Robinson Crusoe

Moje první setkání s Robinsonem proběhlo, asi jako u většiny z nás, formou povinné školní četby na základní škole. Tehdy jsme měli tuším zkrácenou, Plevovu verzi. No a já dostala po letech chuť přečíst Robinsona tak, jak ho Defoe napsal, v jeho původní podobě - nebo alespoň hodně se jí přibližující.
Kniha je poměrně obsáhlá (každému z obou dílů patří polovina knihy), má i poněkud větší formát - ale sama jsem byla překvapená, jak hodně čtivá je - a to i přes poměrně hojně užívané přechodníky. Samozřejmě se autor nevyhne popisným pasážím, které jsou dnešním knihám dost vytýkány; zde mají pochopitelně své místo a opravdu mě bavily, jsou svěží a obrazné. Zajímavé čtení to je i s ohledem na dobu, kdy byla kniha napsána; Defoe popisuje věci jako jsou např. kolonizace a obchod s lidmi naprosto přirozeně, jako běžnou věc... Zajímavé jsou i pasáže týkající se náboženství - tehdejší aktuálnost přivádění lidí na ,,pravou víru" - zde většinou formou rozhovorů v druhém díle knihy - je z knihy opravdu cítit.
No, Robinsona jsem si z dětství pamatovala hlavně jako napínavý, dobrodružný příběh o jednom trosečníkovi a jeho věrném sluhovi jménem Pátek. Je škoda, že tato obsáhlejší verze knihy není tolik vyhledávaná. Obsahuje docela dost filosofických i etických pasáží, které za seznámení se s nimi určitě stojí.

V tomhle komentáři hodnotím druhý díl románu. Tohle pokračování mě neuvěřitelně zklamalo. Po krátkém úvodu, se Robinson vydá navštívit opět svůj ostrov, první hrůza. Teď budu asi spoilerovat - nekonečné vyprávění tamních osadníků o všech půtkách a rozbrojích mezi nimi samými i mezi nimi a divochy za celou dobu co byl Robinson v Anglii. Zbytečně dopodrobna popisovaná každá akce. Poté přišla náboženská vložka svátosti manželství a obracení divochů na "správnou" víru. Robinson je tam přehnaně opěvován jako dobrodinec a spasitel, dokonce později obstará několika osadníkům portugalské manželky. Ach jo. Jenom tohle zabralo půl knihy (druhého dílu). Chápu, že dílo je poplatné své době, ale tenhle přehnaně moralizující tón celé knihy mi prostě nesedl.
Naštěstí další část příběhu se odehrávala na různých místech a skýtala tak různorodější zážitky stravitelnější k přečtení.

V minulosti jsem četl knihu ROBINSON CRUSOE, kterou převyprávěl český spisovatel J. V. PLEVA. Dlouhou dobu mne lákalo přečíst si knihu Robinson Crusoe od DANIELA DEFOEA. Trochu jsem měl obavy, že kniha bude náročnější na četbu, a tak jsem to pořád odkládal, až konečně přišla na tuto knihu řada. Kniha má 2 díly a upřímně řečeno jsem dlouhou dobu nevěděl, že existuje pokračování Robinsona Crusoea. Kniha se mi celkově četla dobře, i když někdy se objevily obtížnější části, ke kterým jsem se někdy vrátil. Samozřejmě autorův jazyk odpovídá době, ve které knihu napsal, takže z tohoto hlediska bude více přijatelnější pro děti a dětské čtenáře asi převyprávění od J. V. Plevy. V knize se vyskytují také pasáže o náboženství, o Bohu, ale pro mě to bylo celkem zajímavé a myslím si, že to nebylo nijak přehnané, na rozdíl od 2. dílu, ve kterém se mi zdálo, že o tom bylo napsáno mnohem více a upřímně řečeno v určitých okamžicích mě to trochu unavovalo.

Příběh je vyprávěn v ich tormě. Kniha byla údajně sepsána na základě skutečného příběhu skotského námořníka ALEXANDRA SELKIRKA, který strávil 5 let na opuštěném ostrově Juan Fernandez. Autor napsal Robinsona, když byl na prahu šedesáti let. Byl otcem žánru, který nazýváme tzv. robinsonádami (motiv ztroskotání, boj o přežití..).

Je obdivuhodné, že Robinson pobýval na pustém ostrově po dobu 28 let! Nedovedu si představit, že bych tak dlouhou dobu vydržel sám na ostrově, ale pokud by chtěl člověk přežít, musel by se přizpůsobit daným podmínkám a hodně pracovat, aby si obstaral přístřeší, jídlo, vyrobil nástroje a podobně. Robinson se později setkává s PÁTKEM, který se stane jeho přítelem. Robinson měl štěstí, že na ostrově našel obživu a že se zde nevyskytovala nebezpečná zvířata jako například hadi, tygři a podobně, alespoň se s nimi osobně nesetkal. Měl jsem rád jeho papouška Pola, měl také psa, kočky a další zvířata. Ve volných chvílích si četl v Bibli a přemítal o životě a Bohu. Na Robinsonovi se mi líbilo, že se nevzdával, tvrdě pracoval, naučil se hodně dovednostem, ochotně si vyslechl názory ostatních, a pokud si uvědomil chyby, tak je napravil, bojoval proti bezpráví, byl čestným člověkem. Obtížné pro něj muselo také být, předtím než se seznámil s Pátkem, že s žádným člověkem po dlouhé roky nepromluvil ani slovo. Společníky mu byla jen zvířata, která si ochočil. Občas se stalo, že propadnul panice, obracel se na Boha (PROZŘETELNOST), čemuž se není co divit, ale nakonec se vždy sebral a nevzdával se. Myslím si, že hodně lidí, pokud by se ocitli na místě Robinsona, by boj se životem prohráli, protože by nedokázali čelit podmínkám, ve kterých se náš hrdina ocitl. Možná by zešíleli, vzali si život, anebo by zemřeli žalem či celkovým vyčerpáním.

Více se mi líbil 1. díl, který bych ohodnotil na 100 % a určitě doporučuji všem čtenářům. 2. díl se mi líbil méně, ohodnotil bych jej na 70 %. V 2. dílu sledujeme další osudy Robinsona, zažije hodně dobrodružství, navštíví nespočet různých zemí. Celkově hodnotím knihu na 80 %. V knize se nachází hodně myšlenek, některé z nich jsem si vypsal. Kniha obsahuje také pěkné ilustrace od Adolfa Borna. V závěru knihy se nachází kapitola DANIEL DEFOE A ROBINSON CRUSOE, ve které se dočteme něco blíže o tomto autorovi a jeho dílech. Za tento doslov jsem určitě rád a chválím ho. Myslím si, že tato kniha může být vhodným dárkem pro čtenáře, kteří mají rádi dobrodružné knihy.

Citáty z knihy, které mne oslovily:

Nic však nepomůže, myslíme-li na svá přání se založenýma rukama.

Horšíme-li se pro zlo, pomýšlejme i na dobro, jež s sebou přináší, a nezapomínejme, že mohlo být hůře.

Všecka naše žádost věcí, které nemáme, zdá se mi, že prýští z nedostatku vděčnosti za to, čeho se nám dostalo.

A tak nikdy nevidíme pravý stav věcí, dokud se nám neukáží v opačném světle, aniž si dovedeme vážit toho, co máme, pokud nám ztráta neotevře oči.

Dnes milujeme, co se nám zítra zprotiví, dnes vyhledáváme, čemu se budeme zítra vyhýbat, dnes žádáme si toho, čeho se zítra zhrozíme, zachvívajíce se i při pouhé myšlence na to.

Tak napadne-li nás hrůza před nebezpečím, je to tisíckrát horší nežli nebezpečí samo. Trpíme daleko více úzkostmi nežli tím, co nás těmito úzkostmi sklíčilo.

V životě se často stává, že právě ono zlo, jehož se nejvíce obáváme, které když mu propadneme, se nám zdá největším neštěstím, nezřídka bývá nejlepším nástrojem a branou naší spásy, kterou býváme vyvedeni z běd, do nichž jsme upadli.

„když Bůh silnější než ďábel, mocnější než ďábel, proč Bůh nezabije ďábla, ať už nemůže dělat zle?“

Není vděčnost vrozenou ctností člověka a lidé řídí své skutky raději prospěchem nežli závazkem za dobro, kterého se jim dostalo.

Ale hlad nezná přátel, nezná ohledu, nezná spravedlnosti, nezná práva, a proto je nemilosrdný a neschopen soucitu.

… neboť člověk opravdu ušlechtilý si nelibuje v pohledu na bídu nepřítele, i když je podle zákonu boje nucen ho zničit.

… žal je tou nejnerozumnější a nejneužitečnější vášní na světě, neboť se týká jen věcí minulých, jež se obyčejně nedají odčinit nebo napravit, ale že se nestará o věci budoucí a že nepřispívá nikdy k tomu, co by mohlo být vysvobozením, nýbrž že spíše zvětšuje zármutek, než nabízí lék.

Neboť pokoušet se poučovat druhé je někdy nejlepším způsobem, jak poučit sám sebe.

Člověk je krátkozraký tvor a vidí jen malý kousek před sebe, a jako mu nejsou jeho vášně nejlepšími přáteli, tak i jeho jednotlivé náklonnosti jsou obyčejně jeho nejhoršími rádci.

I teď bych raději sebevíce trpěl, než bych někomu vzal život, i kdyby to byl život osoby, která mi ubližuje. A jsem přesvědčen, že všichni rozumní lidé, kteří znají cenu života, budou se mnou souhlasit, jakmile začnou o tom vážně přemýšlet.

Strach plodí úklady. Je to život smrti a duch je tím tak sklíčen, že není s to se vzpružit, životní síly ochabují a všechna duševní pružnost, která obyčejně posiluje člověka v jiných strastech a neopouští ho ani v nejtěžších chvílích, zde selhává.

V Robinsonovi je toho mnohem víc, než jen příběh, který si pamatujeme ze školy. 1. díl mě bavil velmi a četl se dobře. Zaujalo mě, že vlastně do největšího nebezpečí se dostal až mezi lidmi, v Evropě, když po návratu z ostrova cestoval zpět do Londýna.
Ve druhém dílu už mi tolik nevyhovovala er forma, celkem podrobný a zdlouhavý popis toho, co se na ostrově dělo v Robinsonově nepřítomnosti a naopak poměrně zrychlený popis putování karavanou a ostatních dobrodružství. Ale jinak Robinson rozhodně stojí za přečtení!