Kroky v temnotě
hrůzostrašný příběh
Profil knihy je v inom jazyku
Všetky obaly
O čom je kniha Kroky v temnotě?
Píše se rok 1937. Nad Londýnem zahaleným v mlze se sbírají mraky. Osmadvacetiletý Jack je chudý, osamělý a příliš zoufalý, než aby dokázal změnit svůj život. A tak když se mu naskytne šance stát se radistou na arktické expedici, skočí po ní. Na lodi vládne vzrušení a nedočkavost, když opouští Norsko: pět mužů a pět psů cestuje napříč Barentsovým mořem za svitu půlnočního slunce. Konečně doplují k zapadlému, neobydlenému zálivu, kde mají strávit celý příští rok. Gruhuken. Jenže arktické léto je krátké. Když se noc vrací, aby se znovu chopila vlády nad zemí, Jack pociťuje zvláštní neklid. Jeho druhové jsou postupně, jeden po druhém, nuceni odejít. I on se musí rozhodnout. Zůstat, nebo jít. Brzy spatří poslední paprsky slunce a pak na celé měsíce pohltí tábor polární noc. Brzy dosáhne bodu, z nějž už není návratu – to když moře zamrzne a znemožní mu útěk. A Gruhuken není tak neobydlený. Jack není sám. Něco se potuluje temnotou. (Založil/a: malc8k)
(Zobraziť viac
)
)
Štatistiky
Vydanie
Komentáre
Velmi napínavé, velmi dobré. Od poloviny knihy se začínají dít zvláštní věci. Polární noc, blizard a neustálá tma s čekáním na svit měsíce jako alespoň nějaký přírodní zdroj světla. Do toho se kolem postavené chaty začíná rozplétat záhada strašného osudu jednoho z dřívějších trempů a hrůzného činu horníků.........
Knížka je docela krátká, což je v tomhle případě dobře. Hezky se četla. Dokonale strašidelnou a beznadějnou atmosféru, která provází většinu příběhu, navozuje už prostředí samo o sobě, ale nějaká záhada (i když s docela předvídatelným rozuzlením) tam být musela, jinak by to bylo o ničem. Každopádně pro mě Severní pól nebude.
Takový slabší čtyři hvězdy. Atmosféru to má výbornou a pokud se vám tahle knížka líbila, nemůžu jinak než doporučit Terror od Simmonse. Taky jsem doufala, že se budu aspoň trochu bát, ale asi už mám za sebou dost hrůzostrašnějších hrůzostrašných příběhů. :))








Bavila jsem se různými předznamenáními děje: utopenec v Temži, stvoření klouzající pod ledem, mrtvé věci, co mají v kraji vydržet i celá léta, smrtící medvědův pohled, vysoké útesy v barvě zaschlé krve, medvědí kůl-zabiják, necitelné kuchání umírajícího tuleně... Asi by se toho našlo i víc, takže autorka se rozhodně snažila atmosféru budovat postupně.
Dokud vypravěč - Jack - nějak komunikuje s ostatními, je víceméně nepříjemný. Neustále se mu něco nelíbí, něco ho štve, něco nesnáší... A na druhou stranu strašlivě rychle a náruživě přilne k jednomu ze svých společníků takovým způsobem, že je pro laskavé slovo od něj později ochoten snášet strašlivou hrůzu. Trochu se to osvětluje závěrečným přiznáním lásky k tomuto člověku, ale i tak na mě tento vývoj působil krapet strojeně.
Navzdory všem stížnostem konstatuji, že se u toho člověk nenudí. Takže na jednorázové čtení určitě nadprůměrná volba.