noční můry, které ho rvou na kusy. V tom, že se Nathaniel a Elkan po letech znovu potkali, je jistá osudovost. Můžou si navzájem pomoct a vytáhnout se ze dna, nebo se společně propadnout ještě hlouběji. Dokážou tihle dva kluci přepsat svůj příběh a proměnit ho v nový začátek? (Založil/a: lucka.)
)
(Zobraziť ukážku
)
Štatistiky
Vydanie
Skryť vydanie
Skryť vydanie
Skryť vydanie
Všetky vydania
Všetky vydania
Komentáre
Trochu jsem se bál té délky, trochu jsem se bál té drogové tématiky (a tu nemám rád). Ale musím říci, že mě dva hrdinové knihy - Eli a Nathaniel- zaujali. Kniha plyne pozvolna a střídají se tu pohledy obou protagonistů. Eli zápasí se svým vztahem k sobě samému z důvodu popálenin a jizev... Nat se potácí životem po smrti matky a hledá řešení v drogách. Vše se pak řeší v rámci rodinných vztahů v znovuposkládané rodině..., kde 4 lidé hledají vzájemný vztah, který byl něčím narušen. Líbilo se mi vykreslení základních postav a jistě se těším na další knihu od autorek.
Kdyby šla dát i šestá hvězdička, dostal by ji ode mě rozhodně Eli. Tohle nejnovější literární dítko Evy a Kláry Pospíšilových je totiž jedna obří horská jízda emocí - nahoru, dolů a zase dokola. Je to stejný pocit, jako když vás někdo pořeže do krve a pak vás začne utěšovat a opečovávat vaše rány. Tak hojivý efekt mají některé scény v kontrastu k těm drsnějším. Eli je nejenom dosavadní nejlepší knížka, co jsem letos četl, ale dost možná i nejlepší knížka, co jsem četl za dlouhou dobu.
Eli je už třetí kniha, kterou jsem od autorek četla. Z jejich tvorby mě zatím nejvíc oslovilo Nocturno pro Erika, které mě bavilo výrazně víc.
I tentokrát jde o romantický příběh se silnými tématy. Jeden z hlavních hrdinů bojuje se závislostí na drogách, druhý si nese následky těžkého traumatu a rozsáhlých popálenin. Autořky otevírají i další bolestivá témata a ukazují, jak si dva zlomení lidé mohou navzájem pomoci. Přesto jsem měla místy pocit, že jedna závislost jen nahrazuje druhou – tentokrát závislostí na druhém člověku. To na mě nepůsobilo úplně přesvědčivě.
První polovina knihy mě bavila. Děj měl spád, postavy byly zajímavé a byla jsem zvědavá, kam se jejich příběh posune. Ve druhé části se ale podle mě začaly emoce zbytečně opakovat a příběh by výrazně prospěl, kdyby byl kratší. Neustálé rozebírání pocitů, výčitek, obav z opuštění a nekonečné ujišťování o citech na mě už působilo spíš únavně než dojemně.
Poslouchala jsem audioknihu, a tam se tento problém projevil ještě víc. Zejména kapitoly z Eliho pohledu často jen znovu převyprávěly předchozí události a podrobně rozebíraly jeho emoce. Ke konci už jsem si přála hlavně to, aby příběh dospěl do cíle.
Nemyslím si, že je Eli špatně napsaná kniha. Jen mám pocit, že autořky tentokrát až příliš tlačily na emoce. Místo aby mě dojímaly, postupně ve mně vyvolávaly spíš únavu. Za mě je to zatím nejslabší kniha, kterou jsem od nich četla, přestože její první polovina mě opravdu bavila.
I tentokrát jde o romantický příběh se silnými tématy. Jeden z hlavních hrdinů bojuje se závislostí na drogách, druhý si nese následky těžkého traumatu a rozsáhlých popálenin. Autořky otevírají i další bolestivá témata a ukazují, jak si dva zlomení lidé mohou navzájem pomoci. Přesto jsem měla místy pocit, že jedna závislost jen nahrazuje druhou – tentokrát závislostí na druhém člověku. To na mě nepůsobilo úplně přesvědčivě.
První polovina knihy mě bavila. Děj měl spád, postavy byly zajímavé a byla jsem zvědavá, kam se jejich příběh posune. Ve druhé části se ale podle mě začaly emoce zbytečně opakovat a příběh by výrazně prospěl, kdyby byl kratší. Neustálé rozebírání pocitů, výčitek, obav z opuštění a nekonečné ujišťování o citech na mě už působilo spíš únavně než dojemně.
Poslouchala jsem audioknihu, a tam se tento problém projevil ještě víc. Zejména kapitoly z Eliho pohledu často jen znovu převyprávěly předchozí události a podrobně rozebíraly jeho emoce. Ke konci už jsem si přála hlavně to, aby příběh dospěl do cíle.
Nemyslím si, že je Eli špatně napsaná kniha. Jen mám pocit, že autořky tentokrát až příliš tlačily na emoce. Místo aby mě dojímaly, postupně ve mně vyvolávaly spíš únavu. Za mě je to zatím nejslabší kniha, kterou jsem od nich četla, přestože její první polovina mě opravdu bavila.
Neskutečně dobře rozebrané pocity, úzkosti, bolesti, strachy dvou dospívajících kluků, kterým život nadělil už v dětství tolik bolesti, že to nutně musí nechat následky. Přestože se se životem perou a mají světlé dny, temné dny převládají…
Eli přežil požár a má jizvy z popálenin. Nathaniel přišel o mámu, prošel si závislostí na drogách. Když se setkají mají společného otce Alexe a nenávisti v rodině, která je až nezdravě stravuje. Pro sebe jsou ale nejspíš velká naděje. Pomalu si budují důvěru jeden k druhému. A vzniká křehká, krásná láska, která bude mít vždy hrozbu jejich minulosti.
Střídá se vyprávění obou hlavních hrdinů, vidíme tak jednu scénu z obou pohledů. Možná to nebylo potřeba vždy. A tím byla kniha kapku natahovaná. Za mě by to fungovalo stejně, kdyby byla kratší, protože už ve třetině jsem si udělala obrázek o tom, že to nebudou mít lehký a jak skvěle je kniha napsaná, co se týká emocí.
Nejvíce se mi zamlouvalo chování Sam a Alexe, jak při nich stáli a dávali jim oporu, všechno zlé na sebe nechali naházet, neřekli nic, jen tam pro ně byli. Ta silná rodičovská láska, která snese všechno…je to kniha, která bolí, ale zároveň nabízí naději, že všechno jde po malých krůčkách zvládnout.
Eli přežil požár a má jizvy z popálenin. Nathaniel přišel o mámu, prošel si závislostí na drogách. Když se setkají mají společného otce Alexe a nenávisti v rodině, která je až nezdravě stravuje. Pro sebe jsou ale nejspíš velká naděje. Pomalu si budují důvěru jeden k druhému. A vzniká křehká, krásná láska, která bude mít vždy hrozbu jejich minulosti.
Střídá se vyprávění obou hlavních hrdinů, vidíme tak jednu scénu z obou pohledů. Možná to nebylo potřeba vždy. A tím byla kniha kapku natahovaná. Za mě by to fungovalo stejně, kdyby byla kratší, protože už ve třetině jsem si udělala obrázek o tom, že to nebudou mít lehký a jak skvěle je kniha napsaná, co se týká emocí.
Nejvíce se mi zamlouvalo chování Sam a Alexe, jak při nich stáli a dávali jim oporu, všechno zlé na sebe nechali naházet, neřekli nic, jen tam pro ně byli. Ta silná rodičovská láska, která snese všechno…je to kniha, která bolí, ale zároveň nabízí naději, že všechno jde po malých krůčkách zvládnout.





Profil knihy je v inom jazyku
)

