Jaká je cena člověka
Profil knihy je v inom jazyku
Všetky obaly
O čom je kniha Jaká je cena člověka?
Vzpomínky politické vězeňkyně Jefrosiňji Antonovny Kersnovské jsou snad nejbrutálnějším vylíčením poměrů v sovětských pracovních táborech, jaké se u nás objevilo. Po záboru Besarábie Sovětským svazem, byla tato statečná žena vyhnána z rodinného statku a o několik měsíců později odsunuta do Narynské tajgy na horním Obu, kde v nelidských podmínkách a pod vedením sadistického vedoucího pracovala v lese. Odhodlala se k útěku a po opětovném zatčení byla obviněna ze špionáže a rozvracení sovětského zřízení a odsouzena k trestu smrti, změněnému na deset let nápravného pracovního tábora. Přes Novosibirsk a Barnaul se dostala až do Norilska, který se ve čtyřicátých letech teprve budoval a patřil k nejhroznějším místům v SSSR. Odtud vedla cesta jenom „na svobodu, nebo pod drn.“Své vzpomínky autorka doprovodila sedmi sty vlastnoručními ilustracemi, v tomto vydání je zařazen výběr 284 ilustrací. (Založil/a: jatox)
(Zobraziť viac
)
)
Štatistiky
Vydanie
Komentáre
Je to fakt skvostná kniha. A zároveň jednoduchá a také neskutečně děsivá. Leckdy i jen jedna věta působí v člověku velký smutek. Je to kniha o vzpomínkách a mnohdy o neuvěřitelné bezlidskosti. A zároveň o síle a o naději. Klaním se autorce až k zemi. Byť posmrtně.
Kniha je opravdu obsáhlým dílem o hrůzách a absurditě komunistického režimu. Bohužel mi strašně vadila autorčina osobnost, i když obdivuji, čím si prošla a co všechno přežila.
První kniha, která mi naplno odhalila absolutní aroganci stalinismu. Člověk v něm nic neznamená, jeho život nemá vůbec žádnou hodnotu. Systému je úplně jedno, kde a na co vězeň-otrok pojde, kolik rodin a osudů zničí. Hrozné. Až tady jsem naplno pochopil, že přiřazování stalinistického Sovětského svazu na úroveň hitlerovského Německa je více než na místě. Úděsná doba, ruská mentalita musí být od té evropské opravdu diametrálně odlišná. Doporučuji každému, kdo se chce dozvědět něco o všeobjímající ruské duši. A také každému, kdo říká, že komunismus nebyl tak špatný.





)


*
*
Řeknu to otevřeně, Kuzedějevo se mi líbilo. Doslova a do písmene zapadákov. Navíc skanzen osmnáctého, možná dokonce sedmnáctého století. Ale teď jsou tu kolchozy, sovětská moc. Jak se to projevuje? Přítomností těžkopádného, neohrabaného aparátu, zdeptaného, naprosto netečného rolnictva, organizovaného hladu.
*
*
Nebylo neobydleného ponurého koutku země, kde by vězňové nedláždili bažiny svými kostmi a nedobývali z útrob země nezměrná bohatství! Murmansk, Vorkutu, Norilsk, Magadan, Kolymu – to vše vybudovali v močálech "zapolární kozáci". A jejich hroby, ohromné společné hroby, vykopané v tundře ještě v létě "do zásoby", nejsou nijak označeny a nikým připomenuty. Dnes už jsou nadobro vyškrtnuti z historie severních území. Podle "nejnovějších údajů" přece tyto oblasti dobyli komsomolci dobrovolníci! Takto se u nás píší dějiny!
*
*
I. Nemysli.
II. Jestliže myslíš, nemluv.
III. Jestliže mluvíš, tak nepiš.
IV. Jestliže píšeš, tak se nepodepisuj … A dobře se ti povede, dlouhá léta budeš žít na zemi, v SSSR …
Jenom čtyři přikázání! A přesto, jestliže z těch deseti přikázání jsem dodržovala skoro všechna, z těch čtyřech přikázáni „druhého vydání“ jsem nedodržovala ani jedno. Nikdy. Nikde. A odtud také pochází všechno moje neštěstí.
------------------------------------------
Opravdu ojedinělá kniha. Během četby jsem často vrtěla hlavou, jaké neuvěřitelné štěstí J. A. Kersnovskaja měla - tolikrát mohla různými způsoby přijít o život, ale nic z toho ji nepřimělo zburcovat svůj pud sebezáchovy. Vždy šla do všeho po hlavě a za každých okolností říkala pravdu. Navíc byla podle všeho posedlá prací - jak jinak si vysvětlit, že dřela víc než ostatní, i když nemusela. Během četby jsem ale postrádala jednu věc - alespoň jednoduchou mapu, abych si mohla lépe vybavit, v kterých oblastech SSSR vlastně byla.