Inheritance

Tak jsme to konečně dočetli. Přečíst dětem po večerech před spaním celou sérii v kuse byla slušná nálož.
Poté, co jsme s Eragonem strávili několik set večerů, mohu zodpovědně prohlásit: "Nikdy víc."

První díl byl jednoznačně nejlepší, ty další už byly příliš zdlouhavé a popisné, autor měl tendenci popsat každý kámen v okolí svých hrdinů, každý list na stromě - mnohdy úplně zbytečně.
Troufám si tvrdit, že kdyby byl celý text zkrácen na trilogii, sérii by to jen prospělo.

A ten konec? Vlastně mi nevadil. Jen jsem si říkala: "A hlavně tam prosím tě zůstaň."

Nechce se mi věřit, že další sága, která se mnou byla několik let, je u konce. Někomu se nelíbí, že děj ničím nepřekvapil. Ale upřímně, co jste čekali? Většina už daná byla od prvního dílu a šlo jen o to, dát tomu nějaký tvar. A to se Paolinimu povedlo. Jeho styl vyprávění mě baví, má co říct, umí zaujmout a upoutat. Všechny díly jsem přečetla vždy během pár dní, protože jsem se od nich nedokázala odtrhnout. Jde o úžasný příběh, který má v mém čtenářském srdci obrovské a trvalé místo. Jediné, co mě mrzelo je, že jsem se nedozvěděla Eragonovo skutečné jméno a že nebyl víc rozvitý příběh Angely. Ale kdo ví? Inheritance a celkově příběh Eragona nabízí mnohem víc a třeba se Paolini rozhodne toho znovu využít a překvapí nás v budoucnu další knihou ;)

Taak moc jsem se těšila a jsem tááák moc zklamaná. Po perfektním začátku Eragona, je pro mě tohle komerčně zdlouhavý zabiják.

4,5*
Tak a jsme u konce.
Byla to dlouhá cesta, zvlášť pro mě, protože jsem Eragona četla kdysi v mládí, pak jsem měla dlouhou pauzu, kdy jsem nečetla a když jsem se navrátila ke čtení, nikdy na to nebyl čas, tuhle sérii dojet. Byl to můj černý puntík, nedočtená série. Pamatuju si, jak se mi moc líbil první díl. A teď, o tolik let později, těsně před třicítkou, jsem tuhle cestu s Eragonem a Safirou završila. Je to hořkosladký pocit, jako když odejde přítel a zanechá v srdci díru, jen hřejivé vzpomínky na přátelství. Protkané nostalgií na dobu, kdy jsem četla první díl. Jasně, určitě by se mi to líbilo jinak v době, kdy mi bylo náct. Ale ta nostalgie tomu dodává tu správnou šťávu.
Chápu, že hodně lidí nebylo spokojených s koncem. Já si z toho zas takovou hlavu nedělám, jednak z toho důvodu, že přijímám konec tak, jak ho autor zamýšlel a jednak proto, že jsem Inheritance dočetla ve velmi šťastné době - den poté, co Paolini oznámil novou knihu ze světa Odkazu dračích jezdců, která se bude věnovat Murtaghovi. Sdílím nadšení a radost s těmi, co na tohle čekali dvanáct let :)) Odkaz dračích jezdců je skvělá série, která má pořád co říct - i po tolika letech.