Roztančená léta

V únoru 1920 už byla většina ozbrojených sborů demobilizována, ačkoliv tu stále ještě bylo čtvrt milionu mužů v uniformě. Cena války už byla spočítána a začala kolovat čísla: své životy položilo třičtvrtě milionu mužů. Pro národ, který dříve vedl války s malými, profesionálními armádami, kde se desetitisícové ztráty počítaly za těžké, to byl děsivý počet padlých. Jako podíl na pětačtyřicetimilionové populaci to nebylo nijak nepřekonatelné; že to působilo daleko hůř, zavinily dva faktory. Za prvé systém "Kamarádů", kde se skupiny mužů podporovaly v tom, aby nastoupily a sloužily společně, ztráty soustředil, namísto aby je rovnoměrně rozprostřel. V některých místech mladí muži úplně zmizeli z ulic; zahynula celá fotbalová mužstva, kriketové týmy, družstva šipkařů; v cyklistických klubech a kostelních sborech zbylo jen ženské členstvo.Bylo přirozené, jestliže tyto zdrcené komunity dovozovaly, že jejich ztráty jsou všude stejné. Místní noviny psaly o "ztracené generaci" a tato myšlenka se šířila.
*
*
"Nevěřím v nový řád světa," řekl, jako by to byla odpověď. "Myslím, že jsme, co jsme, my lidští tvorové - chybující, špatní, dobří, plní naděje, předem odsouzení, veselí, moudří, smutní, destruktivní géniové. Válka nám ukázala, čeho všeho jsme schopni, od hrdinství až po krutost. Nevěřím na nebe, protože v pekle už jsem byl a je to veskrze lidské dílo."
-----------------------------------

Třebaže se jedná již o 33. díl, nemohu říct, ža by autorce docházely nápady. První světovou válku rozprostřela do pěti svazků (díly 28. - 32.), což v konečném výsledku celkem 2167 stránek. Opravdu úctyhodné - přitom čtivé a zajímavé. Je velice příjemné být takto nenásilně a jakoby mimochodem poučen o historii a současně prožívat osudy rodiny Morlandů.