Rozervanec

Tyla nemám ráda - to jen tak na úvod. A názor jsem nezměnila ani po přečtení této knihy. Házet na někoho špínu až po jeho smrti, když se nemůže bránit, to je jednak nefér a hlavně pěkné srabáctví, i když svoje antipatie před sebou prý neskrývaly ani za Máchy života. Na druhou stranu - bylo docela zajímavé číst i trochu jiný úhel pohledu, než věčné Máchovo vychvalování. Myslím, že v rámci vytváření nějakého souhrnného pohledu na jednoho z našich nejchvalořečenějších romantiků, je přečtení Rozervance skoro nutností. Ale kdovíjaký literární zážitek nečekejte.

Noo...z tohoto díla nemám dobrý pocit. Je zřejmé, že vyšlo až po Máchově smrti, a proto mi nepřijde fér, že se této kritice jeho osoby nemohl bránit. Osobnost to byla jistě zajímavá, tento útok mi ale nějak nesedl. Zajímavé ale je, že na děj příběhu můžeme nahlédnout pomocí třech různých vyprávěcích perspektiv...to je, řekla bych, velmi nadčasové.

Ne, ne, ne Pepíku. Tvoje dramata mám vcelku ráda, ale napsat o Kájovi takovouhle věc? Vždyť ten chudák, který byl jen pár dní po smrti, se nemohl bránit. To se nedělá! Ty, ty, ty! :) - a teď vážně. Válka mezi zpátečnickým Tylem a rozervaným Máchou, vyústila až v tuto knihu. Možná pravdivá, možná ne, ale rozhodně to byla rána pod pás!