Zrození očistce

Neuvěřitelná imaginace mysli středověkého člověka o posmrtném životě obsáhle podaná perem jednoho z nejlepších medievistů všech dob. Nikdy mě nepřestane fascinovat, kam až je schopen člověk ve svých myšlenkách „zabrousit“, co je schopen vytvořit a říci tomu „to je pravda, tak to je“. V porovnání s prostým a myšlenkově poměrně dobře uchopitelným životem prvotní církve popsané v novozákonním kánonu jsou středověké spisy církevních otců a jejich následovníků týkajících se viny, trestu, „očisty“ a spasení neuvěřitelnou směsí iluzí o posmrtném světě plném děsu, utrpení a zoufalství. A přitom tato filozofie byla založena jen na několika biblických verších (přiznejme, že sporných). Naděje na spasení, která slabě prosvítá na pozadí drastických trestů, je draze zaplacená (dobrý návod jak udržet ovečky poslušné), přesto jasně přislíbená. Téma, které se dotýkalo každého jednotlivce té doby, kdy neexistovalo nebýt ve „ všeobjímající náruči církve“, takže pokud byl někdo aspoň trochu dobrý (nebo ne zas tak špatný), musel očistcem projít. Jen nemohu v sobě skloubit ideu vše milujícího Boha s existencí této podoby „očištění“, ale nakonec je to jen lidská vize Boží spravedlnosti, způsob nazírání věřících té doby. Hrůzy, kterých se člověk bál, si vytvářel sám, na druhou stranu ale chápu hledání dodatečné spravedlnosti na „onom“ světě, když se nedostavila během pozemského života. Všichni prostě jen přemýšleli, jak by to vše mohlo fungovat. Také je pochopitelný postoj východní církve, heretiků a posléze i protestantismu. Nedostatečná biblická podpora, „zavánění“ pohanskými praktikami či distancování se od očistce na podkladě toho, že pokud „tamti“ na onom světě nemají ve světě živých oporu, tak mají smůlu, což zavání klientelismem a tudíž hledaná spravedlnost dostává „na frak“ (navíc s tím související a navazující systém odpustků to jen umocnil), to vše se táhlo jako tenká nit podél hlavního proudu tehdejšího smýšlení. Všechno má rub i líc, jen my jsme „hledající“. Na rozdíl od jiných autorových knih se mi tato četla trochu obtížně, za což nemůže autor, ale celá plejáda myšlenek těch, kteří se v průběhu mnoha let na dané téma vyjadřovali. Je to složitý, značně vývojově nesourodý koktejl představ, pohledů a komentářů, se spoustou jmen a názvů spisů, přesto ale fascinující sonda do rozechvělého nitra člověka středověku, který se celou svou bytostí upínal ke svému vyvolení a bytí v blízkosti Boha. O to více obdivuji autora, že to vše dokázal takto zpracovat, a to s maximální snahou o „jasný“ výklad a poukázání na myšlenkový vývoj „očistného procesu“. Rozhodně se vyplatí vydržet, kniha to je vynikající.

Vcelku velmi náročná, ale o to zajímavější kniha o středověkém myšlení, soustředícím se na křesťanské přesvědčení o nebi, pekle a převážně očistci. Žít celý život s tím, že vlastně nedělám nic jiného než se kaji či odpouštím a přesvědčením, že po smrti mě s nejvyšší pravděpodobností bude čekat jen utrpení, je docela k zbláznění. A o tom celém vlastně kniha (a dá se říct, že i středověk) zjednodušeně je. Za mě doporučuji.