Noc před rozvodem

Dvě části s různou dynamikou, dvě postavy spojené jako objekt a stín. První část je pomalá, hluboká, podrobně vykresluje Maďarsko a jeho střední třídu těsně před 2. světovou válkou. Mizející staré časy reprezentuje konzervativní soudce, který přestává rozumět své době, zrychlené, nervózní, v níž se uvolňují tradice a jistoty, i lidem, kteří se natolik odcizují realitě, že je nelze prohlédnout, porozumět jim.
Druhá část je dramatičtější a roztříštěnější, na scénu vstupuje druhá postava - lékař je právě takový moderní, ctižádostivý, nervózní člověk, ale zabývá se týmiž myšlenkami jako soudce. Vzájemně se doplňují i si odporují, na nich se ukazuje dvojí fatalismus. Pro mě byla vůbec kniha především o fatalismu, jednou ve formě křesťanské pokory a absolutní úcty k tradici, podruhé jako snaha pseudovědecky si odůvodnit vlastní neštěstí, neschopnost nebo neochotu bojovat s nepříjemnými skutečnostmi. Ale nejen o tom, Noc před rozvodem je klasický psychologický román s mnoha tématy a leckteré postřehy mají nadčasovou platnost.

Zajímavá návaznost: Nedávno jsem četla daseinsanalytickou studii psychiatra Binswangera o jedné jeho pacientce (viz J. Vacek: Velké psychiatrické případy). Argumentace obou lékařů se značně podobá až do samého konce, přitom Binswanger svou práci vydal až ve 40. letech. Tím spíš mi přijde Márai v duchu doby realistický, bez ohledu na to, že mohl vycházet z Heideggera a jiných zdrojů daseinsanalýzy.